Pit Schubert je v metodickém nebi

Pit Schubert založil a dlouhá desetiletí vedl bezpečnostní komisi Německého alpského spolku (DAV) a posléze v této pozici působil i v celosvětové Mezinárodní unii horolezeckých svazů (UIAA).

Jeho legendární třídílná publikace Bezpečnost a riziko na skále a ledu patří do knihovničky každého horolezce. Vyšla také česky a jednotlivci, kluby i oddíly ji opatrují jako oko v hlavě.

Kupte si knihy Bezpečnost na skále a ledu od Pita Schuberta:

Klaus-Peter Schubert se narodil ve Vratislavi / Breslau, v předválečném Německu 1935. Zemřel 1. března 2024. Byl ženatý a měl dvě děti.

Pit Schubert byl před příchodem Rudé armády do rodné Vratislavy na podzim 1944 evakuován se svými sourozenci na úpatí Krkonoš. Když byl jeho otec o rok později propuštěn ze sovětského zajetí, shledal se s dětmi a usadili v Königstein im Taunus. Matka zmizela při evakuaci Drážďan a Červený kříž ji našel až 1948 v Mittersill. Teprve pak se rodina znovu dala dohromady.

Vzdělání získal Schubert nejprve jako nástrojář a poté strojní inženýr ve Frankfurtu nad Mohanem 1961. Následujících patnáct let byl zaměstnaný v Mnichově v leteckém průmyslu.

Bezpečnost nade vše

1968 byl zakládajícím členem bezpečnostní skupiny DAV, jejímž předsedou byl až do důchodu 2000. Základem je od začátku "analýza a prevence horských a horolezeckých úrazů, jakož i testování vysokohorského technického vybavení a jeho standardizace". DAV jde ruku v ruce se standardizací UIAA, která vychází z evropských norem a jde mírně nad jejich rámec. Za Schubertovy působnosti se raketově zlepšila horolezecká lana, byly normovány helmy a upřesnila se konstrukce mnoha bezpečnostních pomůcek.

Schubert také propagoval sanaci horolezeckých cest. Místo starých zatlučených skob doporučoval lepit vrtané borháky. To výrazně zvýšilo bezpečnost na horách. Díky Schubertovi především ve Wilder Kaiser a Oberreintal.

Velmi známé byly jeho inovativní pokusy s horolezeckými družstvy na ledovcích a v zaledněných a zasněžených stěnách. Zasloužil se o přijetí nové a výrazně bezpečnější metody pohybu na sněhu a ledu.

Ze svých zkušeností a díky technickému vzdělání byl schopen formulovat příčiny, následky a řešení komplikovaných bezpečnostních problémů.  Publikoval je v mnoha odborných článcích. Jeho životním dílem je třídílná učebnice Bezpečnost na skále a ledu. Okamžitě po vydání se zařadila do klasické vzdělávací literatury pro pohyb v horách a na skalách.

RECENZE Bezpečnost a riziko na skále a ledu 1. díl - 2. díl - 3. díl

1996 - 2004 byl prezidentem bezpečnostní komise UIAA. Od 2008 je čestným členem této organizace. 

Extrémní lezec a prvovýstupce těžkých cest

Lezl od 16 let ve Frankfurtu v sekci DAV. V 17 letech jel poprvé na kole do Alp, kde vylezl na Rubihorn (1957 m) v Allgäu. V dalších letech zvyšoval výkonnost v dolomitu a vápenci. 1960 zvládl Hasse-Brandler na Rotwand a severní stěnu Grosse Zinne na Comici (V+ A0). Ten rok zdolal klasické pětky na Fleischbank, Pfarrstuhl a Totenkirchl ve Wilder Kaiser.

1961 lezl nejtěžší cesty té doby. Vylezl Diretissima (VI A2) Hasse/Brandler na Grosse Zinne, o dva dni později Schweizerführe (VIII+, VI A3) na Western Zinne.

