Strach a sebeovládání na vysokých lanech

Všude okolo nás je jen hloubka a nad námi visí spousta lan, žebříčků a hrazdiček. „Skoč!“ vyzývá jednoho po druhém instruktor. Každý zaváhá, než se odrazí a letí do prostoru. Cirkusovým stylem doskakuje k hrazdě dva metry před sebou, v letu se na ní zachycuje a po mírném zhoupnutí se ocitám na dalším balkónku. Srdce máme až v krku.

Bezpečnost na prvním místě

Instruktor se usmívá. Nic se nám totiž nemohlo stát. Jsme všichni oblečení v horolezeckých úvazcích, na hlavách máme přilby a jsme přivázaní k lanům, které od nás míří nahoru k jakýmsi kladkám a zase dolů k instruktorovi, který pečlivě hlídá naši bezpečnost. Kdyby někdo z nás nedoskočil, prostě by se jen zhoupnul a zůstal by viset ve volném prostoru do té doby, než by ho instruktor šetrně spustil k zemi.

Nikdo z nás to ovšem nechce zkoušet, a tak s velkou pečlivostí prolézáme všechny nástrahy, které jsou tu na nás připravené. Zavěšujeme se visících smyček z lan i provazových žebříků, proplétáme se mezi volně zavěšenými břevny a balancujeme na vodorovně natažených lanech.

Let do neznáma

Pád nás ovšem nemine. Dokonce se na něj máme čas připravit. Z posledního balkónu musíme skočit někam dolů do vzduchu. Sedm metrů pod námi je zem. Každým z nás zmítají nepříjemné pocity. Postupně všichni skáčeme. Je to jako bungee jumping, ale daleko rychlejší. Země se blíží hrozně rychle, ale velmi rychle také zabere lano a už se houpeme jako na obrovské houpačce. Pomalu nás spouští k zemi.

Jeden z nás se neodvážil skočit. Instruktor mu tedy nabízí lanovku. To je pro něho přijatelnější než prostý pád, a tak se za ruce věší pod lano a během několika okamžiků stojí s námi na pevné zemi.

Překonat strach a stres

"Vysoké lanové dráhy, neboli vysoká lana vytvářejí souvislou dráhu překážek, jejichž výška se pohybuje pět až deset metr nad zemí,“ popisuje na své internetové stránce jeden ze zdejších průkopníků Radek Hanuš. „Vysoké lanové kurzy směřují zejména k ovládání a překonávání strachu." Účastníci po krátkém zaškolení často pracují ve dvojicích. První absolvuje celou trať a druhý ho jistí, sleduje, povzbuzuje a kontroluje. Na všechno dozírají instruktoři, kteří slouží jako zdroj zkušeností, ale především musejí být připravení bleskově zasáhnout při jakékoliv komplikované situaci.

K čemu to všechno je?

K čemu jsou tedy vysoká lana dobrá? Určitě ne pro výcvik horolezců nebo sportovní vyžití. Jde spíše o adrenalinovou zábavu. Zároveň ovšem podporují sebedůvěru, zlepšují komunikaci v týmech nebo dvojicích, učí překonávat strach a stres. Proto je také poprvé začali před sto lety využívat angličtí vojáci pro tréning psychické odolnosti. Od nich to po druhé světové válce převzali skauti a další organizace zaměřené na výchovu a pobyt v přírodě. Teprve v posledním desetiletí se z vysokých lan stala komerční záležitost.

Parky vysokých lan se přes léto dají postavit v jakémkoliv lese a jejich klienti se romanticky proplétají korunami stromů. Stabilní hřiště ve městech za to poskytují více bezpečnosti, protože k jištění používají ocelová lanka, nosná lana jsou propletena normovaným způsobem mezi kovovými stožáry a hřiště poskytují instruktorům dokonalý přehled o pohybu všech klientů.

SEZNAM: Lanové parky a centra

Zobrazit místo Lanové parky a lanová centra na větší mapě