Příjemné lezení v Dolomitech

Takže Dolomity. Časově to moc nevycházelo. Zbylo jen pět dní na lezení i jízdu tam a zpět.

Je to jenom za čtyři

Už po cestě jsme spřádali plány. Nesly se ve stylu: "Patnáct dýlek - to nic není. Je to jen za IV."

To už jsem slyšel tolikrát. Radši jsem byl potichu. Něco jde vysvětlit, na něco musí člověk přijít sám.

Když jsme přijeli do Cortiny, chvílemi pršelo, kolem tří tisíc metrů nad mořem ležel sníh. Tím padl plán vyjet pod Čimy a něco v této oblasti vylézt.

V horách je všechno delší

Skončili jsme v Cortině v kempu (Camp Dolomiti, nejníž pod Cortinou, za 4 noci jsme platili 35 E).

Při večerní rozpravě, po otevření lahve rumu padl výběr cesty na cestu Alvera, Pompanin, Iling, Apolonio IV+ na Averau (2 648 m n.m).

Sympatický byl hlavně krátký nástup. Dle průvodce 20 minut. Musel jsem zkazit obecnou radost a upozornit, že je to omyl. Je to 20 minut od chaty a nástup bude minimálně hodinu.

Průvodce zůstal v autě

Měli jsme i průvodčíka. Vašek stáhl z internetu jakési čudo, údajně od Freytag a Berndt. Nákresy byly mizerné. Něco jako trojúhelník a cesta jako výška trojuhelníku.

Ze tří cest, které jsme lezli, ani jedné náčrt moc neodpovídal.

Popisy cest byly v duchu: "Nástup najdete lehce, jsou tam skoby. Pak je tam nějaký traverz, zabloudit nemůžete."

Průvodce od M. Pozza, jeden z nejlepších na tuto oblast, ležel přitom v autě a chlapcům se nějak nelíbil. Asi tam bylo hodně údajů a nechtělo se jim je vstřebávat.

Polezte, já to tu znám...

Druhý den ráno jsme vyjeli na Passo Ghiau a odtud jsme byli za hodinku pod nástupem. Václav si stěžoval na plíce. Byl trochu nachlazený. Ty jeho žvára k tomu přispívají. Léčil to panadolem.

Nástup jsme našli bez problémů. Cestu jsem lezl již podruhé a ještě jsem si to pamatoval. Lezl jsem ve dvojce s Robertem, chtěl jít pořád na prvním. Já jsem neměl poslední dobou čas lézt a k tomu trochu problémy s nohou, tak mě to nevadilo.

David s Wáclavem lezli za námi. Podle popisu měl být v cestě jeden traverz. Pokud jsem si pamatoval, bylo jich tam víc. Asi na čtvrtém štandu Robert ukazuje, že rovně je to v pohodě a souhlasí to i s popisem.

Asi jsme se práskli

Nějak se mě to nezdálo, spíš se mě to zdálo logické po lavici doprava. Ale nakonec jsem se nechal přesvědčit. Po chvíli Robert volal, že má jištění. Smyčku (později se ukázalo, že slaňovací).

A že dál to jde. Po další chvíli mi ovšem sdělil, že je to dost rozbité. Asi jsme se práskli. No jasně, ta lavice doprava.

Chvilku jsme přemýšleli, jak se vrátit do správného směru, ale potom si Robert všiml, že nalevo je štand ze dvou skob. Traverz k nim byl nepříjemný a rozbitý. Na prvním konci to chtělo odvahu a invenci. Žádné korzo pro skalkaře po nýtech.

Když jsem dolezl k Robertovi, hned mě bylo jasné, že jdeme nějakou variantu. David z Waškem byli za námi.

Nejhezčí cesta na Averau

V dalších dvou délkách jsme našli jen dvě postupové skoby, ale štandy jo. V poslední délce s kolmou stěnou, nás povzbudil kousek nad štandem pohled na postupovou skobu. Jedinou v délce. Za chvíli ji Robert vytáhl rukou. Není nad kvalitní jištění.

Před třetí hodinou, po osmi délkách, jsme dolezli nahoru. Sestup ferátou byla už brnkačka.

Na chatě pod Averau jsme se dozvěděli, že to byla nějaká novější pětková varianta, ale moc se asi nelozí.

