Innsbrucker Klettersteig, zavěšený most Seufzerbrücke.
Martin Turčan
SDÍLEJ:
Horolezectví na vysokých horách vypadá hrůzostrašně. Propast pod nohama, laviny, padající kamení … a k životu váže hazardéry jen tenounké lano přivázané kdo ví kde. Jestli si chcete něco takového poměrně bezpečně vyzkoušet, vydejte se na ferratu.
Jak na to
Obtížnost
V Itálii se stále používá starší stupnice, která rozděluje feráty podobně jako sjezdové tratě na nejlehčí modré (pěší túra s občasnými úseky, kde je potřeba se přidržet lana), seriozní červené (dlouhé úseky po lanech nebo žebřících, za špatného počasí může být cesta nebezpečná) a těžké černé (výjimkou nejsou kolmé skály a převislé žebříky).
Modernější stupnice pocházející od Francouzů a Rakušanů, dělí feráty do pěti stupňů. A (lehké – odpovídá italské modré), B (terén bez lan by odpovídal středně těžkému horolezeckému výstupu), C (i na lanech se vyskytují lezecké těžkosti, dlouhé úseky vedou po umělých stupech), D (častá kombinace těžkého šplhání po převislých lanech a žebřících s lehkým horolezectvím), E (fyzicky náročné šplhání dlouhými úseky v kolmých a převislých stěnách, nutná je velká zkušenost).
V německy mluvících zemích tomu říkají Klettesteig, v tuzemsku zajištěná cesta nebo v turistickém žargónu prostě feráta. Jde o to, že horolezecké lano je nahrazeno ocelovým, tam kde bylo málo skalních stupňů, je natlučeno do skály schodiště z železných kramlí, anebo dokonce připevněný žebřík. Kam dříve mohli jen horolezci, dnes stoupají i turisté.
Dobrá výzbroj je základ
Samozřejmě je potřeba se dobře vybavit. Případné krátké pády na železných lanech jsou totiž daleko nebezpečnější než efektní lety horolezců, kteří používají pružná nylonová lana. Pokud nemáte správné karabiny, tlumiče nárazů a smyčky na přichycení k lanu, může dojít k jejich rozlomení nebo přetržení. Jestli si neobléknete úvazky s popruhy okolo boků i hrudi, můžete se doslova přelomit v pase. Nevezmete-li si přilbu, rozbije vám hlavu kamení padající od lezců nad vámi nebo si ji otlučete v převisech.
Nejlepší je tedy zajít do speciálního turistického nebo horolezeckého obchodu, a koupit kompletní tak zvaný ferátový set. Nemusíte potom přemýšlet, jak a kterým uzlem přivázat smyčku k úvazku a jakou karabinu použít. Vše za vás vyřešil výrobce.
Pokud si k setu přikoupíte přilbu, pevné pohorky, batoh a lékárničku, jste vybaveni na lehké až středně těžké ferraty. Na opravdu náročné se s sebou bere ještě horolezecké lano a pár karabin pro případ neočekávaného ústupu, čelová svítilna pro případné noční sestupy a hodí se i rukavice bez prstů, které ochrání dlaně před ostrými výstupky na lanech i ve skále.
Kromě pádu lidí anebo kamení hrozí na ferratách ještě jedno velké nebezpečí. Jestli přijde bouřka, a vy tam ještě budete, tak pán bůh s vámi! Kovová lana tvoří ideální hromosvod a vy obvykle nemáte kam utéct, protože všude okolo je kolmá skála. Jestli k tomu začne pršet, tak nepomůže ani opustit ferratu. Stoky vody totiž tvoří dráhy pro elektřinu po celé skalní stěně. Proto pozorně sledujte počasí před túrou anebo si nechejte poradit na chatě, ze které budete vyrážet do hor.
Kolébka zajištěných cest
Rájem milovníků ferrat jsou italské Dolomity. Stovky zajištěných stezek zde postavili už vojáci obou válčících stran za první světové války. Neváhali tesat tunely, věšet lana do kolmých stěn, zakopávat se do ledovců a dokonce odstřelovat dynamitem celé hory. Po nich tu paradoxně zbylo velké množství krásných výstupů.
Do budování ferrat se však v zájmu turistiky pustili i Rakušané a Němci, kteří jimi vedou návštěvníky na významné vrcholy jako je Zugspitze, Watzmann, Dachstein nebo Grossglockner. Obvykle je na nich potřeba kombinovat těžkou pěší túru, lehké horolezectví (někdy i s cepínem v ruce a mačkami na nohou) a ferratu.
Naopak francouzský trend směřuje spíše ke skalní akrobacii a sportu, protože ferraty tam mnohdy nevedou na významné vrcholy, ale jejich stavitelům jde spíše o adrenalinové zážitky návštěvníků. Výjimečné proto nejsou převislé pasáže a lanové mosty přes soutěsky. Na fyzickou náročnost se zaměřují ferraty v okolí jezera Garda. Nemusí jít o akrobacii, ale dlouhé úseky šplhání po kolmém laně vyčerpají každého.
