Lovy beze zbraní

Fotografování přírody je bezesporu jednou z nejnáročnějších fotografických disciplin a to zejména v nárocích na vybavení, znalosti a hlavně na čas.

Tento příspěvek je určen všem, kdo to s fotografováním přírody myslí alespoň trochu vážně a na svých cestách potkávají zajímavé ptáky a zvířata, které touží zachytit na citlivý film, či do paměti fotoaparátu.

Čím fotit

Technika a její specifika jsou pro dobrou fotografii zvířat a ptáků alfou i omegou úspěchu. Někdo podlehne iluzi, že s dělem 600 mm má vše jako na dlani a může malé ptáčky fotit uprostřed louky z auta na silnici, ale věřte, že opak je pravdou. Nejdůležitější heslo fotografa přírody zní: Fotografie není dobrá proto, že jsme nebyli dostatečně blízko.

Cena velikých teleobjektivů se rovná ceně středně drahého automobilu. Což je samozřejmě pro fotoamatéra problém. Je tedy třeba najít rozumný kompromis. Máme dvě základní možnosti: SLR (nebo DSLR) a digizrcadlovky. Doporučuji objektiv s ohniskem minimálně 300 mm a výhodou je samozřejmě zoom. Za základ bych považoval 70-300 mm, 100-400 mm, 170-500 mm. Typ těla přístroje příliš nerozhoduje, ale vzhledem k používaným funkcím doporučuji minimálně poloprofesionální třídu, do které bezesporu patří Canony EOS 50E a 30, dále zcela určitě EOS 3 a z digitální techniky mohu jen doporučit EOS 10D. Podobné možnosti poskytují i značky Nikon, Pentax a několik dalších.

Pro pravé zrcadlovky doporučuji používání telekonvertorů, ale při jejich používání je třeba si uvědomit, že dochází k dosti podstatnému zvýšení clonového čísla, nebo prodloužení expozičního času.

Ačkoliv jsou SLR a DSLR skvělými přístroji, přeci jen lze najít jednu, hlavně z outdoorového hlediska, nevýhodu. Tou jsou rozměry a hmotnost. Pokud plánujete vícedenní trek a počítáte každý gram v batohu, zjistíte, že pravé zrcadlovky a jejich objektivy něco váží. Na druhou stranu vězte, že kvalita fotek je s těmito přístroji za použití masivního stativu je naprosto skvělá a vyváží to jedno až dvě kila navíc...

Digitální kompakty a zrcadlovky

Digizrcadlovka má tyto hlavní atributy: elektronický hledáček (EVF), možnosti plně manuálního režimu, velký rozsah zoomu (6x a výše), závit na filtry a předsádky. Proč to zdůrazňuji? Protože pokud si všimnete hodnot doporučovaných ohniskových vzdáleností, dojdete k tomu, že obyčejný byť drahý kompakt tyto parametry nesplňuje.

Nechci tvrdit, že s kompaktem zvířata fotit nejde. Ovšem dobrý snímek je spíše věcí veliké náhody a štěstí. Pokud to myslíte se zvířaty vážně, kompakt ve výbavě budete muset vyměnit za jiný aparát.

Předsádky a telekonvertory

U digizrcadlovek je situace opačná. Například Olympus C-740 má zoom 10x, ohniskové vzdálenosti ekvivalentní s 38-380 mm. Hlavní nevýhodou u těchto přístrojů je nemožnost měnit objektivy. Řešením jsou předsádky, předsádkové čočky, případně telekonvertory, což je v postatě to samé, jen tomu někteří výrobci či obchodníci říkají různě.

Opět příklad z praxe: na C-740 je možnost připevnit telekonvertor TCON-17. Z označení vyplývá, že tato věcička zvýší ohniskovou vzdálenost 1,7x. Teoreticky tedy dostáváme rozsah 64,6-646 mm. Prakticky však není využitelná dolní část zoomu, protože předsádka zhruba do 200 mm vinětuje. Ale přece nebudeme aplikovat předsádku, když chceme fotit na dálku. Ani cena není nijak závratná. TCON-17 lze pořídit za přibližně tři tisíce korun a to podle mne za téměř 650 mm dělo není zase tak moc. Výhodou této předsádky je také neměnná světelnost. Pokud vyjedete se zoomem C-740 bez předsádky na maximum, světelnost má hodnotu 3,7. A s předsádkou také.

Ještě si neodpustím jedno doporučení ke sklu. Pokud výrobce digizrcadlovky má ve své nabídce telekonvertor, kupte spíše tento, místo nějaké levnější náhrady. Přece jen to má výrobce spočítané na svoje objektivy a nemusí volit kompromisy, aby to sedlo všem. A na kvalitě fotek to je znát.

Pro outdoor jsou digizrcadlovky, přes svůj o něco horší obrazový výkon, přeci jen asi vhodnější než pravé zrcadlovky. Jsou menší, lehčí a i stativ může být o něco chatrnější, takže se to bude na zádech nosit lépe.

Důležitý stativ

Pro dobrou fotografii přírody je u velkých ohnisek objektivů naprosto nezbytný kvalitní a pevný stativ. Vyvarujte se stativu stříbrné barvy, volte raději černou a nebo natur zbarvení, které nabízí v dnešní době již několik firem. Případně není problém stávající stativ nabarvit. Odlesky od stříbrných stativů mohou být právě tím, co zvíře poplaší a zažene.

Výhodné může být i použití monopodu, zvláště putujeme-li krajinou. Dá se vhodně použít i jako hůl při samotném pochodu. Nedejte se zlákat nízkou cenou některých PVC holí, roztřesené snímky za to rozhodně nestojí! To samé platí obecně i pro stativy.

