Houby ve Vogézách budou možná zvláštností

Poddubáky, sem tam křemenáč, na lesních mýtinách pár bedel jedlých a ti pilní najdou i pravého hřiba. Ale mnoho toho není.

Navíc se zdá, že na houby chodí stále více lidí.

Těžba v lese

K této, pro houbaře katastrofální situaci, přispěl ještě fakt, že většina místních lesů dorostla, a tak se smrkové monokultury intenzivně těží.

Od prvního února tohoto roku zároveň platí nový departementální zákon, že se nesmí nic volně pálit, ať už jsou to větvičky ze zlomené břízy ve vlastní zahradě anebo chrastí či zbytky po průmyslovém kácení lesa.

Zákaz rozdělávání ohně

Jeden týden a jedna sofistikovaná mašina s jedním pracovníkem stačí, aby v lese vznikla holina minimálně o rozloze hektaru, chcete-li prostě poušť. Dříve chrastí zmizelo a větve byly zlikvidovány, protože je dřevorubci na místě spálili. To dnes není možné, a tak veškerý dřevní odpad zůstává ležet na zemi.

V těchto místech během budoucích deseti let nejen že nic houbařského neporoste, protože terén zaroste janovcem, kopřivami a ostružiním, ale člověk tam ve spleti klacků a větví případně přijde maximálně k úrazu.

Prasata rozdmýchávají lidské vášně

Této lesní poušti se začnou vyhýbat srny, jeleni i další obyvatelé lesa. Houbařské terény, které nezlikviduje průmyslová těžba dřeva, přeorají divoká prasata. Ta se ve zdejší oblasti velice rozmnožila. Místní sedláci, kteří mají louky u lesa, nadávají. Stádo třiceti až padesáti kanců totiž dokáže přes noc změnit horskou loučku na terén rozrýpaný jako od bagru. Pastva dobytka tady pak nepřipadá v úvahu.

Pomalu roste doslova hmatatelné napětí mezi sedláky a lovci či myslivci, kteří asi za to částečně mohou. Ještě před několika lety po lesích rozsypávali kukuřici, aby divoká prasata dokrmovali.

 Les - divočina nebo park?

Spoušť nemá jasné řešení

Řešení této komplikované situace mne nenapadá. Majitel lesa má právo svůj les porazit a zpeněžit dřevo jako výchozí materiál pro výrobu papíru, nebo velké stromy prodat jako stavební materiál na trámy a prkna. Myslivecká minorita asi nadále nebude schopna kvalitně regulovat (otevřeně řekněme: zdecimovat) počty lesní zvěře. Na konec nevhodný zákon od kulatého stolu zajistí, že nikoho nenapadne v budoucnosti na holinách, v té poušti suchých větví a klacků, něco nového vysadit.

Asi se vrátíme do dob dvacátých až třicátých let minulého století, kdy ve Vogézách rostlo málo lesů a převládala terasovitá políčka na primitivní pěstování zemědělských plodin. Ale i na to si budeme muset počkat možná desítky let.