Ladislav Janiga: Návrat do hôr

Popradský rodák, dlouholetý člen Tatranské horské služby, horský vůdce a fotograf se pustil do druhé knihy. Vyšla už před pár lety, ale stále stojí za přečtení.

Po prvním počinu Tatry z oblakov, která mapovala slovenskou i polskou část Vysokých Tater z ptačí perspektivy, přichází zpověď a vzpomínky věnované nejen působení v Tatrách, ale i expedicím do Jižní Ameriky, na Kavkaz, do Austrálie, na Nový Zéland, do Mongolska i jinam.

Věnovaná je tatranským profesionálním záchranářům, kteří zahynuli při výkonu svého povolání. Kniha začíná ohlédnutím až k začátku 60. let, kdy hlavními pomůckami horolezců bylo konopné lano neznámého výrobce i roku výroby, svépomocí ukované skoby, podomácku ručně šitý hrudní úvaz a spousta odvahy.

Prvolezcovou povinností bývalo v těch časech za žádnou cenu nepadat! V případě pádu, pokud lano vůbec vydrželo pohromadě, hrozily velmi bolestivé chvilky, případně smrt. Už po několika minutách ztrácel lezec visící v prsním úvazu možnost pomoci si vlastními silami.

60. léta jsou v Janigově podání plná hrdinských činů, mnohých prvovýstupů a bojů s gravitací, dobou, kdy z dlouhodobě lezoucích horalů vytrvávají u své záliby či přežívají jen ti lepší, a ani z těch ne všichni.

Muž, známý v Tatrách pod přezdívkou Tatko, pokračuje v líčení svých osudů přes práci na Lomnickém štítě a nalezení svého místa v životě u Tatranské horské služby přes velké úspěchy na skialpinistických závodech až po návštěvu mongolských hor a Himalaje.

Obrovskou, tlustou a téměř černou čáru v Tatkově osudu znamenala záchranná akce v Mlynické dolině. 25. června 1979 zachytává vrtulník Mi8 s devíti muži na palubě při oblétacím manévru podvozkem o skalní výběžek. Následuje stometrový pád, výbuch nádrží a bezprostřední smrt šesti záchranářů.

V nemocnici umírá na následky mnohačetných zranění další ze záchranářů. Lékařům se podaří zachránit pouze druhého pilota a jednoho ze členů Horské služby - Janigu. Autor v knize taktně pomlčí, že turistka, která celou akci spustila a naléhavě žádala o pomoc záchranářů pro vážné zranění dolní končetiny, odešla do údolí po svých ještě před příletem vrtulníku.

Kdo zažil něco podobného, třeba vážnou dopravní nehodu, jistě s nejednou slzou v oku bude zaníceně hltat další Janigovy řádky a stránky o návratu ze světa pravděpodobně mrtvých. Krvácení a otok mozku, mnohačetné zlomeniny, popáleniny čtvrtého stupně, problémy s rovnováhou…

Těžký návrat do života provází rozhodování o tom, zda je lepší nechat si zachránit ruku, nebo nohu. Speciálně vyztužená obuv a bolesti poničených šlach jsou každodenním průvodcem záchranáře dodnes.

Přes to všechno se už po roce od havárie pomalu navrací k běžnému životu, práci záchranáře a osudu horolezce. Následují výpravy na Kavkaz, Pamír, do Peru nebo na Nový Zéland.

Závěr knihy jen doplňuje tušenou zpověď a poselství. Ladislav Janiga žije. Žije rád, naplno, pro svou práci a rodinu. Že se mu to daří, není pochyb. Souhlasně by jistě pokýval i jeden ze synů Jozef, bývalý náčelník Tatranské horské služby, současný ředitel Horské záchranné služby na Slovensku.

Bratislava, Dajama 2001. Orientační cena 9 -11 E.