Pichlweg na Planspitze

Nejsem si jist, zda Pichlweg na Planspitze v Gesäuse patří mezi cesty, které bych měl ostatním horolezcům doporučit, nebo je naopak zařadit do nekonečného seriálu hnusných směrů Kdybych to věděl...

Jak to vlastně je?

Rakouský server Begsteigen.at doporučuje Pichlweg jako poměrně často lezenou trojku. Bývalý předseda Českého horolezeckého svazu Jiří Novák píše o historickém klenotu.

Mělo nás však zarazit tvrzení horolezeckého průvodce z vydavatelství Rother, že Pichweg má alpský ráz a vyžaduje horolezeckého ducha.

Nakonec jsem rád, že jsem tuto klasiku přelezl a přežil.

Čtyři hodiny jdeme ke stěně

Budíme se za svítání na chatě Haindlkarhütte. V sedm jsme na nohou a jdeme k nástupu. Ještě netušíme, že je to samostatná horolezecká túra a potrvá nám čtyři hodiny.

K nástupu na na cestu Peternpfad to známe. Včera jsme se tam byli podívat. Dál jde do tuhého. Několik hodin traverzujeme pod obrovskými skalními stěnami. Pěšina vede ve zrádné suti, mokré trávě a občas je zajištěná.

Na začátku to ještě jde - postarší ocelové lano je přibité skobami do skály, kovové žebříky vypadají důvěryhodně a kolíky drží ve skále. Čím dál postupujeme, tím více se to zhoršuje. Nebezpečí vrcholí v hluboké rokli. Lana v ní končí, suť se řine pod nohama a skála je doslova shnilá. Veškeré kovové jištění zničilo padající kamení.

Bujná obrazotvornost

Konečně stojíme pod stěnou. Nástup je jasný. Jestli si vybereme cestu dvacet metrů vpravo nebo vlevo, je v podstatě jedno. Kličkujeme po travnatých poličkách, přelézáme krátké skalní výšvihy a vyhýbáme se modřínům a kosodřevině..

Najednou stojíme na úzké poličce už dost vysoko nad zemí. "To je krásná spárka, tudy to určitě vede," prohlašuje Czum, který shodou okolností ocitl na špici. Je mi podezřelé, že v hladké stěnce je zatlučená skoba, ale všichni čtyři horští novicové to nakonec nějak převlají.

Jen já mám moc velkou představivost. Po několika pokusech v pohorkách a s batohem na zádech to vzdávám. Vytáhnu lano, přivážu na něj batoh a odlehčený se nakonec dostanu nahoru. Po laně za sebou vytáhnu batoh a konstatuji, že místo dvojky to byla čtyřka. Asi jsme byli někde jinde.

Dlouhé plotny budí strach

Pak už je orientace jednodušší. Kličkujeme roklemi, prolézáme kosodřevinou a stojíme na začátku opravdového lezení. Koukáme na obrovské rozměry stěny s otevřenou pusou.

Několik set metrů dvojkových ploten nás vystresuje. Jediná chyba by znamenala jistý konec. Občas narazíme na borhák, poličky jsou posypané sutí, skála je pevná. Povšechný směr je ale jasný.

Konečně sedíme na Pichlově polici. Poprvé se cvakáme do borháku, obědváme a užíváme si bezpečí. Mužstvo trochu rebeluje, rádo by se už navázalo. Je to pochopitelné, protože Pichlova police je sice široká metr, ale pod ní jsou vidět kolmé srázy.

Pichlova police křižuje celou stěnu

O dalších padesát metrů dál se proto navážeme. Vím, že je to spíš psychická podpora, než opravdová záruka bezpečnosti, protože skála je tu lámavá. Komplikovaně kličkujeme vápencovým nepřehledným terénem. Naštěstí němčinářka Alča přesně překládá detailní popis ze starého průvodce a já můžu sledovat moderní nákres. Stejně ale nenacházíme mnoho borháků a naopak občas narazíme na nějakou starou skobu.