1962 přelezli s Jürgenem Winklerem (pozdějším horským vůdcem) postupně všechny těžké klasiky ve Wilder Kaiser, několik ledových túr v okolí, pak se přesunuli na Brentu, dál na Ortler, na Piz Palü a Piz Badile. Vrcholem toho roku byl Peutereygrat na Mont Blanc a Walker Spur na Grandes Jorasses. Pokračovali na Rosengarten v Dolomitech. Na závěr letní sezony v srpnu vylezl Schubert se třemi lineckými horolezci severní stěnu Matterhornu. Taková koncentrace obtížnosti se v Alpách do té doby nikomu nepodařila.

1964 vylezl Schubert severní stěnu Eiger. Uzavřel tím přelezení trojice nejtěžších severních stěn - Eiger, Badile, Tre Cime - a vstoupil mezi horolezeckou elitu.

1967 vylezl významný prvovýstup Via Schubert na Piz Ciavazes v Dolomitech. Spodní část cesty pod hlavní policí se v průběhu desetiletí stala jednou z nejkrásnějších lezeckých túr v Dolomitech.

Od roku 1969 lezl v Himalájích. Byl tam více než 70x. 1976 vylezl jižní stěnu Annapurna IV (7525 m). Na dosud nedostoupený vrchol lezl jednou z nejvyšších stěn světa s Heinzem Baumannem. Kvůli obtížnosti skály a stálým lavinám nelezli plánované čtyři dni, ale devět dní, vylezli na vedlejší vrchol a museli se vracet, pod správným vrcholem byl Schubert zasypán lavinou, dva dni čekali kvůli bouři, na sestupu spadl Schubert do ledovcové trhliny a když sestoupili, našli všechny tábory, včetně základního, opuštěné a rozebrané. Ostatní horolezci předpokládal, že oba prvovýstupci zemřeli. Museli se dostat dolů do údolí sami, bez jídla a pomoci. Utrpěli těžké omrzliny. Schubert přišel o všechny prsty na nohou. Vyčerpané horolezce nakonec našel na úpatí hory místní lovec, který se o ně postaral a informoval expedici.

Vzhledem k omrzlinám a následným amputacím byl Pit Schubert považován za 60% těžce poškozeného a několik let trpěl značnými bolestmi. Přesto stále lezl. V sedmdesáti letech lezl klasické šestky v Severních Vápencových Alpách, v osmdesáti letech pětkové sportovní vícedélky v Solné komoře.

RECENZE: Lezení na zajištěných cestách

Pit Schubert - prvovýstupy

Horolezec zdolal tři desítky významných prvovýstupů. Uvádíme výběr nejdůležitějších: 

1967 Piz Ciavazes, jižní stěna, Via Schubert VI+ , 220 m, spodní část s Karl-Heinzem Matthiesem, horní část s Klausem Wernerem, Sella, Dolomity
1968 Guglia di Brenta, jihozápadní hrana, Schubert/Werner VI , 380 m, Brenta, Dolomity
1969 Roc Noir, Khangsar Kang (7485 m), Karakoram
1970 Pala di Socorda, jihozápadní stěna, Schubert/Werner VI+, 500 m Rosengarten, Dolomity
1973 Schüsselkarspitze, Schubert/Werner-Führe, Wetterstein
1974 Torre Venezia, přímý jižní zářez, Schubert/Werner/Wojas VI/A3, 440 m, Civetta , Dolomity - cestu zničil sesuv skal
1975 Fleischbank, nová východní stěna, Pohlke/Schubert VIII, 360 m, Wilder Kaiser
1976 Annapurna IV (7525 m), jižní stěna, Himálaje
2002 Unterer Berggeistturm, Altherrenpartie, Schubert/Thieme V, 210 m, Oberreintal, Wetterstein

Pit Schubert - ocenění

Bezpečnostní expert získal mnoho vyznamenání uza svoji záslužnou činnost. Uvádíme nejdůležitější:

Čestné členství UIAA
Německo: Spolkový kříž za zásluhy
Česko: čestné členství Český horolezecký svaz
Polsko: čestné členství Polský horolezecký svaz
Belgie: Medaile krále Alberta za zásluhy
Rakousko: Cena Dietmara Eybla za bezpečnost na horách