6x lyžařské okruhy v Alpách

Dolomity: Sella Ronda

Jeden z nejúžasnějších lyžařských zážitků, které poskytují Dolomity, se jmenuje Sella Ronda. Okruh kolem obrovského skalního masivu Sella naprojektovali lanovkáři tak, aby se dalo jet na sjezdovkách přes čtyři významná sedla Gardena, Campolongo, Pordoi a Sella.

Zároveň propojili čtyři světoznámá zimní střediska Alta Badia, Arabba, Val Gardena a Val di Fassa. Stačí vyslovit jejich jména a každý milovník zimy se chvěje očekáváním sněhové slasti.

Klasický okruh Sella Ronda míří ve směru hodinových ručiček. Je označen oranžovou barvou a obtížnost většiny sjezdovek je červená. Měří celkem sedmatřicet kilometrů.

Jednodušší Sella Ronda je o pár kilometrů kratší, vede proti směru hodinových ručiček a je označena zelenými směrovkami. Obtížnost většiny sjezdovek je na této trase modrá.

Na Sella Rondu by se měli vydat aspoň trochu zdatnější lyžaři, kteří jsou schopni stát na lyžích celý den. Dlouhé sjezdovky dají zabrat všem svalům a bolet vás budou nejen stehna. Doporučení lanovkářské společnosti zní: "Jestli nebudete v deset hodin stát na trati, je pozdě a měli byste Sella Rondu nechat na příště."

LYŽAŘSKÁ REPORTÁŽ: Úžasná Sella Ronda

Rozcvička na začátku

Za pěkných slunečních víkendů se musíme smířit s ranními frontami u lanovek na nástupních místech v údolích. I tentokráte čekáme zhruba dvacet minut v Campitellu, než se usadíme do lanovky, která nás vynáší na Col Rodella. Dech nám vyrazí grandiózní pohled do jižních skalních stěn třítisícového štítu Sella.

Sjíždíme strání mezi změtí kratších lanovek a vleků. Široký svah vybízí k rozehřátí před nástupem na lyžařskou túru. I my proto využíváme jednu kotvu a sjedeme si kopec ještě jednou.

Jedeme mírnou zelenou sjezdovkou limbovými háji. Máme čas obdivovat další třítisícovku Langkofel vlevo nad námi. Projíždíme první sedlo Passo Sella. Limbové háje se zahušťují, pomalá dlouhá jízda nás dovádí do borovicového lesa.

Pomocí dalších vleků se dostáváme k restauraci Vallongia. Tady se musíme rozhodnout, zda dolů pojedeme černou variantou směrem ke Svaté Kristýně, nebo lehčí červenou na straně Kreuzbodenu.

Spíše náhodou si vybíráme černou sjezdovku. Zvláště ve spodní části, kde se prudká sjezdovka kroutí a je vydřená na led, musíme dávat pozor na lyžaře-plužiče a snowboarďáky-smýkače, kteří takovou obtížnost nečekali a těžko ji zvládají.

V Santa Cristina, kde se červená i černá varianta setkávají, sundáváme lyže, po můstku přecházíme silnici a sedáme do dlouhé kabinové lanovky. Ta nás vynáší vysoko pod skalní věže Tschier Spitzen, které už patří do horské skupiny Puez Geisler.

Tady začíná velkolepý sjezd, který nás dovede o tisíc metrů níž do Corvary. Jeho krása nespočívá v náročnosti, ta se pohybuje mezi červenou a modrou. Zmocňuje se nás však pocit obrovského prostoru. Vlevo se vypínají skály Puezgruppe, vpravo na nás jakoby padají obrovské skalní severní stěny Selly. Pod námi se otevírá široké údolí Alta Badia a za ním tvoří stafáž rozervaní skalní obři Tofany.

Nejprve sjíždíme točitou tratí, míjíme závěje prašanu, jsme zatím hodně vysoko. Podjíždíme druhé sedlo Passo Gardena. Silnici překonáváme díky lyžařskému přemostění. Následuje pět kilometrů širokých mírných sjezdovek pořád rovnou dolů. Řežeme dlouhé oblouky, až nás pálí stehna jako čert.
Téměř vodorovná sedačková lanovka nás veze do Corvary. Další vlek nás vytahuje znovu do kopců. Střídáme další lanovky, vleky a sjezdovky, už se nám jejich názvy pletou. Ani přesně nevíme, kde překonáváme třetí sedlo Passo Campolongo.

Přijíždíme do městečka Arabba. Musíme jít pár desítek metrů pěšky. Znovu vstupujeme do velké kabinové lanovky. Veze nás na skalnatý hřeben pod vrcholem Mesola. Bývá tu vidět ledovec na Marmoladě, ale právě stojíme v hustém mraku, a tak rychle opouštíme vyhlídku. Vede odtud jen jediná cesta po rychle klesající traverzové sjezdovce. Mírný sklon střídají prudké svahy.

