Dlouhý důl má dost sněhu, ale sjezd není příjemný

Přijíždíme okolo půl deváté do Špindlerova mlýna. Chlouby českého lyžování, krkonošského Davosu a pětihvězdičkového skiareálu.

Nejlepší lyžařské středisko. No dovolte...

Chceme odstavit auto na dva dny, proto bychom měli zajet na dolní parkoviště. Světelná tabule na začátku Špindlu je sice funkční, ale s vjezdem na parkoviště je to horší. Směrovku u silnice nikde nevidno. Obkroužíme tedy Špindl a vracíme se. Konečně nacházíme vjezd, ale ten hlídá obsluha. "Sem nesmíte, parkoviště je zapadané sněhem." Posílá nás o parkoviště níž. Zase ho mineme, protože nevěříme, že hluboký sníh projedeme. Nakonec se odhodláme, prorazíme si cestu čerstvým sněhem a zapadneme s autem až po nápravy.

Necháme ho stát, že ho vyhrabeme, až se vrátíme. Jdeme na skibus. Zastávka nikde není, nebo ji nikdo neoznačil. Jdeme tedy až do centra městečka. Okolo nás zatím profrčí dva skibusy.

Fronta na lyžování ve Svatém Petru

Ve Svatém Petru se stojí fronta na lanovku jako vždycky. Kdybychom tady sjezdovali, pěkně by nás štvalo, že místo lyžování stojíme pod lanovkou. Takhle nás čekání nezabije. Necháme se vytáhnout jenom nahoru na Pláně.

Nahoře silně fouká a vítr s sebou nese bodavé sněhové vločky. "Když jedu po modré sjezdovce, vítr mě skoro zastavuje," stěžuje si postarší sjezdař na lanovce.

Okolo bufetu se napojíme na tyčovanou magistrálu směrem ke Klínovkám. Skoro ji nepoznáváme. Místo široké urolbované dálnice šlapeme na skialpech po lýtka prašanem. V lese na jižních svazích Stohu se cítíme osaměle. Prošlapáváme si sami stopu vánicí k bufetu Na rozcestí.

Je tak ošklivě, že v jindy zaplněném bufetu jsme jen my, obsluha a posléze přijde ještě jedna omrzlá manželská dvojice na běžkách.

Velký vítr mezi Výrovkou a Luční boudou

Za pár chvil usilovného kráčení na stoupacích pásech se ocitáme u Výrovky. Cesta byla sice projetá den předem rolbou, ale teď v poledne je už zasypaná mohutnými sněhovými jazyky střídající ledové plotny. Potkáváme dvě dvojice lyžařů, kteří jdou proti nám. Vidíme je až na poslední chvíli, protože viditelnost ve větru, sněžení a mracích je jen nějakých deset až třicet metrů.

V jídelně Výrovky je plno. V Peci pod Sněžkou, odkud většina lyžařů přišla, je lepší počasí, než ve Špindlerově Mlýně. Výše už je ale velmi ošklivě. "Měli jsme mít pracovní setkání na Luční boudě, ale nedostali jsme se přes sedlo mezi Luční a Studniční horou," říká náměstek ředitele Krkonošského národního parku Jakub Kašpar, který se svými muži ve skialpinistické výzbroji nakonec uvízl na Výrovce. "Tak silný vítr jsem už několik let nezažil."

Dlouhý důl je zafoukaný i odfoukaný

Pozdě odpoledne opustíme Výrovku a dojdeme k rozcestí nad Dlouhým dolem. Ačkoliv je vidět jen od tyče k tyči, dá se Dlouhým dolem opatrně sjíždět na lyžích. Ledovaté plotny střídají návěje z utemovaného prašanu. Laviny tady nehrozí, ačkoliv všeobecně v Krkonoších se odpoledne zvedla lavinová situace na trojku.

Sněhu není moc. Zpočátku kličkujeme mezi kosodřevinou, níže vjíždíme do smrkového lesa. V traverzu pod lavinovými žlaby z Luční hory přibývá sněhu a ubývá světla. Podél potoka už lyžujeme po tmě. Naštěstí vjedeme na širokou lesní cestu a po chvíli uvidíme první světla Svatého Petra.

Po zasněžené silnici se protáhneme pod Stohem, křižujeme dojezd skiareálu a přes centrum Špindlerova Mlýna dojedeme po chodnících až na parkoviště u přehrady. Vykopeme auto ze sněhu, vytlačíme ho a jedeme domů.

Byl to dlouhý den. Nebyl příjemný, lyžování jsme si moc neužili, ale zážitky si domů odvážíme velké.

Zima 2011/2012: aktuální reporty na HORYDOLY

Běžky Souš a Polubný (Jizerské hory) 2. ledna

Sjezdovky Bedřichov (Jizerské hory) 1. ledna

Turistika Grosser Arber (Šumava) 30. prosince

Skialp Bílé Labe (Krkonoše) 29. prosince

Zobrazit místo Krkonoše - skialpinismus na větší mapě