Nadoblačný Dachlgrat na Hochtor

Parametry túry na Hochtor v Gesäuse jsou impozantní. Zdolává se převýšení 1900 metrů nahoru a 1500 metrů dolů během jednoho dne. Často se jde pěšky, hodně se leze bez lana v exponovaném terénu obtížnosti 1 až 2+ UIAA, část sestupu vede po ferátě. Míjí dvě horské chaty.

Ohromné stěny Gesäuse 

V Gesäuse jsme sice už pár dlouhých cest vylezli, ale vždy nás ohromí tisícimetrová hradba severních stěn. Za svítání vyrážíme z chaty Haindlkarhütte, podcházíme Festkogel, Hochtor a Rosskuppe, nad hlavami se z nevýrazného šera vynořují skalní obři.

Kde bylo ještě před pěti lety stálé firnové pole, se probíjíme nestabilním hlinito-skalnatým kuloárem. Co se tady za deště nebo jarního tání děje, názorně ukazuje vyrvaná kosodřevina na velkých plochách.

Lehké ale dlouhé lezení

Míjíme první skoby a za chvíli stojíme u malého vodopádu. Napijeme se, oblékneme horolezecké úvazky, nasadíme přilby a složíme trekingové hole do batohů. Tady se už leze. Většina lidí zdolává dvojkový Peternpfad bez lana. Kdo se bojí, může se jistit pomocí skob na nejtěžších místech, případně využívá vlastní smyčky.

Peternpfad končí na sedle Peternscharte prolamující hlavní hřeben Gesäuse. Rozcestník ukazuje k jihu a varuje, že následující Dachgrat přitvrzuje na 2+ UIAA. Orientaci usnadňuje turistické značení. Střídají se lezecké úseky s pěšími. Na závěr se dostaneme do severní stěny Hochtoru, kterou protíná systém schůdných polic zvaných Krichband (též Kriechband), propojených lezitelnými komíny a spárami. Česky to sice znamená "lámavé", ale pokud dáváte neustále pozor, průstup je celkem bezpečný. Občasná skoba tady slouží spíše pro ujištění, že lezeme správně, než pro systematické jištění. Proslulá je poslední velká police, kterou předěluje skalní převis, kterým je nutno pod plazit. Pravá ruka a noha při tom volně visí nad kolmými stametrovými srázy.

Vrchol Hochtor je jakožto nejvyšší bod pohoří Gesäuse populární, a proto zde téměř jistě někoho potkáte. Vedou sem dlouhé stěnové výstupy ze severu, kratší sportovnější z jihu, nekonečné hřebenovky, pěší túra až z údolí a také nejpoužívanější feráta Josefinensteig.

Sestup po ferátě k Hesshütte 

Po ferátě Josefinensteig sestoupíme k chatě Hesshütte. Nejprve jdeme téměř vodorovně po hřebeni Gugelgrat s občasnými lanovými úseky. Pod ním se stěna láme strmě dolů a my se napojujeme na regulérní ferátu Josefinensteig. Po ní klesáme až do chodeckého terénu nedaleko chaty.

Tady se dá zase napít. Další pitnou vodu najdeme v upravené Gamsbrunn (Kamzičí studámka) chvilku po vstupu cesty do lesa. Dál už nebude. Do osady Kölblwirt na silnici hluboko v údolí sice půjdeme podél potoka, ale všude v okolí se pasou krávy a půda je od nich rozšlapaná a pokálená. Zdejší vodu tedy k pití nedoporučujeme.

Dlouho, dlouho, pořád dolů do Johnsdorfu

Značená cesta rychle klesá, ale je dlouhá. Ačkoliv zase využíváme trekingové hole, téměř tři hodiny monotónního pochodu je únavných. Potěší nás pouze pohledy na čarokrásné pastviny. Na vysokohorské Stadlalm stojí mezi nízkými stromy tradiční salaš. Koderalm je idylická louka vklíněná mezi strmé skály, nad kterými ční Hochtor, kde jsme před pár hodinami stáli. U Wolfbauer Wasserfallbach se pasou tak tvrdohlavé krávy, že je musíme zdaleka obejít mimo cestu.

Nad Kölbwirt se louky už sekají, ale domy výš ve svazích jejich majitelé opuštějí a staré cesty zarůstají. Příroda si pomalu bere nazpět to, co jí lidé před pár stoletími vyrvali a zkultivovali.

U hostince Kölbl sice má zastávku autobus, ale ten jezdí jen pro školáky v době vyučování. Místní dopravu jinak obstarávají mikrobusy Sammeltaxi. Jsme jen dva, a tak slovo dá slovo a autem nás bere dvojice místních turistů, kteří se vracejí z túry domů. Vystupujeme na břehu Enže u hostince Bachbrücke. Po staré silnici obejdeme moderní tunel a jsme na parkovišti pod Haindlkarhütte. Zbývá nám posledních 600 metrů převýšení po pohodlné cestě k chatě.

