Dobře prožitý den na lyžích

Na lyžařský výstup hřebenem Krkonoše a Zlatého návrší a především na sjezd Labskou jámou budete potřebovat skialpinistické vybavení.

Jeho součástí bude i lavinový vyhledávač, lopata a sonda. Jede se totiž v terénu, který ohrožují laviny.

Odjezd před úsvitem

Minulou sobotu bylo počasí na draka. Předpověď hlásila deset pod nulou, vítr, sněžení a lavinovou trojku. Přesto je jízdenka na autobus z Prahy koupená. Nějak bylo a nějak bude.

Vstávání v pět ráno není nikdy příjemné a do mrazivé noci se nechce nikomu. Naštěstí autobusák zapíná topení na max. Přestup v Jilemnici proběhne bez rušivých okolností a v jedenáct hodin je možné na Mísečkách koupit jízdenku na jednu jízdu vlekem na Medvědín (1234 m n.m.).

Ranní čaj v bufetu uvede do reality, rozproudí krev ve svalech a posílá lyžaře do venkovní sloty.

Stoupání na Zlaté návrší

Nadýchaný sníh je hluboký po stehna, běžkaři se v něm plazí po čtyřech, skialpinisté s nalepenými pásy vesele stoupají. Na Šmídově vyhlídce běžkaři odbočují doleva na Masarykovu silnici a skialpinisté stoupají hřebenem přes Krkonoš (1411). Vpravo jsou nebezpečné převěje. Neradno se k nim přiblížit.

Na Krkonoši je potřeba se správě zorientovat a odbočit doleva dolů k Vrbatově boudě pod Zlatým návrším (1406). V mlze a vánici mnozí lyžaři pokračují rovně a dostanou se na nebezpečné lavinové svahy Labského dolu.

Na Vrbatce se dá najíst a napít, ubytování ale neposkytuje. V případě opravdu hnusného počasí se dá vrátit po Masarykově silnici pohodlně na Horní Mísečky. Sjezd je to jednoduchý, příjemný a hodně dlouhý.

Sjezd k Labskému vodopádu

Po tyčovém značení se pokračuje přes Pančavu (1301) k Labské boudě (1340). Hančův pomníček asi nenajdete, je hluboko pod sněhem. Na tomto rovinatém úseku bývá projetá stopa od běžek, ale ne od rolby či skútru. Každý skialpinista tady má dilema, zda na těch pár stovek metrů nalepit stoupací pásy, nebo se trápit bez nich. Ani jedno řešení není ideální.

Labská bouda poskytuje v omezeném provozu ubytování i stravování.

Sjezd od Labské boudy k zábradlí nad Labským vodopádem je sice prudký, ale jednoduchý. Od zábradlí je nutné opatrně překonat velmi prudký traverz doleva a sjet na dno Labské jámy. Zeshora mohou padat laviny, a tak je nutné sjíždět po jednom.

Ledopády pro zábavu

Jestli máte s sebou horolezecké vybavení, lze si zpestřit lyžařskou túru ledovým lezením. Výška zdejších ledů je okolo padesáti metrů a všechny se po vylezení slaňují.

Sjezd mezi skalami je prudký a ohrožovaný lavinami. Zvláště záludné je místo pod Labskou jámou, kam zleva spadá hluboká a dlouhá Labská rokle. Z ní vyjíždějí velké a nebezpečné boční laviny.

Pak už následuje příjemná jízda lesem podél Labe. Lyžaři se většinou drží spíše vpravo ve vzrostlém lese, než by kličkovali mezi křovím v korytě potoka.

Pozor na laviny v Labském dole

Prudký sjezd končí na ohromné rovině pod Navorskou jámou (1080). Ačkoliv letní modrá turistická značka vede více vlevo ve svahu, pro lyžaře je výhodnější jet stále podél potoka.

Pokud hrozí akutní lavinové nebezpečí, je nakonec lepší vystoupat na turistickou cestu. Velká lavina z oblasti Pančavského vodopádu může dojet až k Labi, a proto je lepší se tomuto nebezpečí vyhnout.

Modrá značka nakonec lyžaře provádí skrz nepříjemnou smrčinu k Pudlavě. O pár metrů dál končí lyžařská stopa Buď fit upravovaná pouze pro střídavý běh. Na druhém břehu Labe spadá další ledopádová stěna. Z cesty není vidět a pozdě odpoledne se k ní asi prodírat nebudete.

Kdo by jezdil na sjezdovkách...

Štyřkilometrová mírně klesající běžkařská stopa dovádí lyžaře na soutok Labe a Bílého Labe (790). Dál už vede osvětlená cesta pod skiareálem Medvědín do Špindlerova Mlýna (700).

Počasí bylo nakonec docela dobré. Na hřebeni Krkonoše foukalo a sněžilo tak, že vítr srážel lyžaře do kolen. Na Pančavské louce bylo potřeba prošlápnout stopu pro běžkaře. V Labském dole nehrozily laviny, ale sníh byl tak jemný a hluboký, že lyžaři zapadali po prsa do sněhu. Vyhrabat se z něho ven a zase nastoupit do vázání bylo vyčerpávající. Zvláště kdy se to opakovalo co padesát metrů.

Korunu všemu nasadil noční příjezd do Špindlu a hledání volného hotelu.

Druhý den na sjezdovkách byla pěkná nuda. Dvě jízdy stačily. Řekněte sami: Po silném zážitku v přírodě se plácat na urolbovaných dálnicích... Má to smysl?

Odjezd autobusem ze Špindlu do Prahy se tedy uskutečnil již před polednem.

Zobrazit místo Krkonoše - skialpinismus na větší mapě