Konečně dorážíme pod vodorovnou poličku. Příjemně v ni překvapí několik skob, kruh a borháky. Je to klíčová délka. V několika trojkových krocích raději moc nedýchám, abych neulomil stupy či chyty. Když se tady lezec oprostí od strachu, může si užívat obrovské expozice.

Ze stěny utečeme, aby nás nezastihla noc

Na podvrcholovém balkóně je už šest hodin večer. Rozhoduji, že na vršek nepolezeme. Chci se vrátit na chatu do tmy. Všeobecný souhlas mě potěší. Využijeme proto únikové police a po chvíli stojíme na pevné zemi.

Jenže to není všechno. Dlouhý dvojkový sestup Peternpfad nám vezme dvě hodiny. Jdeme ho poprvé, a tak několik úseků slaňujeme. Na pěšině k chatě už meleme z posledního. Naštěstí se můžeme občerstvit u několika pramenů, ještě není úplně sucho. Jsme tu na začátku prázdnin.

Na chatu dorážíme po deváté hodině. Stáli jsme na nohou čtrnáct hodin. Skoro jsme se při tom nezastavili.

VIDEO Pichlweg na Planspitze 

PICHLWEG

Gesäuse, Planspitze (2120 m n.m.), severní stěna

Prvovýstup

Eduard Pichl, F. Panzer. 10. června 1900.

Obtížnost

Jen dvě místa jsou 3 UIAA, dlouhé úseky se lezou okolo 2. Výška stěny je 660 m, délka lezení cca 1200 m, doba výstupu 4-5 hodin. Obtížnost cesty tkví v její délce a vzdálenosti od chaty. Naprostá většina výstupu se leze kvůli úspoře času bez lana. Horolezci nepoužívají lezečky, ale lezou v pohorkách.

Přístup

Severní stěna Planspitze je odevšud daleko! Nejkratší je přístup po neznačené cestě z Gstatterboden (bus, vlak, auto) mezi Admont a Hieflau. Z nádraží jdeme po silnici proti proudu Enže. Přejdeme most, mineme první odbočku na lesní silničku doleva a po druhé se dáma. Od nádraž je to sem jeden kilometr, silnička je uzavřená závorou. Za ní silničku opustíme a po vyšlapané stezce míříme stále vzhůru až pod stěnu. Zprava přichází stezka Bergführersteig, projdeme posledním lesíkem a na zemi se objeví velká šipka doleva označená písmeny PW. Pod skálami dojdeme k nástupu. Nad sebou necháme rokli zvanou Glatten Riss (4+), což je těžší varianta nástupu. Přístup trvá nejméně dvě hodiny.

Od chaty Haindlkarhütte využijeme částečně jištěnou a také neznačenou stezku horských vůdců Bergführersteig. Od chaty jdeme pod nástup na Peternpfad. Překročíme potok a pokračujeme vodorovně a posléze v sestupu travnato-suťovo-skalnatou stezkou. Po cestě použijeme několik kovových žebříků, přelezeme ferátové úseky několikrát budeme muset opatrně lézt dvojkové skalní úseky, protože lany jsou rozsekaná a stržená kamennými lavinami. Přístup trvá 3-4 hodiny.

Sestup

Z vrcholku Planspitze sestoupíme po turistické stezce (obtížnost 1) na západ do sedla Seescharte. Po cestě pokračujeme dál do sedla Peternscharte (rozcestník) a odtud slezeme dolů cestou Peternpfad (obtížnost 2) a dojdeme na chatu Haindlkarhütte. Sestup trvá nejméně tři hodiny. Sesoupit lze také k chatě Hesshütte. Odtud je možné sejít do Johnspachu nebo ferátou Wasserfallweg do Gstatterboden.

Výstup

Cesta křižuje celou severní stěnu Planspitze zleva doprava. V horní části je možný únik ze stěny doprava po vodorovných policích do sedla Seescharte.

V nejnižším místě západní části severní stěny začneme lézt vzhůru mírně doprava (50 m). Následuje trhlina doleva (15 m), police s modříny (20 m). Vzhůru (20 m) a traverz doprava (20 m). Překonáme malou rokli a vylezeme na ostří. Odtud již vidíme do samotné stěny. Stoupáme lámavou roklí, projdeme doprava mezi skálami a za nimi narazíme na úzkou stezku prořezanou skrze kosodřevinu.

