Na Elbrus v jednom zátahu

Ruštinu bych měla více protrénovat. Rukama nohama jsme se nakonec domluvili a vyrazili správným směrem. Moskva, když pomineme ty miliony lidí navzájem do sebe strkajících, je dechberoucí. Další den odlet směr Mineralnye Vody.

Tam začal první výšlap. Mlha byla silná tak, že jsme museli dávat pozor, kam šlapeme, abychom nespadli ze skály. V noci se někde poblíž utrhla lavina. Probudil nás obrovský rámus. Pak jsem ale ještě zabrala. Ráno nás ze stanu vykopalo vedro.

Překvapil nádherný výhled na Elbrus. Na obloze ani mráček.

Kroulíková zahajuje 7 Summits na Elbrusu

Je okolo devatenácti stupňů. Sluníčko praží, radši na sebe mažu padesátku. Minuli jsme cestu zasypanou obrovskými balvany s nápisy RIP. Horolezce tam pravděpodobně zahrnula lavina. Tyhle věci vždycky vezmou za srdce. Někdy je prostě člověk ve špatný čas na špatném místě. Příroda je nevyzpytatelná.

Vodka? Raději ne!

V jednu chvíli na mě křikl typický Rusák s bříškem a cigaretou v puse: "Vodka, děvuška?" Odpovídám hned: "Nět, nět, spasííba." Dopředu jsem byla varovaná.

Večer byla kosa jako v mrazáku. Klepala jsem zimou a větrná bouřka házela se stanem.

Do dalšího výškového kempu (4200 m) nás šlo dohromady sedm, z toho dvě ženské.

Na ledovci jsme nasadili mačky. Byla to moje první zkušenost s mačkami. A musím říct: absolutní bomba! Běhala jsem po ledovci jako kamzík.

Co mě trochu vyvádělo z míry, byly projíždějící rolby a sněžné skútry. Lenoši ruský! My se přitom nahoru hrabali s dvacetikilogramovou batožinou.

Někdo z expedice už ztrácel energii, měl bolest hlavy. Náš tým šel bez aklimatizace rovnou nahoru s tímto plánem: 2300 metrů, 2800, 3800, 4200, 4800 a 5642 vrchol.

V teniskách na skútru za selfie

Noci jsou náročné, v téhle výšce už se blbě spí. Bez maček bychom byli nahraní, čekala nás nejstrmější část. Co mi fakt pilo krev, když jsem viděla, jak se tam projížděly blondýnky v teniskách a mikinách se selfie tyčema na skútru. Došli jsme na vrchol Pastuchových skal, v hrozný kose jsme čekali na zbytek skupiny. Neměli jsme nejmenší tušení, kde postavíme stany. Ještě že jsme vzali lopaty!

Potkali jsme skupinku s kyslíkovými bombami. Na některých lidech bez nich bylo vidět, jak ztrácejí energii, padají na zem, odpočívají.

Ráno jsme vstávali v půl čtvrté, na hlavu nám padal led z omrzelého stanu. Když jsme vykoukli ven, všude svítily čelovky.

Šlapali jsme sedm hodin pořád prudce nahoru. Skoro tisíc výškových metrů. Potkala jsem holčinu, která se křečovitě držela pomocného lana a odmítala pokračovat. Kopec byl strmý a pád by ji mohl stát život. Nebyla jediná, kdo nechtěl jít dál.

Konečně vrchol!

Výstup na vrchol byl těžký, ale zvládli jsme to! Jsme tu! Výhled byl nádherný. Hory se zdály být malinké, vítr nefoukal, sluníčko hřálo. Nahoru jsme došli ve dvou. Vychutnávali jsme sílu a majestátnost hor.

V půli cesty nazpět začala šílená bouřka, blesky švihaly. Viditelnost klesla na nulu během několika minut. Je neuvěřitelné, jak rychle se počasí změnilo. Dobelhali jsme se do výšky 3800 metrů, kde je konec lanovky. Že se svezeme dolů. Ale co čert nechtěl, už nejezdila. Nikde nikdo, hotely zavřené. Takže jsme šli opět do legendární hospůdky, která byla naštěstí pořád otevřená. Zeptala jsem se majitele, jestli neví o nějakém hotelu, který by nás ještě přijal. Ukázal na svého přítele, který prstem zamířil na gaučík hned vedle a hezky se usmál. Spaní bylo vyřešené.

O pár momentů později přišla moje obávaná chvilka, odvíčkování láhve s čirým ruským alkoholem. Na zapití domácí víno, no super. Pili jsme jednoho panáka za druhým. Odmítnout, než je láhev prázdná, je prý v Rusku absolutně neslušné. Omámení vodkou jsme se odebrali na gauč a zalehli.

Nevím, jestli mám více spálená játra, nebo frňák, ale užili jsme si to parádně..

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

 Co se stalo na Elbrusu

2017 Balíme na Elbrus + Jak se leze na Elbrus

2011 Pod Elbrusem se válčí

2006 Elbrus bral oběti

2003 Čtyři zmrzlí Češi na Elbrusu