Trochu předběhnu a napíšu rovnou: Byla to nejpěknější cesta našeho horolezeckého zájezdu.

Averau (2648)

Levá varianta jihozápadní stěny V, 3 hodiny

Prvovýstup: Alverá, Pompanin, Iling, Apolonio 29.6.1945

Materiál: na stanovištích jsou skoby, postupové skoby jsou tak dvě na délku. Smyčky a vklíněnce s sebou. Budou se hodit.

Originální výstup: nezapomeňte v třetí, nebo čtvrté délce (podle toho, jak často budete štandovat) uhnout po lavici doprava, i když trhlina láká šikmo doleva.

Nástup: ze sedla Passo Ghiau 1 h přes chatu Averau.

Sestup: po ferátě na severovýchod a po značce k chatě Averau.

Info: Touren in A.D., A.V. Berlin

V 19:00 jsme byli v kempu. Příště si musím vzít s sebou župan, je to zdejší večerní móda.

Krátký nástup, krátká cesta

Další den jsme šli odlehčovačku. Colbertando kante za IV, na Sasso de Stria - Hexenstein (2447). Cesta je často lezená, odjištěná nýty.

Nástup ze sedla Passo Falzarego byl poměrně krátký. Lezl jsem ji již poněkolikáté. Robert si vymínil, že poleze až horní čtyřkovou spáru. Lezení bylo v pohodě. Za dvě hodiny jsme byli u vrcholového kříže. David s Waškem zůstali trochu pozadu. Jo, ty žvára.

Masív Sasso de Stria a celé okolí je rozryto zákopy z první světové války. Tady nahoře byla naše, tedy rakousko- uherská linie. I sestup z vrcholu vedl zákopy.

Sass de Stria, Hexenstein (2447)

Jižní hrana IV, 2 hodiny

Prvovýstup: Colbertaldo, Pezzotti 1.8.1939

Materiál: na stanovištích i na postup jsou nýty, pár smyček se hodí vždycky

Cesta vede po markantní hraně pěkně viditelné s Passo Falzarego. V horní části komínem a po lavici 30 m doprava. Spárou na vrchol

Nástup: ze sedla Passo Falzarego 30 min

Sestup: Po značce, přes zákopy na sever a po silnici zpět na Passo Falzarego 50 min

Info: Quackensturm, Rockandmusic, Bergsteigen

Kopce vyletěly za války do vzduchu

Kousek od nás jsme viděli známý kopec Col de Lana, kde byl vrchol podminován a vyhozen do vzduchu i s rakouskou posádkou. Na druhé straně pod Tofanou je Casteletto, které potkal podobný osud.

Kolda nám vždy večer poslal SMS s přepovědí počasí. Mělo by se změnit. Takže třetí den jsmě šli na Kleine Torre de Falzarego Comiciho cestu za IV. Být v Dolomitech a nejít něco od legendárního místňáka Comiciho, to nejde.

Počasí bylo mlhavé a od rána hrozil déšť. Ale nástup byl krátký, cesta často lezená se štandy a vrátit by se šlo jednoduše.

Nástup měl několik variant. Lezli jsme prostřední trhlinou. Ani tady popis cesty z internetu nebyl moc přesný. Délku pod vrcholem začalo pršet. Naštěstí jen krátce.

Kleiner Falzarego Turm (2416)

Jižní hrana IV+, 2 hodiny

Prvovýstup: Comici, Varale, del Torso 10.8.1934

Materiál: na stanovištích i na postup jsou skoby, pár smyček se hodí vždycky

Cesta nastupuje ve štítové stěně trhlinou, poté na hranu a na vrchol. Možné zkombinovat s výstupem na Grosse Falzarego Turm

Nástup: ze sedla Passo Falzarego 40 min

Sestup: Slanění 18 m, sestup komínem a po serpentinách na starou vojenskou cestu a Passo Falzarego 1 hodina.

Info: Horyinfo, Lezec

Dolezli jsme, počkali na Vaška s Davidem (ti hulí i za deště), slanili, sestoupili, našli Robertovy spadlé hexy a začalo pršet.

Další den jsme se sbalili, nakoupili nějaké sýry, víno, dárky. Robert koupil ženě zástěru s býkem. Zelenou. Já jen doufám, že se jí líbila.

Autoři jsou členy horolezeckých oddílů TJT Hodonín a JAMES Tatranská Polianka.