Symboly pískovcového lezení

Pro základní orientaci tedy uvádíme, že stupeň I označuje místa, kde je potřeba začít lézt pomocí rukou.

II oznamuje lehké lezení, což může znamenat příjemnou spáru, ale také komín, kde se drobí skála a případný pád by skončil těžkým zraněním.

III a IV ohlašují příjemné stěnové lezení pro začátečníky, ale nelze v nich očekávat příliš možností k jištění. Prvovýstupci se jím prostě moc nezdržovali.

V, VI a VII jsou stupně, ve kterých se pohybuje většina horolezců. Nalézt do pětkového komína ovšem může být stejné jako se připravovat na sebevraždu, a vylézt sedmičkovou spáru stojí nelidskou dřinu.

Od stupně VII se přidávají k číslici ještě písmenka a-b-c, aby se rozlišila lehčí áčková cesta od těžší céčkové.

Stupně VIII až XI jsou vyhrazeny trénujícím sportovcům. Dvacetimetrové lety do lana v nich nejsou výjimkou, chyty hluboké jen na půl článku prstů a stupy v kolmé stěně jsou povinné.

Kapelník (Hruboskalsko) – Normální cesta VII

Osmdesátimetrová stěna dělá z Kapelníka nejvyšší věž na Hruboskalsku. Vede svoji zkamenělou kapelu, na kterou je možné se podívat z okolních turistických vyhlídek.

V roce 1920 se na ni dostal Němec Kurt Nitzchmann se spolulezcem Rauem. O čtrnáct let později byla vylezeno Jeschkeho stěna VII. Dodnes se občas objeví podezření, že Jeschke si zaplatil někoho jiného, aby vylezl na vrchol za něho. Měl to být někdo z okruhu drážďanských horolezců, který nutně potřeboval peníze a byl ochoten mlčet. Jeschke byl při tom tehdejším horolezeckým esem, ale na Kapelníka si možná netroufal.

Kobyla (Příhrazy) – Německá cesta VIIb

Těžko přístupná věž, v jejíchž stěnách se odehrála emancipace českých horolezců. V roce 1937 na ni poprvé vylezl Němec Manfred Kauschka s Röslerem, ale výstupu se účastnili i tehdejší elitní čeští lezci Jedlička a Bauše. O dva roky později zaútočila z druhé těžší strany nastupující generace Vodháněl-Smítka-Procházka a po několika pádech na ni vylezli. Tito tři potom během válečných let vylezli mnoho těžkých cest a ukázali na dlouhou dobu směr pískovcového lezení.

Jejich životní osudy byly příznačné: Joska (Smítka) zahynul za okupace, Chroust (Procházka) napsal všeobecně uznávanou učebnici horolezectví a Fifan (Vodháněl) emigroval.

Milenci (Adršpach) – Stará cesta VI

Jeden ze dvou symbolů Adršpachu zdolal v roce 1923 Otto Dietrich s druhy Fiehlem a Rilkem z německého klubu Empor (Vzůru). Během výstupu neustále kličkovali ve spárách a komínech, místy dokonce uvnitř skály. Nikdo si jejich počínání tedy nevšiml.

Nazítří vyrazila stejná trojka na druhý z adršpašských symbolů Starostu a Starostovou (VIIa). Tam se v polovině výstupu ocitli na hladké dobře viditelné stěně. Střelmistr, který každodenně předváděl na vyhlídce Ozvěna, kolikrát se rána z jeho moždíře odrazí od skal, tentokrát odmítl střílet. Bál se, že by zvuk mohl odvážlivce srazit z hlavy Starostové.