Idiot na ferátě HTL Steig Hohe Wand

"Jedeme na feráty na Hohe Wand, nechceš jet s námi?" volá mi kamarád. Ta představa mne moc neláká. Loni jsem spadl z kola a od té doby přestal cvičit. Jsem si vědom, že má kondička je nulová.

Víc mne zajímá Vídeň. Navrhuju, že pojedu s nimi, po cestě vystoupím ve Vídni a večer mne naberou na cestě zpět. Jeden člověk jim ale odpadl a zbylí dva kamarádi nechtějí jet na feráty sami. Buď jedeš s námi, nebo nejedeme vůbec.

Protože jsem idiot (toto konstatování se bude ještě několikrát opakovat) a nechci trhat partu, tak kývnu, že jedu. Chyba. Měl jsem je radši pořádně přetáhnout klackem po zádech, ať si trhnou.

Sobota ráno. Přijíždíme na Hohe Wand. Naším cílem je feráta HTL Steig. Obtížnost D/E. Ve vesnici Maiersdorf platíme mýtné a po silnici Panorama Strasse jedeme nahoru. Po chvilce zastavujeme na prvním parkovišti. Chvíli hledáme správný směr, mají tu značených plno cest, ale tu k ferátě značenou nevidím. Pro ostatní: Jde se přes závoru po louce ke skalám a u nich doprava.

Za chvilku jsme u nástupu. Před námi lezou dva mladí kluci ze Slovenska. Lano je natažené až k zemi, kdysi prý začínalo až o kus výš. Začátek měl asi odradit méně zkušené. Že to tak raději nenechali, jak to bylo, říkám si později.

Druhý ze slovenské dvojice má na začátku trochu problémy. Co mu to tak trvá, říkám si. Za námi se objevil další zájemce o ferátu s cyklistickou helmou. Asi tu bude rušno.

Nastal čas. Oba dva kamarádi už lezou přede mnou. Chytám se lana a drápu se nahoru. Prvních pár metrů je pohoda, pak se ale lano narovná vzhůru. Na zdánlivě členité stěně mám problém najít nějaký pořádný stup. Sakra, klouže to. Jsou tu samé hladké plotny.

Protože jsem idiot, nevzal jsem si lezečky a lezu v obyčejných turistických botách. Vzpírám proti skále a přitahuju se za lano. S takovým přístupem mi ovšem brzo docházejí síly. Občas se najdou ve skále borháky, na které opatrně šlapu. Lano se kroutí kolem převisu a směřuje nahoru. V jednom místě je na něm několik spojek vedle sebe a musíte vysoko přehmátnout, abyste mohli přepnout jištění.

Protože jsem idiot, tak si karabinu přepnu tak šikovně, že na dalším fleku zjistím, že ji mám zamotanou okolo lana a tím pádem nejde přepnout za další jištění. Musím se vrátit, obtočit ji zpět kolem lana a až pak ji mohu zapnout nahoře. To vše v situaci, kdy se držím lana jednou rukou a nohama se o skálu vzpírám.

Z posledních sil zdolám začátek a posouvám se na místo, kde je široký stup. Jsem přitom jen kousek nad zemí a jsem úplně hotový. Něco je špatně. Začátečník přitom nejsem. Loni jsem zdolal převis na ferátě Johann, ještě předtím další těžkou ferátu Seewand. Nechápu, proč jsem tak vyřízený. Nechápu, jak tohle mohli předtím lézt bez lana.

Po krátké pauze přichází na řadu lezení mělkou spárou. Jak by se mi tu hodily lezečky! Drápu se jako medvěd a všechno tahám za ruce. Kámoš, který mne shora pozoruje, mi později říká: "Ten chlapík, co byl za tebou, jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím, co tam vyvádíš."

Tady se dělí zrno od plev. Kdybych to věděl...

Nejde to. Nemohu se dostat nahoru. Jsem totálně vyždímaný. Kámoš se musí vrátit zpátky a pomoct mi přehodit jištění. Jsem úplně grogy. Pořád trčím v půlce spáry. Kleju jako pohan a kluci nahoře jen zírají, jak vybraný mám slovník. Zaberu a z posledních sil se vytáhnu nad další jištění. Takhle hluboko jsem si ještě nesáhl. To je konec. Volám na kámoše, už to nedám.

Později si přečtu na internetu, že se v tomhle místě dělí zrno od plev. Jak trefné! "Polez ještě kousek, tady je plošinka, odpočineš si a pak to dáš," přesvědčuje mne shora kámoš. Ach, kdybych měl klacek, s jakou chutí bych ho majznul. Ovšem pouze hypoteticky, protože jsem rád, že se sotva držím na laně.

Otočím se dolů, kde čeká borec s cyklohelmou a ptám se ho, jak to vypadá nahoře. Říká, že je stejně těžké nebo ještě těžší a že, jestli chci lézt dolů, že mi trochu pomůže. Rozhodnuto, na tuto ferátu nemám. Volám nahoru, že vzdávám a že počkám dole. Jen mám strach z té hladké plotny na začátku. Chlapík mě trochu naviguje a konečně se dostanu zpátky na široký stup. Nakloním se ke skále a mohu pustit ostatní před sebe a trochu ulevit rukám.

