Nördliches Böhmen

Autoři popisují následující oblasti: Labské údolí (České Středohoří), Lužické hory (od České Kamenice přes Svojkov, Děvínské polesí a Obrvégry po Vajoletky u Křižan), Ještěd (skály na Ještědu a u Hodkovic a Bezděčína).

Většina oblastí je pískovcových, někde se leze i po skálách jiného geologického složení.

Hardware

Vazba je brožovaná, měkké desky jsou z křídového papíru, 352 stran, 10 barevných fotografií na křídovém papíře. Kniha by mohla být fortelnější.

Průvodce je psán v němčině s tím, že místní názvy a jména cest jsou uvedena německy i česky. Sem bych směřoval první výtku: čeština je strašidelná. Chápu že čeština je jazyk pro nedomorodce velmi obtížný. Velice si vážím snahy kamarádů z vedlejší země napsat průvodce srozumitelného i pro mě. Ale nabízím – chlapi, až budete připravovat druhé vydání, tak vám rád a bez nároku na honorář udělám korekturu. A takovej určitě nejsem sám. Pochybuju, že kdyby jste se zeptali kohokoli na skalách, napsali německy inzerátek na některý z českých lezeckých webů, že by se nikdo ochotný to učesat už dávno nenašel.

Klasifikace

Použita je saská pískovcová klasifikace (a to i na nepískovcích). Můžeme samozřejmě polemizovat, jestli se do Středohoří nehodí víc UIAA stupnice, nebo jestli by na Ještědu nebyl vhodnější jizerský Welzenbach, ale vzledem k tomu, že valná část průvodce popisuje pískovce, je sjednocení klasifikace a tím zpřehlednění spíš přínosem. Saská stupnice je o něco měkčí než česká stará JPK, a překlasifikování do saské vedlo k určitým zkreslením a zavádějícím nepřesnostem.

Zastavím se u Obrvégrů a Kaisergrundu, které považuji za svoji domovskou oblast a kterou znám velmi dobře. Budí to ve mně dojem, že autor překlasifikoval pouze cesty, které sám přelezl, u ostatních převzal hodnocení v lepším případě ze starších průvodců (Thieleho Lužické hory 1988, Olympia Pískovcové skály - Severní Čechy 1980) nebo v horším případě z vrcholových knížek. A kdo někdy lezl pětkovou cestu od Petra Slaniny zvaného Špek, který zde má prvovýstupů přehršel, ten potvrdí, že číslo má velmi nízkou vypovídací hodnotu.

Kde se mi klasifikace jeví jako ujetá: Gahlerova věž: „Normální cesta“, dříve pětka nyní VIIa! (vykřičník upozorňuje na možnost fatálních následků případného pádu), „Kauschkův žlábek“, dříve šestka, najednou VIIb!. Obě cesty jsou jakž takž slušně zajistitelné. Lezec musí projevit trochu fantazie při smyčkování, při pádu by se asi docela proletěl, ale dopad je relativně bezproblémový do hladké stěny. Příležitostně do nich na prvním konci vysílám pokročilejší nováčky a dosud bez reklamací.

Stupeň VIIb je ponechán u „Cvičitelské“ a u „Parlament spí“ (a to jsou sedmbéčka jépékáčková pálená), „Břízová“ na Libereckou vež je najednou ze sedmy VIIc (u jedné z prvních sedem, kterou jsem přelezl na důstojnějším konci lana, mi to sice lichotí, ale nemohu souhlasit), naopak u „Májové“ na Sokola je VIIa ponecháno a VIIb straší u „Rákosky“ na tutéž věž. Vykřičníček jasně chybí u „Přímých jižních ploten“ na Smrtku, odkud už bylo pár lidí spadlých z dolezu na polici pod kruhem transportováno k silnici na vypůjčených dveřích. Jako naprostý výsměch pak působí ponechání stupně VIIb u špekoviny „Mlhavý podvečer“ na Malou Smrtku.

Půjdeme-li hned vedle na Krkavčí skály, tak si nedovedu vykřičníček u čtyřkové „Šachtové hrany“ na Fellerovku vysvětlit jinak, než jako překlep. V této cestě platí, že když si s sebou vezmeš třicet smyček, založíš je bezpečně všechny. Ale je pravda, že i tady jsem viděl spadnout chlapíka a polámat si kotník. Naopak bych na vykřičníčku trval u cesty „Západní středem“ na Havrana u Jítravy, kde ani kouzelník lepidlem nezajistí.

Grafika a mapky

Černobílé, jakžtakž přehledné. Některé mapky, například Svojkov a Kaisergrund by mohly být podrobnější. Významnější věže nebo skupiny věží mají přehledné půdorysné plánky. Hlášení prvovýstupů a další důležité údaje.

Autoři ovšem neberou na vědomí existenci vrcholových komisí na české straně a neuvádějí na ně ani kontakt. Ale ruku na srdce, kdy ty naše komise projevily poslední nějakou viditelnou aktivitu? Veškeré hlášení prvovýstupů tedy směřujte do Drážďan a Lückendorfu. Pro někoho to může znamenat protivné německé Drang nach Osten, ale vnímal bych to spíš jako „Lezou tady? Lezou! Potom jsou místní a není co řešit“, stejně tak, jako bych neřešil kupříkladu přítomnost Pražáka nebo Brňáka ve vrcholové komisi na Prachově.

Samozřejmě aktivita Sasů se neomezuje jen na psaní průvodčíků, provádějí údržbu skal, obnovují vrcholové knížky na věžích, vyměňují slaňáky a hlavně páchají spousty nových prvovýstupů. Občas by se však mohli více zajímat o místní názvy a nepojmenovávat svévolně věže novými českými jmény. Například Finkendorfer Stein není Polesíná kámen ale Slon.

Celkový dojem

Průvodce zaplňuje mezeru na trhu. Chyběl. Toho, že nevyšel u nás a v češtině, můžeme jen litovat. Už kvůli tomu, že liberecká vydavatelská parta by dokázala usměrnit klasifikaci u nejdivočejších špekovin. Použitelnost pro Čecha nevládnoucího jazykem našich sousedů: slušná. Průvodce je opatřen slovníčkem se základními lezeckými výrazy, takže i při absolutní neznalosti němčiny lze směry cest při troše píle vystopovat. Kkromě toho, že je pro pískaře ostuda, nezvládá-li německy popisky typu „In Mitte S-Seite Wand gerade zum Gipfel". Průvodčík už má místo v mé knihovničce a budu ho nosit s sebou do skal.

Drážďany, Verlag Michael Bellman 2004. Brožované. Orientační cena 15 euro.