Na fesťák s vlastním filmem

Tak jsme se asi po pěti letech opět vydali do Teplic nad Metují na festival horolezeckých filmů s autem nacpaným matrošem a lidmi. Na místo jsme dorazili v pátek večer a tradičně byla děsná kosa a pršelo.

Drytooling

Protože se nám nechtělo vyhazovat 200 Kč za Žlutého psa, šli jsme radši za 50 Kč na dvouhodinový blok filmů. "Nejdříve jsem si myslela, že ten první film je dost blbej," řekla Beruška. "Po shlédnutí těch zbývajících jsem nakonec usoudila, že byl vlastně ještě docela pěknej." Pojednával o moderním lezeckém stylu zvaný drytooling, který spočívá v lezení s úděsnými ledovcovými zbraněmi a vražednými mačkami buď po umělé stěně, nebo po skále, kde se vyskytuje jen minimum rampouchů. Po celou cestu leze člověk hlavou dolů, visí jen za ruce nebo si zahákuje nohy za cepíny a hrozí mu, že si při uklouznutí usekne půlku hlavy.

Nuda v kině

Další film byl asi nejzajímavější z těch, co jsme shlédli. Monocykling je akrobatická jízda na jednokolce jako v cirkuse. Maník, který film natočil, na tom vehiklu sjížděl dvě nejvyšší sopky v Mexiku. Dost šílené, ale divácké masy jásaly.

Zbylé filmy se pak vyznačovaly šílenou hudbou, nesnesitelnou délkou, uživilo by se tam několik střihačů, a příšernými plky. Přežít se to dalo jen díky lahvi vína a častému podřimování. Nejhorší byl film o přiblblých amerických bouldristech a jakýsi latinskoamerický snímek o hledání trosek letadla havarovaného v Andách, kde vlastně vůbec nešlo o hledání trosek, ani o lezení, nešlo tam vůbec o nic...

Tatry Mystérium

Po promítání jsme se shodli, že Sejkův Výlet na Mužský by vedle těchto patlanin měl medailové ambice a že příště už jedeme na fesťák s vlastním filmem. O čemsi svědčí i fakt, že v jedné z kategorií nebyla pro mizernou kvalitu soutěžních filmů vyhlášena první cena.

Velmi pěkné dojmy naopak zanechal film Palo Barabáše Tatry mystérium, po jehož shlédnutí musel nezasvěcený divák nabýt dojmu, že Tatry jsou naprosto a bezkonkurenčně nejkrásnějším místem na zemi. Není divu, že ve své kategorii vyhrál.

Po romantickém bivaku v Jiráskových skalách se někteří otužilí jedinci vrhli do vln rašelinového jezírka, ostatní se jen tak povalovali na břehu a svačinkařili. V tomto rytmu se nesl celý zbytek dne. Beruška po čase rezignovala na nějaké aerobní aktivity, a tak se velmi překvapivě nejakčnějším členem výpravy stal Pojídač. Další bloky soutěžních filmů nestojí za zmínku, protože i v těchto případech byli střihači velmi nekritičtí.

Minulé ročníky

Večer se ale na koupališti promítaly nesoutěžní filmy, které vesměs vyhrály některou z cen v minulých ročnících. Asi nejvíc nás zaujal film Jump o nejznámějších pískovcovích přeskocích a skokanech. Tokovi se líbil mimo jiné také proto, že z něj jasně vyplývalo, že v Čechách je třeba se před každým sportovním výkonem posilnit basou lahváčů.

Kromě toho byl do tohoto bloku zařazen film o zdolání El Capitana a divácky vemi vděčný Trek do Patagonie, který jsem už viděla asi potřetí, ale pořád se mi moc líbil. Další závěr plynoucí z této promítací sekce zní: je lepší přijet na festival jen jednou za čas a podívat se na výběr toho nejlepšího za uplynulé roky, protože jinak to je ztráta času.