VIDEO Postalmklamm Klettersteig / via ferrata / feráta
tak to seš teda nána pitomá, nabádat lidi aby šli do něčeho na co nemaj. když je špatný počasí a n emáš na to, máš se jít proběhnout, ne riskovat problémy sobě a lidem co tě budou zachraňovat! chjo...
Horolezectví a skálolezení je samozřejmě čistější a náročnější sport, ale nevidím důvod, proč brát zážitky z expozice a rozhledů ostatním, pokud ferraty povedou logicky, s minimem umělých pomůcek a v terénech, které horolezci nevyužívají, ještě když navíc úrazovost na ferratách je minimální.
Někteří lidi by zrušili i řetězy přes Priečne sedlo. Takové "Sběrné suroviny"! Ti, co na to mají, tak je tam nepotřebují a ostatní ať tam, nelezou. Co Jaryku? V principu nevidím žádný rozdíl mezi tím, když se chce turista dostat za pomoci řeťezu z Malé Studené do Velké Studené doliny (podle tvojí logiky, ať si to obejde zespodu) nebo když chce přejít za pomoci ocelového lana Brentu (podle tvojí logiky, by v této oblasti turista už neměl vůbec, co pohledávat).Pokud se ti jedná o estetiku, tak například kruhy v pískovcovém skalním městě podle mě hyzdí skálu na pohled víc, než nějaké ocelové lano či řeťez v horách. Pokud se ti jedná o čistotu postupu, tak pohyb po ferratě se dá přirovnat k pohybu horolezce na fixním horolezeckém lanu s tím, že ferratista neposouvá jumar, ale karabinu.Takže do hor: turisticky, VHT, když už to nejde VHT, tak ferratou, horolezecky.
Zcela zastávám názor Martina.!!! Úchylnost první třídy, do přírody to v žádném případě nepatří. Životní filosofie, založená čistě jen na adrenalinu a bez dalších vedlejších citových vztahů mi připadá hodně snobácká a účelová. Je to naprosto komerční záležitost pro určité oblasti. Naštěstí tyto "Sběrné suroviny" u nás nejsou, nebo jen v malé míře. Takže pokud do hor: turisticky normálkou, VHT, nebo horolezecky...
Ja to miluju. Tento rok jsem byla uz dvakrat na tyden v Dolomitech a nemuzu si to vynachvalit. Zazila jsem uz dvakrat poradny strach - adrenalin mi rozklepal nohy tak, ze skoro neslo pokracovat a to je presne to, co je na tom tak skvely.. Pokud chcete, aby se Vam taky kolena pekne klepala, zkuste Tofannu de Mezzo v desti a kroupach... Musim tedy priznat, ze jsem ji nezdodalala a vyuzila unikovou cestu na vrcholu Punta Anna, ale presto... tesim se tam znovu za lepsiho pocasi :o))
Koupila jsem sedak+prsak za 1000 a brzdu s karabinami za 1400 - v Alpine. V Hudy jsou ceny trosku levnejsi. A jsem spokojena... (zatim jsem tedy nespadla, ale zatezuji ho pravidelne :o))
Taky mě docela zarazily ty ceny. :) Rad bych objevil obchod kde koupim sedak + prsak za 1000,- a pri cene jedne karabiny 400,- uvaz za 1000,- :) Protoze jsem posera a mam se rad tak si kupuji kvalitni veci a muzu rict ze jsem za to dal MALINKO vic. :) Mejte se krasne. *H*
RECENZE 244 turistických průvodců je uvedeno v brožuře, kterou jako každý rok vydala Asociace průvodců České republiky. Výtisk je zdarma a najdete v něm průvodce zaměřené jak na tuzemský cestovní ruch, tak na... celý článek
Vysočina patří mezi atraktivní cyklistické regiony. Nabízí pestrou škálu tras od nenáročných cyklostezek přes terény pro gravel až po technické singletracky a moderní pumptracky. Vyrazit můžete například na okruh kolem Vírské
Zimní sporty ve volném terénu zažívají nebývalý boom. Sněžnice, skialpy nebo splitboardy otevírají dveře do panenské přírody daleko od hlučných lyžařských středisek. S únikem mimo vyznačené sjezdovky ale přichází nutnost převzít
Ikonický můstek, jehož podobu navrhla architektonická superstar Zaha Hadid, se tyčí nad tyrolským hlavním městem podobně jako socha Krista Spasitele nad brazilským Rio de Janeiro. Bergisel neslouží jen pro závody ve
VIDEO
FACEBOOK
TWITTER
INSTAGRAM
PINTEREST
ENGLISH
Martin Turčan
