Jak jsme lezli Jahn - Zimmer v Gesäuse

Kuba s Hankou a Jonášem, já s Pedrem v jeho autě. Večer po deváté necháváme Turkovic ford s věcmi na spaní nad vesničkou Johnsbach, kam zítra odpoledne či večer sestoupíme. Poté přejíždíme dolů k řece Enns a na parkovišti pod Haindlkarhütte necháváme Pedrovu škodovku.

I zde je vcelku vedro a to nás čeká ještě 500 výškových metrů na Haindlkarhütte. Dupeme do kopce a v jedenáct jsme tam. Chatař trošku kroutí hlavou, že žádnou rezervaci od nás nemá, že "E-mail ist schlecht" a že jsme měli zavolat. Ale nakonec nás nechá přespat, chata moc plná není, v lágru spí pár lidí. Dáváme pivko a hajdy na kutě, budíček bude ve 4:30 h.

Kuba, Hanka a Jonáš vyrážejí na cestu Schmitt & Co za 4-. Je to 36 délková cesta s převýšením 680 metrů (od nástupu po vrchol cesty). Většina délek je za 1-2, devět délek kolem 3 a čtyři délky za 4-. Dle topa čas od chaty k nástupu 1:00 h, cesta 5:30 h, sestup 3:20 h.

Pedro a já jsme se rozhodli lézt cestu Jahn - Zimmer za 3+. Je to 28 déková cesta s převýšením 500 metrů (od nástupu po vrchol cesty). Šestnáct délek je kolem 3, zbytek za 2. Dle topa čas od chaty k nástupu 1:30 h, cesta 6 h, sestup 3 hodiny.

CLIMBING GUIDE: Jahn - Zimmer Hochtor

Pro Jahna-Zimmera jsem se rozhodli proto, že nám přišla více obtížnostně vyvážená. Také je lepší, když je v cestě míň lezců kvůli padajícímu kamení. Již v autě jsem se dohodli, že nesmíme v lezení otálet, přece jen je to od chaty nahoru přes tisíc metrů, tak abychom to stihli nějak rozumně. Takže lehké délky polezeme bez jištění a ty těžší, to se uvidí na místě.

Klaus Hoi to prý leze tři hodiny

Budím se ještě před budíčkem, hlavou se honí myšlenky nad očekávaným, nedají hlavě ani tělu odpočinout. Přesouvám se z lágru k báglům, snídám, dobaluji. Ostatní už také vylezli, jdeme ven. Z pramene nabíráme vodu a koukáme na stěnu trčící před námi. Hmm, teď ještě ztotožnit foto z topa s realitou.

Dupeme s Pedrem po pěšině, Turci se šinou za námi. Už jsme u rozcestníku. Cesta je pěkně značená, rychle stoupáme po suti, přelézáme skalky a rokle. Našli jsem první borhák, měl by to být nástup. Pedro ještě kontroluje, zda nástup není o rokli vedle, neboť jsme tu za dvě hoďky, nikoliv za dvě a půl. Ale metry nad mořem sedí, tak to bude ono. Starej Klaus Hoi to prý leze solo bez jištění za tři hoďky.

Naházíme na sebe sedáky, přilby, lezečky připneme karabinou - zatím polezeme v pohorách. I lana jsme nechali v báglu.

Vyrážíme nahoru, cesta je vyznačená červeným značením, takže orientace je úplně v pohodě. Vápenec má spousty chytů, je drsný, leze se po něm krásně. Přichází první trojková délka, ale bez problémů jí překonáváme. Valíme nahoru, už jsme asi v desáté délce. Pedro jde teď na prvním a bez problémů dáváme další délky za tři.

Expozice se zvětšuje, cítíme, že začíná pracovat hlava. Jsme v délce zvané Fuga, je to pěkná spára a takový větší výšvih. Ale zase nepřichází větší problém, pokračujeme dál solo.

Klíčovou délku raději jistíme

Dole na nástupu vidíme lezeckou trojku, postupují nějak pomalu, asi lezou s jištěním. Dolézáme pod klíčovou délku za 3+. Traverz doleva pod převisem, nic na nohy, ale na ruce krásná velká madla. Expozice je už zatraceně vzdušná, traverz je na vrcholu hodně kolmé plotny.

Rozhodujeme se pro průběžné jištění, Pedro jde na prvním, všude je ale naskobováno, kdo to má po cestě vyndavat. Chytím se madel, dva přehmaty a opět krásný stupy na pohory a hurá nahoru. U štandu balím lano na sebe, co kdyby po cestě bylo ještě potřeba.

Na další polici je vrcholovka, zapisujeme se. Pedro kouká na hodinky a říká, že neví, co budeme dělat odpoledne, neb jsme za polovinou cesty a je 9 hodin. S poznámkou, že pivo čeká na Hesshütte a že není čas otálet, se zase chytáme skály. Jdu na prvním. Přichází orientačně náročnější terén, ale pokaždé, když už jsem doufal, že jsem zakufroval ve směru, jsem někde opodál našel červený puntík.Tak zase nic, valíme dál nahoru.

