TEST Spárové rukavice ObrWorks

Kultovní značkou pomůcek pro spárové lezení na pískovci je ObrWorks. Turnovský lezec Jan Obročník je jedním z otců jistící pomůcky UFO, jakýchsi textilních vklíněnců, vyrábí také hadinky, čili tradiční chrániče kotníků, a především spárové rukavice.

Aby klouby nebolely

K čemu jsou dobré? Jednoduše řečeno: omezují bolest kloubů na prstech a hřbetě ruky, pokud potřebujete zaklínit pěst nebo prsty do spáry.

A proč to nepřiznat - také velmi ulehčují vylezení mnohých spár. Spárové rukavice jsou vlastně obdobou lezeček. Rukavice chrání ruku stejně jako bota nohu a zároveň zvyšují její tření o skálu.

Výrobců spárových rukavic je v Evropě více, ale ObrWorks z nich má nejjednodušší střih. Při tom velmi účinný.

Cena je velmi příznivá. 600 Kč nám přijde jako velmi dobrá investice do příjemného lezení. Vybrat si můžete ze čtyř velikostí od dětské dlaně po pěst hodnou těžce pracujícího kováře.

Jednoduchý střih

Hřbet ruky je seshora chráněný gumovým plástem ze stejného materiálu, jakého mají lezečky podrážku. Jedná se o dvoumilimetrovou lepičku Saltic. Guma je podšitá příjemnějším materiálem z umělé kůže, který přiléhá rovnou na pokožku.

Spárová rukavice se upíná suchým zipem k zápěstí, podobně například cyklistická rukavička.

Prsty se navlékají do smyček z obyčejné tkaničky, která je protažená skrze otvory okolo gumového plátu. Suché zipy a tkaničky zajišťují, že rukavice za všech okolností pevně drží na rukou. Výhodou tkaničkového řešení je, že až se prodřou, zajdete do prodejny s obuví a tkaničky koupíte za pár desítek korun nové.

Výstupy jsou o hodně lehčí

Pro rekreační lezení nemůžeme spárovým rukavicím ObrWorks nic podstatného vytknout. Snad jen design ukazuje na garážovou výrobu, ale na funkci to nic nemění. Honit vodu s nimi tedy budeme jen mezi horolezeckými znalci a pískařskými otrhanci.

Paradoxně jim lze nakonec vyčíst jen to, že velmi ulehčují lezení některých cest. Nejen že omezují bolest tím, že chrání kůži a poskytují oporu při mnoha kroutících tricích spárařské školy, ale zároveň mají velké tření. Guma prostě na skále drží lépe než lidská kůže.

Number One: tvrdý písek a ostrá žula

Se spárovými rukavicemi jsme lezli během uplynulého roku od ledna do listopadu. Využili jsme je na cestách obtížnosti od trojky do šestky. Spáry při tom mohly být jen součástí některých výstupů. Rukavice nijak nebránily ve stěnovém ani komínovém lezení. Do převisů jsme se příliš nepouštěli.

Nejúčinnější se nám jevily na tvrdém pískovci. V cestách, kde jindy klouby čertovsky trpěly tak, že jsme hledali chyty i mimo spáry, to bylo najednou snadné. Pěst jsme zaklínili do spáry a za ní se bezbolestně přitáhli do dalšího kroku. Ukázkové to bylo v Plesnivé cestě VI na První věž v Suchých skalách. Kde lezec bez rukavic hledá drobné chyty okolo spáry, tam v rukavicích jednoduše zakládáme žáby. 

Méně výhodné se nám spárové rukavice zdály v nedalekém Skaláku na Hruboskalsku. Většina cest pro rekreační lezení tam vede v měkkém a na omak příjemném pískovci, a tak ani spárová technika bez rukavic tam není příliš bolestivá.

Někde mezi tvrdým pískem a solivou strouhankou byly Vajoletky u Křižan. Rukavice jsme si na ně vzali, ačkoliv to nebylo úplně nutné.

Velmi jsme rukavice ocenili v Jizerských horách. Tamní zrnitá žula doslova žere kůži z rukou, kolen, loktů a vlastně každého kousku těla, který se skály dotkne. Rukavice nám poskytly neocenitelnou službu v klasickém Dříčském komínu IV na Uhlířovu čapku ale i na lehké, ale odvážné Normální cestě II na Kovadlinu.

Naopak zcela zbytečné se rukavice ukázaly na pevných buližníkových a křemencových skalkách, když jsme lezli v Divoké Šárce, Černolicích nebo na Ještědu.

INFO: ObrWorks

JAK NA SPÁRY: Spárové techniky a Crack school a Widefetish