Strážci pražských ulic

Ukázka z knihy Strážci pražských ulic

U Tří pštrosů Dražického nám. 12 Praha 1 – Malá Strana

Pro světa neznalé popsal pštrosa podrobně Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, český šlechtic, diplomat a cestovatel. Je to prý opeřenec skoro holý, až na černobílá péra na zadku a křídlech, kterými při běhu náramně "fochruje." Jen pštrosí nohy pan Harant vylíčil trochu podivně, ukončil je rozeklaným kopytem "po jelením způsobu," což prý pštrosovi umožňuje za běhu vystřelovat zpod kopýtek kamínky a brzdit tak postup případných pronásledovatelů.

Ačkoli Kryštof Harant a jeho souputník Heřman Černín z Chudenic na své cestě ze Suezu do Káhiry jednoho pštrosa skutečně honili, neulovili nic. Pták prchl do saharských dálav, zřejmě aby tam nerušeně strkal hlavu do písku. Za Rudolfa II. se párek pštrosů proháněl po Jelením příkopu a pět pštrosích vajec čítala císařova slavná sbírka přírodnin.

Pštrosy v Praze však nejvíc proslavilo znamení na domě v sousedství malostranské mostecké věže. Původně však nešlo o domovní znamení, ale svérázný vývěsní štít. Dům postavil Jan Fux, kterému roku 1606 malíř Daniel Alexius vymaloval na průčelí reklamu jeho živnosti se symboly nabízených služeb. Jan Fux byl totiž "pernař" neboli "fedršmukr." Dnešním marketingovým jazykem bychom řekli, že byl "péřový specialista." Dovedně a originálně zdobil klobouky, barety, části oblečení i koňské postroje ptačími pery, z per vyráběl také vějíře a jiné rozmanité ozdoby.

O třech pštrosech na jeho domě zlí jazykové vyprávěli také pěknou legendu: Fuxova manželka byla velmi rozmařilá a toužila být zahrnována originálními dárky. Jednou si přála živého pštrosa, a milující manžel jí ho obstaral. Vyhověl jí, když žádala pštrosa ještě jednoho, ale se třetím už nepochodila. Manžel práskl do stolu a řekl, že by pštrosa nejraději udělal z ní. Den na to paní domu nebyla k nalezení, zato v průčelí domu Fuxových přibyl třetí pták, pěkná pštrosice…

Na příhodném místě hned u mostu se obchodu dařilo odjakživa. Fuxův dům tu byl postaven roku 1597, ale ještě před ním tu byla hospoda, kterou prý několikrát navštívil král Karel IV., když chodil dohlížet na stavbu kamenného mostu. A když krámek "fedršmukra" Fuxe zanikl, v roce 1714 si tu zřídil první pražskou kavárnu arménský obchodník Deodatus Damascenus, náš známý z vyprávění o domě U Zlatého hada. Kromě dobré kávy tu byly hostům k dispozici i dýmky nacpané pravým tureckým tabákem, a tak není divu, že si podnik oblíbili zejména bohémští umělci. Chodíval sem stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer, pracující na nedalekém staveništi chrámu sv. Mikuláše, malíř Václav Vavřinec Rainer, Giovanni Alliprandi, malíř Petr Brandl a mnozí jiní. Podle jedné pověsti z 19. století tu prý bydlíval podivínský doktor Kytl. Místo lidí léčil rostliny, pro svou zábavu choval různá zvířata a protože rozuměl jejich řeči, často s nimi rozprávěl. Možná si tak povídali i o pštrosech na fasádě.