Filtry, seznamte se prosím...

Když jsem začal navštěvovat fotoobchody, sem tam jsem zahlédl nějaký ten katalog. A protože katalogy byly plné efektových filtrů, odsunul jsem je do kategorie profesionální fotoalchymie nehodné zájmu amatéra.

Až o dost později jsem začal zjišťovat, že by to přeci jen nemuselo být špatné. A nakonec, po koupi digizrcadlovky se závitem na filtry a studiu odborné literatury, jsem s filtry konečně začal experimentovat. A zjistil jsem, že bez některých se už nedokážu obejít.

Co to vlastně je?

Filtr je v podstatě kus skla nebo plastu, který se umisťuje před objektiv, za účelem dosažení nějakého efektu. Efekt může být buď z oblasti kreativní, tzn. různé deformace a barevné distorze, nebo z oblasti vylepšující snímanou scénu (názvy kategorií berte s rezervou, nejedná se o oficiální termíny).

Na první kategorii se podívejme jen zběžně, protože naprostou většinu efektů jsme schopni udělat i v počítači a upřímně řečeno, ani mne nijak moc neoslovily. Naopak, druhá kategorie nás bude velice zajímat. Zde zjistíme, že z většiny fotek snímaných bez jakéhokoliv filtru, jsme mohli vytáhnout mnohem, mnohem více.

Velmi důležitou vlastností filtru je kvalita antireflexních vrstev. Ty jsou velice důležité, zabraňují vzniku nežádoucích odlesků apod. Dražší a většinou i kvalitnější jsou samozřejmě filtry skleněné. Ani těch plastových se však nemusíme bát, dnes už je k dostání mnoho výrobků dostatečně kvalitních pro naše účely. Pokud možno nekupujte úplně nejlevnější filtry. Rozdíl výsledného efektu je dost výrazný.

Jako nejhorší přijatelná varianta se mi ukázaly filtry od Marumi. Nedoporučuji filtry od Hamy, ty snad nemají vůbec žádné antireflexní vrstvy. Z těch kvalitnějších a dražších jmenujme například firmy Hoya a B&W. My si budeme filtry demonstrovat především na systému Cokin.

Cokin

Systém Cokin se skládá z několika typů držáků, adaptérového kroužku a mnoha filtrů, které se dají do držáku zasunout. I když máte několik fotoaparátů s různými objektivy, stačí vám jedna sada filtrů. Vyměnit budete muset jen adaptérový kroužek.

Pokud byste používali klasické kulaté filtry, museli byste se držet jednoho objektivu. Pokud by jste měli další objektiv s menším průměrem, ještě existuje redukce. S větším průměrem si ale už neporadíte.

Úplně jednoduché to však není. Existuje několik řad, především řada "A" a řada "P". Pokud máte malý digikompakt a neuvažujete do budoucna o digitální zrcadlovce SLR, je pro vás řada "A". Ostatní si jistě rádi připlatí pár desítek korun za mnohem univerzálnější řadu "P".

A že na svém kompaktu nemáte závit na filtry? Pokud máte alespoň závit k uchycení na stativu, máte vyhráno. Cokin vyrábí speciální držák i pro vás.

Druhy filtrů

Prohlédněte si pár obrázků, abyste získali představu, co jde s filtry dělat. Kreativní snad kromě hvězdičkového, nepovažuji za moc velký přínos. Paleta filtrů je však velmi široká a každý nějakým způsobem ovlivňují snímanou scénu tak, aby se obešla některá technická omezení a scéna vypadala tak, jak má, nebo upravuje barevné podání tak, aby byla fotografie vizuálně zajímavější. Probereme si je pěkně popořadě:

UV a Skylight - základní nejlevnější filtry. UV by měl eliminovat složky ultrafialového záření, Skylight mírně redukuje modravé tóny především na lidské kůži. Vzhledem k tomu, že UV filtr je většinou součástí snímače digitálního fotoaparátu (a filtr tedy funkci plní jen při použití na kinofilmu) a efekt Skylightu poměrně snadno docílíte buď nastavením bílé nebo posléze v grafickém editoru, zdálo by se, že jsou k ničemu. Přesto jsou jedněmi z nejrozšířenějších. Fotografové je totiž používají jako krytku objektivu. Přece jen je lepší poškrábat nebo jinak poškodit relativně levný filtr, než drahý a často dokonce integrovaný objektiv. Je lepší, pokud je filtr kroužkový. Našroubujete jej na závit objektivu a hotovo - už se o něj nestaráte.