Dávám se do řeči s oním chlapíkem. Ukazuje se, že je to maník z horské služby. Říká, že dál dolů už musím sám, tam už mi pomoc nemůže, je to pro něj riskantní. Mám si vyklepat ruce a uvolnit se. Má svatou pravdu. Měl bych si sednout do odsedávačky, uvolnit si ruce a odpočinout si. Pak bych slezl dolů bez problémů.

Nezapomínejte, že jsem idiot, který s sebou odsedávačku nenosí. Kritizuje moje boty, na ferátu jsou příliš měkké a nedokážu se v nich postavit na drobné výčnělky. Pro idioty model jako stvořený. Také mi ukazuje, že místo vzpírání od skály se mám naopak v pase ke skále přimknout. Bavíme se i o mém ferátovém setu. Mám ještě starý, ne ten trhací, ale i ten podle něj není dobrý. Dole se už mezitím nashromáždila řada zájemců o lezení.

Zezdola k nám přilézá borec v červeném triku a modrým batohem s neuvěřitelným jištěním. Žádná brzda. Posuďte sami na obrázku. Chlapík z horské služby jen zírá a pak mu vysvětluje, že když spadne, tak mu to nepomůže a zabije se. Borec zabrebentí něco maďarsky a leze nevzrušeně dál.

Ve spáře zatím nastala zácpa. Jakýsi nešťastník se tam zaklínil a nemůže nahoru. Dolů taky ne, protože za ním už stojí další zájemci. A další se shlukují u nástupu. Je to tady jak na Václaváku. Konečně někdo nahoře vytáhl lano a pomohl tomu nebožákovi ze spáry ven. Fronta se pohnula a já se musím rozhodnout, co teď.

Dole na mne čeká převis, byť jen lehoučký a lano se stáčí kdesi mimo můj dohled. Někde v těch místech jsou zrovna ty zatracené spojky, které mi daly zabrat. Představa, že visím za jednu ruku a druhou přepínám jištění, mne nenaplňuje štěstím. Ruce mám jak želé a bez odsedávačky si je neuvolním.

Chlapík mi nabízí pomoc. Když budu chtít, zavolá kolegu (je ve vedlejší vesnici) a pomůžou mi dolů. Zásah by prý stál sto až dvě stě euro. Vzpomenu si, že mi kolega zařizoval pojištění, které prý zahrnuje i zásah vrtulníkem. Že bych ho využil? Není co řešit.

Pokořen na duchu, přijímám nabídku a chlapík volá mobilem kolegu. Ten za malou chvíli dorazí, vyleze nahoru, založí štand, spustí lano, já se navážu a jako žok jsem spouštěn dolů. Mísí se ve mně pocity naprosté potupy a úlevy, že budu dole. Nejsem sám. Služeb záchranářů využívá další nebožák z maďarské skupiny a záchranáři ho spouštějí dolů.

Reportáž o výstupu, který se podařil: Feráty na Hohe Wand

Dole vytahuje záchranář formulář (je i česky) a mám ho vyplnit. Všímám si, že napsal dvě osoby. Vysvětluju mu, že ten druhý byl nějaký cizinec, s kterým nemám nic společného. Ten se mezitím vytratil. Zatímco záchranář odbíhá hledat dotyčného, vyplňuji papíry. Jdeme spolu zpět na parkoviště. Dávám mu své telefonní číslo a chlapík mne prozvoní, jestli to sedí. Chce číslo pojistky, ale papíry o pojištění jsou zamčeny v autě. Na otázku, kolik to asi bude stát, říká, že dvě stě až tři sta euro. Kruci, nějak to nabývá.

Čtěte před výstupem: Jak je feráta těžká? (stupnice obtížnosti)

Zvoní mu telefon. Ukazuje, že ho čeká další zásah, tentokrát někde v horní části feráty. Sedá do auta a odjíždí nahoru. Udělám si kratší túru po okolí, a když se vracím, kolegové už jsou dole u auta v družném rozhovoru se slovenskou dvojicí. "Cos to tam vyváděl, prosím tě," pouští se do mne. Nejlepší obrana je útok, a proto jim to hned rázně vytmavím za tu odmítnutou Vídeň. Dívám se na své pojištění, které mám u společnosti Generali.

Protože jsem idiot, na to nezapomínat, tak jsem se o pojištění moc nezajímal. Kámoš ho za mne vyřídil online. Je to cestovní pojištění zvané Mini, spolu se sportovním připojištěním. Až teď se prodírám houštinou článků a paragrafů.

Parkoviště se zaplnilo a jsou tu i další záchranáři. Diskutují s nějakou českou skupinkou a po chvilce dorazí i policejní auto. Jeden ze skupinky mi říká, že když na začátku feráty uviděl, že to není žádná sranda, raději se vrátil. Moudrý to muž. Jeho kolegové lezli dál, ale po nějaké době došlo i na ně a musela nastoupit horská služba. Proč tam byla policie, na to jsem se raději neptal.

Ten den kolegové ještě zdolají jednu ferátu v oblasti Hohe Wand, ovšem beze mne. Cestou potkáme jednoho turistu s obvázanou hlavou, kterému kamarádi pomáhají dolů a přeletí kolem nás záchranářský vrtulník. Na Hohe Wand je rušno.

P.S. Po třech týdnech mi přišla faktura na 78,10 euro = 2,10 za dopravu a 76,00 za záchranu v délce dvou hodin. O pár dní později mi pojišťovna Generali fakturu v plné výši zaplatila.  

CLIMBING GUIDE: Feráty na Horydoly

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě