Poprvé ve Vysokých Tatrách

Jelikož jsem nedávno ukončila nováčkovský horolezecký kurz, podělím se v této krátké chvíli, než definitivně přejdu do druhého tábora a začnu tě taky šikanovat, o několik zkušeností.

1) Nikdo ti nic neřekne! Nedokážeš-li si vysvětlit, jak se leze v zimě, jestli je na skále sníh, led, kámen nebo tráva, jestli se seká cepínem do ledu, do skály, do trávy nebo do nohy, jestli se lezou cesty, ledy, žlaby nebo převisy, možná tě napadne zeptat se některého zkušenějšího člena, nejlépe instruktora. Sotva vymyslíš větší plýtvání časem! Každý, kdo tam jednou byl, považuje všechno za příliš samozřejmé, než aby se ti snažil cokoli vysvětlovat.

2) Instruktor = větší bezpečnost? Možná předpokládáš, že domluvíš-li si lezení s instruktorem, máš větší šanci na přežití. Omyl, je tomu spíše naopak. Instruktor tě, v rámci pedagogického principu "nováčky je třeba vést k samostatnosti," klidně beze všech skrupulí nechá bojovat o holý život uprostřed šedesátistupňového "choďáku" a odkráčí na vrchol terénem, který je pro něj příliš lehký na to, aby se obtěžoval využít tě jako jističe. Dobrý tip je vzít si s sebou na túru vodítko na psy nebo horolezecké lano a přivázat si instruktora hned u chaty. Pokud si nepřivážeš instruktora, uteče ti!

3) Nepodceňuj přípravu! Než se vydáš do zimních hor, sjeď si několikrát po zadnici černou sjezdovku. Možná ti to zachrání život. Vyhneš se tak nepříjemnostem plynoucím z faktu, že instruktor s přehledem sjede po zadnici cestu obtížnosti II až III, zatímco ty se téměř zabiješ v kotrmelcích na kopečku nad chatou.

4) Zamyšlení před túrou. Než s někým vyrazíš na túru, ujisti se v několika základních bodech: Budete se jistit? Máte sebou lano? Má instruktor nějaké jistítko nebo tě hodlá celou dobu jistit přes rameno? Je pro něj větší prioritou dostat tě v bezpečí zpět do chaty nebo stihnout včas večeři?

5) Bezpečnost v horách. Nestuduj nic o pohybu v zimních horách. Zbytečně by tě nabyté znalosti rozrušovaly a ve chvíli traverzování čtyřicetistupňového lavinézního žlabu končícího o pár metrů níže bezednou propastí by sis možná kladl zbytečné otázky typu: "Co tady kurva dělám?"

6) Výzbroj a výstroj. V horách je zima. Přemýšlej. Mrzne tam. Když nemrzne, je mokro. Řeči o tom, že drahé vybavení není potřeba a že "já byl taky poprvý v horách ve větrovce," zcela ignoruj! Používej selský rozum a nezdráhej se nakoupit hadry za desítky, popřípadě i stovky tisíc, bude-li to potřeba. Každopádně nezapomeň na péřovku, především do chaty je k nezaplacení.

7) Je pravda že...? Ano, je pravda, že si kalhoty rozsekneš mačkou nebo cepínem.

8) Výběr cest. Za žádnou cenu nelez lehké věci (obecně platí, že v letních horách obtížnost II a III a v zimních I). V praxi znamená lehká cesta málo lezení, příliš šlapání a žádné jištění. V rámci šikany se o tom nemluví a instruktoři se tváří, že vybírají lehké cesty pro vás, nováčky, jakožto méně zdatné. Pche!

9) Láska do hor nepatří! Nelezte v partnerských dvojicích. V krizové situaci se člověk většinou obejde jak bez partnerovy arogance, tak bez vět typu "Petře (Viléme, Hynku), ty mě ignoruješ!"

10) Komu a čemu vlastně věřit? Nevěř nikomu, až na jednu výjimku. Poslouchej Jizvu. Ve svém vyprávění o zimních Tatrách nekecá. Kladu si za vinu, že jsem si jeho varování vykládala jako humor a nebrala ho vážně. Usoudila jsem, že přehání. Omyl! Jizva nepřehání. Ve skutečnosti je to ještě horší!

Na závěr se ještě jednou podívej na fotky. Nenech se zmást, bude-li ti připadat, že na nich vypadáme spokojeně. Ve skutečnosti je to tak, že ve chvíli, kdy bojuješ o holý život, nemáš čas na focení. Z fotografií námi pořízených by se snad mohlo zdát, že je v Tatrách v zimě hezky...

Autorka je členkou horolezeckého oddílu Humanita Praha.