Polarizační filtr - jeden z nejdůležitějších. Kdysi se ještě vybíralo mezi lineárním a cirkulárním polarizačním filtrem pro autofokus, dnes už jsou snad všechny cirkulární. Jde o eliminaci polarizovaných paprsků světla (paprsky, které kmitají v jiné rovině než paprsky zdroje). Ty tvoří většinou různé odlesky na výkladních skříních, hladině rybníka apod. Pokud jste ve správném úhlu zhruba 90° k paprskům světelného zdroje, jste schopni správným nastavením nežádoucí odlesky téměř plně eliminovat. Paprsky však nepolarizuje všechno, například odrazy paprsků z kovových materiálů polarizované nejsou. Velmi podstatným je ovšem to, že paprsky odražené od oblohy, případně mraků polarizované jsou. Ve správném úhlu a se správně nastaveným filtrem jste schopni velkých věcí. Na obrázku si povšimněte nejen znatelně tmavší oblohy, ale i mnohem lépe prokreslených mraků. A teď si prohlédněte své fotografie - na kolika z nich je jen taková bledá, nijaká obloha? Bohužel kýženého efektu nedosáhneme vždy. Potřebujeme správnou konfiguraci soustavy slunce-fotografovaný objekt-fotograf.

Šedé přechodové filtry - bez těchto filtrů bych si činnost na poli fotografie nedokázal představit. Mnohokrát se stane, že obloha je příliš jasná vůči zbytku scény. Pak jsou dvě možnosti - dobře podaná obloha a příliš tmavý zbytek fotografie, nebo správně podaná krajina a doslova vyžraná obloha. Paradoxně tento stav nadchází především tehdy, když je pod mrakem. Tady polarizák nepomůže. Co s tím? Použijeme šedý přechodový filtr. U krajinové scény si všimněte, jak nám krásně vylezla spodní část fotky (porovnejte se záběry s polarizákem). To je efekt, se kterým je třeba počítat a je důležité, aby se to nepřehnalo. Záběr z Prahy demonstruje použití při nepříznivém počasí. Bez filtru by zde došlo k již zmiňovanému vyžrání oblohy nebo přetmavenému spodku. Možná si říkáte, že ztmavit lze v editoru. Ano i ne. Uvědomte si, že přetmavením nebo vypálením ztratíte mnoho obrazových informací. Při přepálené obloze z ní v editoru oblaka už prostě nedostanete.

Barevné přechodové filtry - plní funkci vyrovnání jasu stejně jako šedé přechoďáky a navíc scénu zabarví. Můžeme tak dosáhnou exotického, retro, případně jiného vyznění fotografie.

Šedé neutrální filtry - jsou stejnoměrně šedé po celé ploše. K čemu nám to může být? Představte si, že je nějaká scéna přejasněná, nebo potřebujete co nejdelší snímací čas například na vodopády. Na první fotografi vidíte efekt prodlouženého času snímání, zde to byly 3 sekundy. Na druhém by bez použití filtru vznikly přepaly, slunce by se od skály prudce odráželo. Na třetím snímku vidíte další možný efekt prodlouženého snímání, věnujte pozornost vodní hladině.

Barevné filtry - nejenom přechodové filtry se dají použít k celkové změně světelných podmínek scény. Zde bych si dovolil vyzvednout oteplující (warm) filtry. Barevné podání scény se výrazně mění.

Zkoušet, zkoušet, zkoušet...

Pokud se rozhodnete nějaký filtr zařadit do výbavy, vše si nejdříve v klidu a pohodě vyzkoušejte. Ať víte, jak se daný filtr chová za různých podmínek. Pokud není vaším záměrem silně ovlivněná fotografie, která má nereálně působit na první pohled, snažte se být citliví a volte pravé filtry v pravý čas.

Ale to se člověk bude učit stále, na to žádná rada není. Máte-li nějaké další informace, které by tu měly zaznít, případně si chcete něco upřesnit, nebo se na něco se zeptat, neváhejte využít komentářů pod článkem!