Vápenec v žulové krajině

Týnčanský kras je název pro několik vápencových čoček, neboli ložisek, které vystupují na povrch mezi Petrovicemi a Týnčany.

Kvetoucí vápenec

Vápencové území vypadá jinak než okolní žulové vrchy. Roste na něm jen křoví a nízká tráva, někde jsou pokroucené nízké listnaté stromy. Všude, kde se dříve páslo, najdeme neprostupné moře trnek. Právě dozrávají. A do toho kvete velké množství lučních květin.

Krátká odpolední exkurze po krasovém území může začít u zdejší nejvýznamnější jeskyně. Divišova jeskyně má zatím jen několik desítek metrů plazivek, ale místní jeskyňáři na jejím dně objevili potůček. To je v českých poměrech velká rarita.

Jeskyně je těhotná dalšími objevy

V nejbližších letech lze očekávat značné prodloužení podzemních prostor, protože místní jeskyňáři proplachují hliněné ucpávky v jeskyni a snaží se dostat dál do podzemí.

Dřevený dům u vstupu do jeskyně patří právě jim. Jeskyně není přístupná jinak, než v jejich doprovodu.

Krásy krasového území

U jeskyně se napojíme na naučnou stezku Petrovicko a stoupáme do kopce. Najednou se ocitneme na terénním hřbetu, ze kterého vykukují bílé skalky. Zajímavé jsou odtud daleké rozhledy. Při bližším zkoumání můžeme najít zavalené závrty, kterými kdysi tekla do podzemí voda.

Pokračujeme dál přes louky a pole na vrchol Křemenice. Je to druhá vápencová oblast na dnešní trase. Když budeme dost dlouho hledat, najdeme kousek na severozápad od nevýrazného vrcholu vstup do Vánoční jeskyně. Začíná malou propastí a dole se rozvětvuje do několika chodbiček. Zeshora je uzavřená kovovým poklopem a vstup je také možný jen s odborným jeskyňářským dohledem.

Opouštíme bílý kámen

Scházíme do Týnčan, vesničky s hospůdkou U Divišů. Pokud bychom šli po silnici nazpátek k Divišově jeskyni, narazili bychom na kapličku. Označuje pramen, který je ve skutečnosti krasovou vyvěračkou. Voda zde vytéká z vápence a dostává se na žulový povrch.

Raději se však dáme po naučné stezce dolů do strže. Jdeme podél potůčku a na pár desítkách metrů poznáme, že i my stejně jako voda u kapličky opouštíme vápencový kras a vcházíme do žulové krajiny. Kvete tu méně květin, za to stromy v lese jsou vyšší.

Údolí končí u mlýna Radošov. Před ním odbočíme po modré turistické značce doleva a vrátíme se k Divišově jeskyni, kde jsme začali. Celkem jsme ušli necelých deset kilometrů.