Že se situace může vymknout z rukou i na známé trase, si přečtěte na konci tohoto článku! 

HOCHTOR

2369 m, Gesäuse 

Celá trasa výstupu i sestupu je značená turistickými značkami a směrovkami na klíčových místech. 

Peternpfad

První horolezecký výstup: Heinrich Hess a vůdce Andreas Peter Rodlauer 1. června 1877 

Z chaty Haindlkarhütte (1121 m) jdeme po pěší stezce směrem Peternpfad (na závěr obtížnost 1 UIAA, skoby). Do obrovské rokle Peternpfadschlucht lezeme zleva (1623 m). 1 hodina

Strmou, ale pevnou skálou (1+ UIAA) se dostaneme na dlouhou vodorovnou polici (skoby) a po ní jdeme doprava (1 UIAA) na dno rokle (1700 m). Zde bývá často sníh, v létě je tu poslední možnost nabrat vodu. Prokličkujeme suťovými stupni na dně rokle a pokračujeme lehčím terénem po markantní vyšlapané stezce doleva na travnatý balkon. Přes strmé pevné plotny prostupujeme trhlinami (místy 2 UIAA, občas skoba). Krátkou spárou (1+) do stěny, traverzujeme doprava, oblezeme exponovanou hranu Ennstalerschritt (1950 m) (několik kroků 2 UIAA). Dál stupňovitou stěnou (místy 1+ UIAA) na rameno Peternschartenkopf. Pešky doleva na širokou polici a po ní do mělkého sedla Peternscharte (2040 m). 1:30 hodiny

Dachlgrat

Prvovýstup: Heinrich Hess, A. Henizel, F. Kreuzer, O. Fischer 31. května 1884

Od rozcestníku na sedle Peternscharte míříme po hřebeni pod jihozápadní Peternschartenkopf, pod jehož vrcholem lezeme zleva (1+ UIAA). Pokračujeme vlevo pod Rosskuppe (2 UIAA) a dál lehčeji stále zleva vystoupáme na vrchol (2151 m). Exponovaným úzkým hřebenem (2 UIAA) slezeme na nádherný šikmý Dachlgrat. Po pevné skále vlevo s mnoha škrapy, tzv. Wasserrillen, a strmým srázem vpravo, dojdeme pod Dachl (CH). Strmě vylezeme na polici vlevo pod tento nevýrazný vrchol (2 UIAA), po ní pokračujeme vodorovně (1 UIAA) do suťového sedla Rosskarscharte.

Po vyšlapané stezce do systému spár (2 UIAA) na výrazný balkon. Následně po policích Krichband / Kriechband (lámavá police) všeobecně stále doprava vzhůru. Pozor na místa, kde se vystupuje z nižší police na vyšší! Orientace je zvláště náročná za nejznámějším místem na polici Hochschüttband, kde je potřeba se plazit (2+ UIAA). Pár metrů za ním je nutné odbočit do stěny doleva nahoru (2 UIAA). Pokud se ocitneme za hřebenem a zároveň už vidíme vrcholový kříž, jsme ve variantě Pfannl - Wessely, která se používá jen jako úniková cesta ze strže mezi severozápadním a hlavní vrcholem Hochtor. Vraťme se.

Další systém spár a komínů (občas skoby) nás dovede na vodorovnou polici (2+ UIAA). Po ní se dáme doleva a lehce dolezeme do míst, kde se připojuje zleva hřeben Rossschweif (1+ UIAA). Po chvíli jsme na severozápadním vrcholu Hochtor. Sestoupíme k Normální cestě (1 UIAA) a po ní vyjdeme na vrchol (CH) k vrcholovému kříži na Hochtor (2369 m). 2 hodiny

Sestup z Hochtoru

Částečně zajištěným hřebenem Gugelgrat a ferátou Josefinensteig (obtížnost B) k chatě Hesshütte. 2 hodiny

Od Hessovy chaty lze sejít do Gstatterboden pod ferátě Wasserfallweg (2 hodiny) nebo pěšky do Johnsbach do čtvrti Kölblwirt (2 hodiny). Případně lze přejít přes sedlo Peternscharte a trasou Peternpfad (2 UIAA) sestoupit k chatě Haindlkarhütte (3:30 hodiny).

Rovnou z vrcholu lze také sejít značenou stezkou přes Schneeloch rovnou dolů do Johnsbachu (3 hodiny).

Doprava

Autem jedeme po dálnici Linz - Salzburg, odbočíme na dálnici Pyhrnautobahn a z ní sjedeme údolím Enže (Ennstal) a přes město Admont dojedeme okolo hostince Zur Bachbrücke v Johnsdorfu do tunelu a pár set metrů za ním je na pravé i levé straně bezplatné parkoviště pro výstup na chatu Haindlkar. Doba jízdy z Prahy je 4:30 h. 