"Hele, mne nebaví to lano táhnout kolem krku, dám ho do báglu. Koukni do topa, zda tam je ještě něco," povídám. Pedro rozbaluje propocené papíry z kapsy u kalhot. "Ty vole Radime, už to asi sbalíme všechno, máme sice ještě 5 délek před sebou, z toho jednu trojku, ale to je tenhle komínokout, ten vypadá dost zadara."

Lano v báglu, ruce ve skále, kout byl fakt zadara. Stěna se pokládá, olizují nás paprsky slunce dosud schovaného za hřebenem Hochtoru. Je vidět kříž a lidé. Jsme na hřebenu, na vrchol nám zbývá nějakých 80 výškových metrů.

Stojíme u kříže, je deset hodin. Dali jsme to za tři hoďky jako starej Klaus. 

Povalujeme se u kříže, Pedro dohání spánkový deficit z noci. V dálce na hřebenu u Festkogelu vidíme postavičky. To by mohli být Turci. Možná...

Procházka, pivo, zmrzlina, koupačka...

Píšeme jim SMS, ale je tu špatný signál, zpráva neodešla. Zvedáme se a valíme po hřebenu a dolů do Hütte na pivko. Cesta je lehká feráta, ale vše lze lézt krásně po skále. Zdejší vápence jsou pěkně zkrasověné, škrapy a ústí děr, kam se podíváš. V cestě je vcelku dost lidí. Za dvě hoďky jsme na Hesshütte, pivko a sušení propocených věcí. Slunce pálí, i zde je přes dvacet stupňů a lidí o to víc.

Valíme krasovým údolím přes pastviny, sestup začíná být vcelku monotónní. Na chvíli sedáme v polostínu modřínů, svačíme, lehký šlofík. Co pak Turci, už také sestupují? Telefon bez signálu mlčí. Žádná zpráva.

Dupeme s kopce, teplo je čím dál tím vlezlejší. Cesta nás ve čtyři hodiny odpoledne vyplivne přímo u Turkovic forda. Ještě že máme u sebe jejich druhé klíče! Větráme auto, plechovkové birelly už leží v potoce pod kamenem. Ve stínu lip pozorujeme cvrkot v horské vesničce. Je skoro pět, birelly zchladily naše útroby a i telefon se probral. Kuba volá a slavnostně oznamuje, že už jim zbývá poslední délka na vrchol! To je teda vrchol! Co tam tak dlouho dělaj?

S Pedrem nevěřícně licitujeme o možnostech tak velkého zdržení. Počítáme, za jak dlouho dorazí sem k nám. Devátá večer. Hmm, tak to tě pic. Sedáme do auta a jedeme dolů k druhému autu. Přesedáme a jedeme do Admontu do cukrárny na kafe. Projdeme se po centru městečka. Vracíme se na parkoviště k fordu, jdeme se vykoupat do Enže. Koupel byla velmi příjemná.

Je devět a od Turků přichází zpráva, že už slanili z hřebenu! Přepočítáváme čas jejich návratu na parkoviště v Johnsbachu. To tam budou tak před jedenáctou! Přejíždíme auty do Johnsbachu, forda necháváme na parkovišti. S myšlenkami na spánek a případnou záchranou akci v sestupu zbloudivším lezcům odjíždíme hledat místo k ulehnutí. Loučka u řeky nedaleko Admontu za balíky sena, toť ideální útulna pro naše znavená těla. Rachotící vlak údolím v deset večer bylo to poslední, co jsem registroval z tohoto zážitky nabitého dne.

Ráno za svítání jsme vstali a s pohledem na hřeben Hochtoru jsme sbalili sakypaky. V mobilu zpráva, Turci dorazili k autu v půl dvanácté. OK, vyrážíme domů hned teď, než bude vedro a pojedou všichni.

A co Turci? Prý jistili hodně délek, na vrcholu zjistli, že k sestupu musejí kus po hřebenu, který je kolem 2, takže jej jistili také... No prostě si to užili. Podrobnosti (pikantní) jistě brzo na Horydoly.cz... o))

Doporučené vybavení

Přilba, hrudní a sedací úvazek, 3 karabiny se zámkem, 5 expresek, jistítko, lano 2x50 m, 4 delší smyčky, základní sada vklíněnců a několik friendů, pohodlné lezečky, pohorky, nepromokavé kalhoty a bunda, funkční prádlo, ponožky a čepice, batoh 30-40 l, čelovka, mobil, mapa nebo GPS, podrobné TOPO a slovní popis, pití a jídlo na den, tmavé brýle, krém proti slunci, bivakovací pytel, lékárnička, fotoaparát nebo kamera.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

 Horolezectví v Gesäuse

2 UIAA Peternpfad na Peternscharte

2+ UIAA Dachlgrat na Hochtor

3- UIAA Pichlweg na Planspitze

3 UIAA Rossschweif na Hochtor

3 UIAA Westgrat na Buchstein

3+ UIAA Hřeben Ödstein - Hochtor

3+ UIAA Jahn - Zimmer na Hochtor 
REPORT: Jak jsme lezli Jahn-Zimmer

5 UIAA Ödsteinkante na Ödstein

Klasické feráty v Gesäuse 

Národní park Gesäuse

Booking.com