V pohorkách na Černolických skalách

Odkládáme myšlenku na dril v magnéziem zaprášené hale a vyrážíme za přírodou a slunkem směr Černolice.

Je všední den, konec zkouškového období, silnice jsou prázdné a naše tříčlenná osádka vozu Škoda 105s se třeskutě, ale zarytě a nadšeně plíží do skal.

Nemám průvodce

Vybalujeme horolezecké haraburdí a přemítáme, kudy a na jakou věž se vydáme. Spáry Panikáře a Jižního rysu na Hlavní věži nám jsou známé, a tak pošilháváme po Severovýchodní věži vpravo.

Využívám právo prvolezce a vybírám konkrétní cestu. Průvodce zůstal v knihovničce, a proto vybírám podle citu. Doufám, že na mě nikde nečíhá nepříjemné překvapení. Zalíbila se mi spára Černý důl protínající tento masív zcela vlevo.

Utahuji tkaničky pohorek a s vědomím, že nahoře je dvojitý štand, má jediná jistota, upínám na sedák spoustu expresek, smyček a všechny "kamarády" a vklíněnce, co s sebou máme.

Černý důl

"Tak padej!" říká Speciál. Odpovídám mu, ať kouká fotit pěkné snímky. Radka hlásí: "Jistím!" Pečlivě zvažuji každý krok. Dívám se, na co šlapu, a přemýšlím, zda mě nepříliš citlivý kontakt nohou se skálou nezradí.

Pod prvním převískem zasazuji velkého vklíněnce a soukám se na malou poličku. Zde pohodlně vyplním spárku friendem a přes další převísek se dostávám do hnízda pod velký klíčový převis. Tady narážím na starou, ale zato opravdu velikou skobu. Prodlužuji ji smycí, aby se lano tolik nedřelo, a vlézám do převisu, kde pro jistotu zakládám ještě jednoho frienda.

Vracím se ke skobě a po krátkém motivačním odpočinku vyrážím do převisu. "Ten friend je tutový," říkám si a rvu se, co mi síly stačí, nahoru. Trochu zapomínám na eleganci a ladnost pohybu a chytám skalní zub, za který se vytahuji na polici pod závěrečný převísek.

Pro sichr v něm zakládám ještě malého mosazného vklíněnce a už se těším na ty dva borháky nahoře. Stanoviště buduji kousek níž na hraně, abych dobře viděl na spolulezce.

GUIDE: Z nízkého předskalí v Ievé části jižní stěny Severovýchodní věže do hluboké spáry a tou až na konec. Odtud buď doprava stěnkou a vodorovným tra­versem doleva do hnízda pod převisem, nebo doleva stěnkou a těžkým traverzem doprava do hnízda pod pře­visem. Z hnízda přímo přes převis spárou na podvrcholovou lavici a přes poslední stěnku na vrchol.

Obtížnost 4 UIAA, výška 20 m, nahoře dobírací stanoviště, sestup nejlépě pěšky na západ. Vlastní jištění. 

Suchá břízka

Dole se přichystala Radka a s batohem vyráží do spáry. Leze svižně. Za chvíli je u mě. Podáváme si ruce. Speci je už navázán a domáhá se, abychom ho odjistili, že už chce taky nahoru. Koukám, že si do svého batohu nacpal můj batoh.

"Horský lezení, ne?" prohodí a začíná stoupat. Konečně jsme všichni tři na vrcholu a společně vychutnáváme krásné výhledy. V normální zimě se nám málokdy poštěstí zavítat na skály.

Nechce se nám dolů, nic nám tu nechybí. Teprve když dochází čaj a začíná pofukovat, slaňujeme k úpatí.

Čas letí, a tak dáváme už jen na druhém konci lana Suchou břízku. Pro dnešek máme splněno. Nejeli jsme sem lámat rekordy, ale užít si pohodový den. V nedaleké hospůdce ve Všenorech ještě doplňujeme energii na zpáteční cestu a pak už definitivně míříme domů.

GUIDE: Nástup vpravo od středu jižní stěny Severovýchodní věže. Převislou stěn­kou do spárky a podél ní na lavici. Odtud šikmo doleva na konec velké lavice a spárokomínem na vrchol (jako cesta Generálka), nebo doprava na východní hranu a po ní na vrchol. Lezecké obtíže jsou jen v dolní části cesty.

Obtížnost 4+ UIAA, výška 22 m, nahoře dobírací stanoviště, sestup nejlépě pěšky na západ. Vlastní jištění. 

CLIMBING GUIDE: Čertovy skály v Černolicích

 Černolické skály na Horydoly

Borháky do Černolic

Podzimní lahůdka Černolice

Podzimní panika v Černolicích

Nevidomé Černolice

V pohorkách na skalách