Další možností je i ministativ (například Fomei nebo UltraPod), dobře připevněný k teleskopické trekové hůlce, která v tomto případě přebírá funkci monopodu, je to však samozřejmě spíše improvizace.

Robustnost stativu je důležitá především vzhledem k váze fotoaparátu a objektivu. I na digitální přístroje je třeba řádný stativ. Zde je totiž důležitá fáze, kdy tisknete spoušť. Samospoušť zde víceméně nepřipadá v úvahu, drátovou spouští lze ovládat jen některé aparáty. U levných stativů dojde k roztřesení celé soustavy aparát-stativ a snímek by byl možná lepší i z ruky.

Jdeme na to...

Fotografování "pohyblivé" přírody se dá praktikovat několika způsoby. Buď za použití vhodného krytu na předem vybraném místě, což je většinou při fotografování živočichů u jejich hnízdišť, napajedel, krmelišť, anebo po myslivecku šouláním. S připraveným fotoaparátem procházíme oblíbenými místy, často se zastavujeme a rozhlížíme se po okolí, zda neuvidíme nějaký zajímavý motiv, kterým nemusí být zrovna jen zvíře či pták, mnohdy objevíme i zajímavý starý pařez, květinu, houby. Hodně záleží samozřejmě na tom, za čím se konkrétně den vydáte.

V ostražité pohotovosti (jako na hlídce Vietnamskou džunglí)

Jdete nebo někde odpočíváte a najednou se Vám ukáže nějaké zvíře, či zahlédnete zajímavého ptáka. A teď je potřeba RYCHLOST. Zvíře nebude čekat, až si vybalíte vše potřebné a odzkoušíte nejvhodnější objektiv. Proto doporučuji mít foťák neustále po ruce a připraven na focení s dlouhým ohniskem. Když dojdete k zajímavému výhledu, skále apod., ty neutečou a máte čas přezbrojit.

Naučila mne tomu zkušenost z Lučanské Fatry. Na pět metrů ode mne se náhle vynořil jelen, chvilku si mne se zájmem prohlížel, ale než jsem stačil nachystat vše potřebné, byl pryč. A to je věčná škoda.

Své fotografické schopnosti a zároveň technické možnosti doporučuji vyzkoušet v nějakém zooparku. Za všechny mohu doporučit Chomutov, kde jsou chována evropská zvířata a vy budete mít možnost se s nimi seznámit pěkně zblízka. Dalším podobným místem je ZOO poblíž Hluboké nad Vltavou, nebo obora u zámku Častolovice. Pokud nemáte žádnou takovouto atrakci po ruce, zkuste alespoň oboru (radši se dohodněte s majiteli), nebo případně klasickou ZOO s většími výběhy (zvířata zde chovaná sice v našich zeměpisných šířkách spíše nepotkáte, nicméně pro nácvik se dají použít také). A na procvičení hbitosti stačí i zajít na kopec za město, či do lesa. Například fotografie brhlíka vznikla nad kolejemi pod Palackého vrchem u Chocně.

Neslyšně a neviditelně (jako Sniper)

Váš fotografický trek nemusí být jen výprava do exotické divočiny. Vždyť i kousek za městem může člověk potkat srnky, divočáky, o všemožném ptactvu nemluvě. Například takový celodenní výlet na rybáři zapomenutý rybník s vodními ptáky, jako jsou kachny, husy a volavky, může být pěkným dobrodružstvím.

Zde musím zmínit jméno vynikajícího fotografa Rostislava Stacha. Tento profesionál téměř bydlí v chomutovském zooparku a jeho způsob focení se podobá adrenalinovému sportu. Ptáky snímá mimo jiné i tímto způsobem: na plovák z PETláhví přidělá kryt z maskáčoviny. Pod tento kryt umístí stativ s aparátem. Uprostřed krytu je díra, do které si pan Stach (v broďácích až po bradu) vleze a pomalu se pohybuje směrem k cílovému objektu. Opatrnost je zde na místě. Pokud ptáky vyplaší, bude muset čekat dlouhou dobu, než se opět uklidní a přiblíží. A teď si uvědomte, že takové dno rybníka není asfaltka, je tam plno výmolů a děr. A když se panu Stachovi podaří do něčeho takového šlápnout, nepadá v úvahu opřít se o plovák, technice za mnoho desítek tisíc korun by voda z rybníka neprospěla. Takže pod vodu! No zkrátka, jistě sami uznáte, že o nervy není nouze. Ale výsledky za to stojí.

Znalosti a úcta k přírodě

Do činnosti fotografa přírody patří samozřejmě i neustálé zdokonalování v technice a studium života zvířat a ptáků, jakož i jejich bezpečné rozeznávání. Odborná literatura by v knihovničce fotografa přírody neměla chybět, ať už se jedná o různé atlasy, nebo určovací klíče. Ony vám totiž tyto vědomosti mohou být velmi platné. Pokud se například dozvíte, kde a jak si ten který druh dělá hnízda, v jakou denní dobu je nejaktivnější, máte mnohem větší šanci získat pěkné fotky.

Pokud chcete udělat nějaké fotky zvěře, musíte se podle toho i chovat. Pokud bude váš pobyt v přírodě připomínat spíše mastňáckou rodinku na houbách, zvěř se zdaleka vyhne. A nejen z hlediska fotografování je lepší spíše přístup uctivého obdivu, než bezohledný přístup všemocného pána tvorstva. S otázkou chování v přírodě souvisí i otázka, aby za pár let vůbec bylo co fotit. Chovejte se pokud možno šetrně a tiše. Příroda se vám jistě odmění, třeba i pěknými snímky.