Je již odpoledne, mnoha lyžařům docházejí síly, měkký sníh je vyhrnutý do stran, uprostřed se tvoří ledovatý žlab. Musíme dávat pozor, co se děje za každou muldou. Další dvě sedačkové lanovky nás vyvážejí do čtvrtého sedla Passo Pordoi.

Konečně vjedeme do lesa. Už máme dost skal a bílých plání. Úzká zatáčkovitá sjezdovka je plná lyžařů, kteří jedou domů. Není to moc hezké, každý spěchá pryč. Ani my si to neužíváme. Na druhou stranu je sjezdovka konstruovaná tak, aby zvládla velký nápor různě zdatných lyžařů. Nikdo se tu nemůže moc rozjet.

To končí v osadě Pradel. Odtud se vezeme poslední velkou lanovkou nazpátek na sedlo Sella. Jsme tam, kde jsme začínali. Ještě se párkrát sklouzneme na svazích pod Rodellou a nastupujeme do lanovky, která nás sváží do Campitella. Byl to dobrý lyžařský den.

Dolomity: Hexenrunde

Komerční úspěch Sella Rondy nenechal spát šéfy ostatních zimních středisek, a tak vznikl hvězdicový turistický okruh pro sjezdaře Hexenrunde (Čarodějnický okruh) na náhorní plošině Seiser Alm / Alpe de Siusi.

Hexenrunde není nic pro snowboardisty, stejně jako celý skiareál Seiser Alm. Sjezduje se tu především po modrých tratích, někdy po širokých červených a dojezdy jsou mírné a táhlé. Skiareál tedy nepřitahuje milovníky zimních radovánek sportovními výkony, ale krásnou přírodou, dokonalou úpravou tratí a dostatkem prostoru pro všechny druhy aktivit.

Trasa objíždí celý skiareál. Za půl dne můžete podle návodu v letáčku, které dostanete v hospodách či u větších lanovek, nebo jenom podle šipek v terénu, objet náhorní plošinu. Nemusíte při tom sundat ani jednou lyže z nohou. Nejvyšším bodem trasy je návrší Zlatý klobouček (Goldknopf 2249 m n.m.), nejníže sjedete do patnácti set metrů nad moře.

Trasa vypadá na mapě jako sluneční paprsky a celé středisko připomíná obrovskou mísu obkrouženou skálami. Často se tedy vracíme doprostřed do údolí a zase se necháváme lanovkami vynášet na jeho okraje.

Policejní manévry

Často se vracíme do osady Compatch. Funguje zde několik školiček, kde se základům lyžování učí dětičky už od tří let. Není ovšem výjimečné mezi nimi vidět i rodiče, případně prarodiče. Učit se lyžovat není pro nikoho z nich pokořující a nikdo z okolních lyžařů se jim také neposmívá. Každý musí jednou začít, někdo stoupnul na lyže dříve a někdo později.

Zajímavé jsou policejní jednotky určené speciálně pro dohled na sjezdovkách. Všichni policisté lyžují v přilbách a zásadně bez hůlek. Potřebují mít volné ruce, kdyby museli zasáhnout například při úrazech, nebo v případě konfliktů s neposlušnými lyžaři. S jejich uměním kontrastují policisté, kteří teprve usilují o vstup do specializované lyžařském jednotky a v dětských školičkách dělají své první krůčky na lyžích. Nejzábavnější pohled je na začátečníky s hodně tmavou pletí – to je obvykle mužstvo z jihu Itálie, které dosud nemělo moc příležitostí se seznámit s vodou v jiném skupenství, než v teplém moři.

Nízké Taury: Tauernrunde

Lyžařské středisko Obertauern v klínu Radstadtských Taur připomíná obrovskou mísu naplněnou po okraj našlehanou sněhovou smetanou. Tři okružní lyžařské trasy Tauernrunde, Super Seven a Bobby-runde vedou po okrajích mísy ve výškách okolo 2000 metrů nad mořem. Každá z nich se dá objet dvakrát za den.

Okruh Tauernrunde ukazuje skiareál v celé kráse. Lyžaři sjíždějí všechny důležité sjezdovky a projíždějí nejkrásnějšími panoramatickými partiemi. Ve směru hodinových ručiček jsou všechny sjezdovky červené. Je to populární varianta, kterou si vybírá většina lyžařů i snowboardistů. Proti směru hodinových ručiček se lyžuje převážně po modrých a modro-červených sjezdovkách. Poněkud pozměněný směr využívají slabší lyžaři, kteří dávají přednost klidné jízdě před sportovním pojetím.