Až sem je obtížnost místy 2. Pokud narazíme na těžší skálu, jsme špatně a musíme hledat správný směr. Pozor na bludné skoby.

Z velké terasy, kde bývalo stálé sněhové pole a dnes tu i v létě teče potůček, uhneme do ploten mírně vlevo. Strmou trhlinou na ně vylezeme (borhák). Držíme se vlevo, můžeme lézt i koutem vlevo od ploten. Na jeho konci se vracíme doprava, překonáme výšvih (dva borháky) a dlouhým stoupajícím traverzem (borhák) se dostaneme do mokrého kouta pod výrazným Inthalerovým komínem. Po jeho levé straně vylezeme na začátek Pichlovy police (skoba, borhák). Je to druhá výrazná police odspodu.

Vylezené plotny jsou z pevného vápence obtížnosti 2-3, ale často jsou posypané sutí a je potřeba značného soustředění.

Po výrazné polici stoupáme doprava až na její konec (50 m). Když narazíme na borhák, je vhodné 10 metrů slanit na spodní polici. Zde se obvykle poprvé vytahuje lano. Stoupáme znovu do původního směru pod červený lámavý převis. Pod ním traverzujeme doprava přes čtyřmetrovou plotnu. Za ní pokračuje police (50 m) na pohodlný balkon. Následuje sestup po pěšině do obrovského vhloubení a výstup jeho protějším úbočím. Po skále mezi sutí je lehčí, než se zdá. Směřujeme k velkému mužíku.

Jednu délku vystoupáme po skalním hřbetě vzhůru (2 borháky). Traverzujeme doprava exponovanou a lámavou poličkou (borhák, skoby). Zde je první klíčové místo výstupu. Pět metrů za ním vylezeme vhloubením na vyšší polici (borhák). Exponovaný vodorovný traverz (borhák) je přerušen lámavou kolmou stěnkou (skoba). To je druhé klíčové místo. Odtud nás police vyvede na velký balkon.

Lámavá skála se tu střídá s pevnými úseky, chodecký terén se mění během pár kroků na lezecký obtížnosti až 3 a naopak. Police jsou velmi exponované. Jištění je sporadické, ale dostačující pro zkušená družstva.

Ústupové police odtud vedou doprava. Za čtvrt až půl hodiny hodiny jste po nich ze stěny venku na sedle Seescharte. Jde se po nich opatrně bez jištění.

Výstup Pichlovou cestou pokračuje z balkónu jednu délku po skalním hřbetě. Z něho se uhýbá po polici doprava do rokle a po další polici se z ní zase dostaneme na velký blok. Po pravé straně rokle a na závěr téměř po hřebeni vylezeme na předvrchol Planspitze do chodeckého terénu.

Závěr Pichlovy cesty má obtížnost 2. Na ústupových policích se setkáme s obtížnosti 1.

Doporučené vybavení

Přilba, hrudní a sedací úvazek, 3 karabiny se zámkem, 4 expresky, jistítko, lano 2x50 m, 4 delší smyčky, základní sada vklíněnců, pohodlné lezečky, pohorky, nepromokavé kalhoty a bunda, funkční prádlo, ponožky a čepice, batoh 30 l, čelovka, mobil, mapa nebo GPS, podrobné TOPO a slovní popis, pití a jídlo na den, tmavé brýle, krém proti slunci, bivakovací pytel, lékárnička, fotoaparát nebo kamera.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě 

 Horolezectví v Gesäuse

2 UIAA Peternpfad na Peternscharte

3- UIAA Pichlweg na Planspitze

3 UIAA Rossschweif na Hochtor

3 UIAA Westgrat na Buchstein

3+ UIAA Hřeben Ödstein - Hochtor

3+ UIAA Jahn - Zimmer na Hochtor

5 UIAA Ödsteinkante na Ödstein

Klasické feráty v Gesäuse 

Národní park Gesäuse