Gran Paradiso
Gran Paradiso se nachází poblíž západní italské hranice s Francií. Samotná hora leží jižně mimo hlavní masiv Alp. Národní park se jmenuje podle této hory. Jde o jeden z nejstarších evropských parků, který byl založen hlavně k ochraně vymírajících horských kozorožců.
Spaní ve stanech je dovoleno jen na velmi málo místech v národním parku. Je to přísně střeženo správci parku, kteří rozdávají pokuty. Proto raději předem rezervujte noclehy na chatách.
Doporučené vybavení: teplé oblečení, náhradní rukavice a ponožky, pevné kožené pohorky nebo plastové horolezecké boty, batoh 40 l, černé brýle, krém na opalování faktor nejméně 20, turistický cepín, mačky, horolezecké lano, pár karabin a smyček, hodinky s budíkem, lavinový vyhledávač, bivakovací pytel, čelová lampa, mobil, zapalovač, pojistka na horolezectví, lékárnička, podrobná mapa a průvodce, jídlo a pití. Hodit se může GPS nebo výškoměr.
Jakmile se sjede z dálnice za Aostu, čeká nás dvacet kilometrů stoupání na parkoviště Pontu. Tam se nechá auto, prověří se počasí v turistickém centru a může se využít kemp.
Stan s sebou
My se balíme, jsme celý rozlámaní po noční a dopolední jízdě. Nepředpokládáme spaní na chatě, proto s sebou bereme stan. Chceme využít kamenných hradeb vybudovaných kousek od chaty Nuovo Viktorio Emanuele (2730).
Vyrážíme proti proudu řeky. Po krátké chvíli se cesta začne ubírat do lesa v levém svahu. Les po několika výškových metrech ustupuje a zůstává jen vyšlapaná stezka, obklopená kamením a travnatými plochami. Občas cestu doplňuje hučení vody, jak teče a padá do údolí.
V dešti spíme na chatě
Bohužel cestou nám prší, ale za necelé dvě hodiny přicházíme k chatě Emanuele. Stále prší. Nechce se nám hned první den stavět stany v dešti. Volíme tedy ubytováni na chatě. Větší ratejny pro hromadné spaní stojí 11 Euro pro nečleny a 8,50 Euro pro členy horolezeckých klubů.
Brzy po ránu vyrážíme na vrchol. Stezka jde zprvu na sever, a pak se stáčí na kamenném poli k východu. Tento hlavní směr se drží až do vrcholových partií. Poslední část vrcholové cesty vede zase k severu na nejvyšší skalnatý vrcholek.
Ledovcový výstup
Ledovec začíná ve výšce 2940 metrů nad mořem. Šikmé stoupání po tvrdém ledu prověřuje pevnost našich kotníků. Nad 3000 se jde již mnohem pohodlněji. Na ledu leží příjemná vrstva sněhu.
Cestou děláme pár zastávek pro občerstvení. Na trhliny je normálka dost skromná. Většího rozsahu jsou pouze tři, ale to neznamená, že lze cestu podcenit.
Stoupáme ke hranici čtyř tisíc metrů. Mraky plné mlhy nám občas dělají obtížnější cestu. Těsně před jedenáctou hodinou, po překonání pár skalních kroků, stojíme na malém vrcholovém platíčku.
Panenka Marie na vršku
Zde je socha panny Marie. Uděláme pár fotek a už čekáme ve frontě na sestup. Mraky jsou občas pěkně husté. Viditelnost klesá na padesát metrů. Půl hodiny trvá sestup po ledovci, za další hodinu jsme pěkně v klidu zase na chatě.
Větráme zapocené nohy, dáváme si oběd a balíme spacáky z paland. Vyrážíme dolů, zpět na parkoviště.
Čistého času bez pauzy na spaní a na vaření oběda jsme tuto aklimatizační čtyřtisícovku dali v čase pod 11 hodin.
VIDEO
FACEBOOK
TWITTER
INSTAGRAM
PINTEREST
ENGLISH