Veřejnou hromadnou dopravou jedeme autobusem nebo vlakem do Vídně nebo Regensburgu a odtamtud vlakem rakouských drah do stanice Johnsbach im Nationalpark. První část trasy jezdí nejlevněji Flixbus a RegioJet. Celkem trvá cesta z Prahy 7:30 až 10:00 h. 

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě 

 Horolezectví v Gesäuse

2 UIAA Peternpfad na Peternscharte

2+ UIAA Dachlgrat na Hochtor

3- UIAA Pichlweg na Planspitze

3 UIAA Rossschweif na Hochtor

3 UIAA Westgrat na Buchstein

3+ UIAA Hřeben Ödstein - Hochtor

3+ UIAA Jahn - Zimmer na Hochtor

5 UIAA Ödsteinkante na Ödstein

Klasické feráty v Gesäuse 

Národní park Gesäuse

TOPO: Severní stěna hlavního hřebene Gesäuse

Kliknutím na snímek otevřete nákresy hlavních horolezeckých výstupů na Rosskuppe, Dachl, Hochtor a Festkogel. FOTO: orientační tabule u Haindlkarhütte

Jak jsem stará, tak jsem blbá

Za hodinu a půl bychom měli být z parkoviše u řeky Enže na chatě Haindlkarhütte.

Uděláme velkou chybu! Většinu věcí odkládáme do auta, které tady máme odstavené. Víme z předpovědi, že má pršet, dokonce vidíme i černé mraky, ale přece nejsme z cukru...! Za chvíli budeme na chatě.

Nebudeme! Překročíme široké vyschlé koryto stékající zpod bezejmenné kóty 1316 m, jako už tolikrát. V lese pak začne pršet. Navléknu lehkou větrovku a moje žena přes sebe přetáhne pončo. V tu chvíli se spustí boží dopuštění, šlehají blesky a nebesa otevřela všechny kohoutky. Stojíme přikrčení pod stromem a sledujeme, jak okolo nás utíká manželský pár a něco na nás nesrozumitelnou němčinou volá.

Zpětně víme, že věděli, co dělají. Nad Gesäuse přišla studená fronta a zároveň se nad horským údolím Haindlkar potkaly dvě bouřky. Za pár minut se naplnila koryta řek.

Vracíme se k autu, ale vyschlým korytem teče kalné vody po pás a navíc v něm rachotí kamení. Tudy ti nepůjde. Obracíme se a mažeme nahoru, snad do chaty dorazíme, než prochladneme. Zastavuje nás v polovině stoupání Haindlkarbach. Normálně turistická cesta přechází téměř vyschlý potůček, ale teď je to vodopádová řeka, kterou se valí kromě vody také skalní bloky velikosti ledniček. Tu také nezdoláme. Znovu se vracíme, ale už i návrat nám činí potíže, protože ze skal a lesů se přes cestu z ničeho nic valí mohutné vodopády.

Uděláme další plán, že dojdeme k prvnímu korytu a podél něj se snad dostaneme na silnici. Nedostaneme! Boční koryto se spojí s Handlkarbachem dřív než doteče do Enže. Desítky minut běháme podél koryta, abych nezmrzli. Máme nakonec štěstí, že na chvíli voda opadne a odvážíme se řeku překročit. Je to sice nebezpečné, ale co dělat.... Za chvíli se hladina zase zvedne. Leje celou noc.

"Jak jsem stará, tak jsem blbá," komentuje moje paní. "Nikdy by mě za 35 let, co chodím po horách, nenapadlo, že mě uvězní řeka, kde neteče žádná voda."  

Víme, že naši kamarádi sedí v hostinci Zur Bachbrücke. Jdeme tam také. Po cestě si to sice štráduji s trekovými holemi v rukou, ale při tom pospávám. Kamarádi poznávají, že jsem lehce podchlazený. Objednávají pro mě tedy čaj a postel, i když mám chuť spíš na jejich pivo. Strávím dost času pod horkou sprchou, abych nejektal zuby pod peřinou v hotelovém pokoji.

Ráno posnídám v hostinci ze švédského stolu a vracím se za ostatními na parkoviště. Tam už nás hledají alpští četníci. Chatař na Haindlkarhütte telefonoval po ránu kolegovi na Hesshütte, zda tam nejsme. Potom zbuntoval policajty, protože průtrž mračen byla i na zdejší poměry velmi silná. Měli jsme mu ještě večer zavolat, že jsme v pořádku, ale na to jsme zapomněli. Chatařka nám po právu vynadala, že měla strach, co se s námi děje. Má dost dobrou představu, co se všechno může stát, protože její syn je profesionální záchranář. Osobní omluva byla na místě.