Škodí pot pískovci?

Pokud něco pískovci škodí, tak je to především a hlavně horolezectví jako takové. Ulámané chyty, narušená struktura, rýhy od lana, kruhy ve skále, zacementované díry po vytlučených kruzích, šmouhy od vibramu, obnažování pat skal a eroze na přístupových cestách, rušení hnízdění ptáků, kteří mimochodem svým trusem taky skálu narušují.

Pot či magnézium je ze souboru těchto všech vlivů veličinou zanedbatelnou. Horolezci jednoznačně skalám škodí. Bavme se spíše o tom, je-li to míra únosná, zda nelze poškození minimalizovat a zda není ono poškození ve srovnání s přirozenou erozí zanedbatelné. Na skálách ubývají centimetry povrchu broušením při jištění "na rybu" a ubývají chyty při lezení po dešti. To vše se děje velice masivně.

Pokud se zjistí například, že působením magnézia ubyde za rok třeba 0.01 mm skály či nebude mít magnézium žádný vliv, co se změní? Jaký to bude mít vliv na rozhodnutí správ chráněných krajinných oblastí a národních parků, když stále budou na skalách ošklivé a pro přirozený vzhled nepřijatelné bílé fleky?

Jaký bude mít ona studie praktický dopad na dění ve skálách? Není lepší pořádat referendum či diskutovat o tom, zda bílé fleky nesnižují kvalitu OS přelezů, zda se držet či nedržet saské tradice na pískovci? V okamžiku, kdy se ze strany Českého horolezeckého svazu vlečou banality ohledně informačních tabulí, které by mohly informovat o podmínkách pro lezení v jednotlivých oblastech, a kdy postoj některých instruktorů není totožný s názorem výkonného výboru na magnézium, kdy za tolerance státních úředníků dochází k trvalému porušování pravidel udělených vyjímek, kdy nejsou dodržována ani základní pravidla lezení na pískovcových skalách závazná pro členy Českého horolezeckého svazu, není síly, která by dokázala stav narovnat.

Dluh svazu nevidím v zadání či nezadání studie, která v praktickém horolezeckém životě stejně nic nezmění, ale v tom, že svaz neposkytuje téměř žádné informace o udělených výjimkách lezecké veřejnosti a ani vlastní členské základně, neinformuje své členy a členy jiných spolků UIAA o pravidlech závazných pro dané oblasti. Dopátrat se pravidel pro jednotlivé pískovcové oblasti je i pro člověka znalého místní problematiky činnost téměř detektivní. Co si potom mají počít návštěvníci odjinud?

Všude za hranicemi je běžné, že se z tabule při vstupu jednoduše dozvím, zda tam smím ze psem, zda tam smím rozdělávat oheň, trhat kytky, tlouct skoby atd... V České republice se nedozvím nic.