Usekat prsty!

Rozhovor je tedy velmi formální a odpovědi hodně neurčité. Nedozvíte se v něm mnoho konkrétního. Z Aleniných odpovědí lze ovšem vycítit směr, kterým se horolezecký svaz bude zřejmě ubírat po několik příštích let.

Co bylo během minulých let v Českém horolezeckém svazu uděláno dobře a co špatně?

Dobře – například hospodaření, pojistky proti zneužívání pravomocí, práce některých odborných komisí, zvýšení zájmu zástupců oddílů o valnou hromadu a tím pádem ovlivňování rozhodování. Vím o špatných nebo slepých směrech, nedůsledném řízení a kontrole, stagnaci a nedostatečné propagaci, ale o žádném velkém průšvihu. Současný dobrý finanční stav účtu je protihodnotou těch nedostatků. Je třeba pokročit dál.

Co chceš změnit?

Zlepšit servis členské základně i podmínky komisím pro odbornou práci.

Jaké záležitosti budeš řešit jako první?

Vytvoření fungujícího týmu. A momentální problémy, které nepočkají.

Mnozí členové svazu volají po větší informovanosti o dění v organizaci. Co s tím hodláš dělat?

Nevím, kolik je „mnohých“. Upřímně řečeno ideální stav vidím takový, když většina členů nemá potřebu se na nic ptát, protože všechno funguje a může si v klidu lézt – tedy nikoli proto, že jsou otrávení z toho, že stejně nemohou nic změnit. Pro ty, které dění v organizaci opravdu zajímá, a nebo jsou dokonce schopni a ochotni se na něm aktivně jakýmkoli způsobem podílet, zlepšit informační kanál s vedením. Ale pozor – obě strany si musí uvědomit reálné možnosti.

Vloni jsi říkala, že nechceš, aby byly skály otevřené pro všechny lezce včetně těch, kteří nejsou organizováni v mezinárodní unii horolezeckých svazů UIAA. Petr Hejtmánek, který měl dosud na starosti ochranu přírody ovšem tvrdí, že vše k takovému právnímu stavu směřuje. Jak tuto skutečnost vidíš teď?

Spíše jsem říkala, že některé naše skalní oblasti jsou bohužel příliš malé na množství zájemců o užívání. Zmiňovaný právní stav s velkou pravděpodobností povede k tomu, že v některých oblastech si už nezaleze vůbec nikdo. Situaci rozhodně nevylepší anarchie a porušování platných zákonů a předpisů v míře daleko přesahující „udržitelnou“ formu.

Ve své předvolební řeči jsi říkala, že chceš, aby byl Český horolezecký svaz postaven na tradičních hodnotách. Co si pod nimi představuješ?

Respekt k tradicím, úcta k sobě a ostatním, opak postoje „po nás potopa“, ale taky objevitelská touha po dobrodružství a hledání vlastních sil a hranic. Horolezectví je už svojí podstatou založeno na optimismu, pokoře, schopnosti dobrého úsudku a sebereflexe, jinak jde o život. Mnohdy by si to stačilo uvědomit i v situacích, kdy zrovna o život nejde.

Co budeš prosazovat v řešení palčivých problémů, jako je použití magnézia na pískovcích, vyrábění prvovýstupů shora a sekání chytů v přírodních stěnách?

Zdravý rozum. Nejjednodušší odpověď je na poslední případ – usekávání prstů :-)

Čím se bude svaz prezentovat navenek směrem k nelezecké veřejnosti? Budeš prosazovat spíše výsledky na závodech, rekreační lezení, obecně sportovní stránku věci, ochranu přírody, nebo něco jiného?

Zajímavý dotaz. Líbilo by se mi, kdyby horolezectví mělo v očích veřejnosti lepší renomé, než že se jím zabývají blázni a nezodpovědní hazardéři se životem nebo nepochopitelní pavouci. Musím přiznat, že mi hodně vadí mediální rozviřování neštěstí a osobních tragédií. Co se týká skutečné sportovní hodnoty, myslím, že v horolezectví byly oceňovány dosažené výsledky už dlouhá léta více v zahraničí než doma. Změnit to půjde těžko ze dne na den a současný trend honby za senzacemi ve všem tomu moc nenapomůže. Už samotná filosofie lezení je běžné populaci dost odtažitá. Výsledky na závodech jsou nejjednodušeji propagovatelné. Rekreační lezení jako zajímavý program relaxace v lůně přírody nebo na umělých stěnách bude nejspíše zajímat širší okruh čtenářů. K oceňování skutečného špičkového výkonu v nesoutěžních disciplínách bude potřeba soustavná „výchova“ novinářů. Cílem Českého horolezeckého svazu by mělo být stát se v tomto směru uznávanou autoritou.