Super Seven

Sedm nejvyšších lanovek a sedm nejlepších sjezdovek sportovního střihu jsou seřazeny do linie Super Seven Obertauern. Vévodí jim kdysi nejstrmější rakouská sjezdovka G2 neboli Gamsleiten 2.

Bobby-Runde

Pokud s námi lyžují děti, nesmíme zapomenout objet všechny sněhové atrakce, které jsou připravené na ploše celého skiareálu. Několik maskotů v čele s Bobbym provede nejmenší lyžaře skrze Märchenwald (Pohádkový les) a také dlouhým dřevěným tunelem plným duchů, Wellenbahn (vlnitá funline), Bibbo Bär (lyžařské hřiště s překážkami), na třech místech Torlauf (obří slalom) a Fun-Park (snowpark se skoky).

Berchtesgadenské Alpy: Königstour

Pod dominantním vrcholem Hochkönig nad Berchtesgadenem je roztroušeno pět středně velkých skiareálů, kde se lyžuje na příjemných loukách a kopcích.

Zvláštní lákadlem lyžařské oblasti je mimořádně dlouhá a rozmanitá trasa Königstour. Říká se o ní, že patří mezi krajinově nejkrásnější ve Východních Alpách. Milovníci zimních sportů mohou prozkoumat několik lyžařských oblastí během jediného dne.

Lyžuje se z Mühlbachu do Maria Alm a zpět. Jízda měří pětatřicet kilometrů a zdolává se během ní šest vrcholů tam a zpět. Kdyby se nepodařilo vrátit včas zpět, údolím jezdí několik autobusů, které po předložení skipasu vozí sportovce zdarma. Výhoda je, že skiareál kopíruje silnice v údolí, a tak se nemusí hory příliš objíždět.

Lyžaři mohou zvládnou Königstour na otočku z Čech. "Jednodenní zimní pobyt si užijí nadšenci, kteří lyžují až do úmoru a míjejí lákavé sluneční terasy," říká Petr Šlajer, který výjezdy do Severních Vápencových Alp absolvuje často. "Je třeba to vzít sportovně, doma vstávat s popeláři a ničím se moc nezdržovat." Berchtesgadenské Alpy jsou blízké díky novým rakouským tunelům a českým dálnicím.

Ötztalské Alpy: BIG3

Největší lyžařskou atrakcí ledovcového skiareálu Sölden je skitour BIG3 spojující 3 vrcholy vysoké přes tři tisíce metrů. Zahrnuje Gaislachkogl (3058 m n.m.), Tiefenbachkogl (3250 m n.m.) a Schwarze Schneide (3340 m n.m.). Všechny jsou vybaveny nejmodernějšími lanovkami. Nahoře čekají nádherné výhledy na zaledněné Ötztalské Alpy.

BIG3 rallye měří padesát kilometrů, což je na den tak akorát. Vytrvalí lyžaři se sportovním duchem to zvládnou dvakrát.

"Spojené ledovcové lyžařské hory Tiefenbach a Rettenbach jsou největší ledovcová lyžařská oblast v Rakousku, která je snadno dostupná ze Söldenu autem nebo autobusem po fantastické panoramatické silnici," doporučuje Sarah Ennemoserová z místního turistického sdružení. "Většinou se jedná o široké otevřené svahy. Výjimkou je pouze poněkud užší a zatočenější sjezdy do údolí. Nemusíte je ovšem použít, pokud jste autem nebo autobusem dojeli až pod ledovec."

Wilder Kaiser: Skiwelt Tour

Nejdelší lyžařský okruh na světě spojuje lyžařskou oblast SkiWelt Wilder Kaiser - Brixental s lyžařskou oblastí KitzSki v Kitzbühelských Alpách. Je to šichta na dlouhý den! Proti směru hodinových ručiček měří 84 kilometrů a využívá 37 lanovek. Po směru hodinových ručiček je kratší 69 kilometrů.

Z Going am Wilden Kaiser se lyžuje na perfektně upravených sjezdovkách napříč Kitzbühelskými Alpami až do Hollersbachu a zpět.

Světoznámý Kitzbühel je díky sjezdovce Streif planetárním centrem bílého sportu. Není důležitější závod na lyžích, než každoroční sjezd z Hahnenkammu. Obtížnostně rozmanité sjezdové tratě jsou propojené množstvím přejezdových cest. Jde o populární a rušnou lyžařskou oblast, ovšem čím dále od Kitzbühelu, tím jsou svahy sice kratší, ale za to prázdnější. V bezprostředním sousedství kitzbühelské arény se rozkládá další obří lyžařská oblast Wilder Kaiser-Brixental.