Do Huslenek na běžkách

V sobotu ráno jedeme autem do Přerova, kde přesedáme na vlak Sp 1801 7:18 . V Bohumíně ještě jednou přesedáme na Os 2931 a konečně v deset hodin stojíme v Mostech u Jablunkova na nádraží. Nicméně bych pro případné zájemce doporučil použít dřívější Os 3305 v 6:00 z Přerova.

Bloudění na začátku

Jdeme po červené značce vesnicí nahoru a u posledních chat se necháváme zlákat lyžařskou stopou, která se odděluje od nepříliš prošlapané červené značky. Objíždíme první kopec, stopa se rozděluje a po ujetých dvou třech kilometrech stojíme opět nad vesničkou jen o málo výše než před půl hodinou.

To nám to pěkně začíná… aspoň, že jsme opět na červené značce. K chatě KČT Skalka (910 m n.m.) víc jdeme než jedeme, a tak jsme zde asi o půl dvanácté zrovna ve chvíli, kdy z chaty vychází starší pán, který s námi seděl ve vagóně.

Pouštíme se s ním do hovoru a ke své nelibosti zjišťujeme, že si stihl dát na chatě polévku. Poté co mu sdělujeme náš vzdálený večerní cíl, kterým je Masarykova chata u Bumbálky, je na jeho tváři vidět značně pochybovačný výraz. Nasazujeme tempo, jedeme přes sjezdovku u chaty Tetřev a stoupáme na Velký Polom (1067), nejvyšší dnešní vrchol. Jsme na něm asi o půl jedné, což je oproti původnímu časovému rozpočtu docela skluz.

Je moc teplo

Na vině je počasí, protože je kolem +3 °C, ze stromů občas kápne sníh a prašan ze čtvrtka je dost pomalý. Za Velkým Polomem je prudký sjezd křížem krážem lesem a dojíždíme až ke kapličce pod Muřinkovým vrchem.

Následuje stoupání na Burkov vrch a opět prudší sjezd, než je nám milé. Od Malého Polomu je stopa tvrdší a rychlejší takže cesta nám lépe utíká a o půl třetí sedíme na Bílém Kříži v hotelu Sulov. Zatím to máme asi 22km za 4:30, což je bída.

Po třetí hodině jsme ve vyfrézované běžkařské stopě a svištíme přes Doroťanku(15:34) na Konečnou. Po dlouhých kilometrech si stopu užíváme ,co to jde, a mírně dotahujeme hrozivou časovou ztrátu. Je to paráda.

Ze sedla v Konečné musíme vyšlápnout pár metrů na kótu Konečnou a pak zase jedeme, co to dá. U vrcholku Bobek bohužel stopa míří dolů do Bílé, kdežto my pokračujeme na Bumbálku. Je už po páté hodině a my jsme od hotelu Sulov ujeli asi 15 km.

Jen jedna čelovka

Dál vede nepříliš dobrá stopa na Hluchanku proložená prudkým sjezdem. Je šest hodin a začíná se stmívat, malá chybka je, že máme pro čtyři lidi jen jednu čelovku. Na Janošec to ještě jde, stopa je jakž takž po rovině, další úsek je již horší. Ještěže alespoň měsíček trochu zasvítí opozdilcům na cestu.

Občas, když je sjezd prudší, raději sundáme lyže a jdeme kousek po svých, abychom ve tmě nepřišli k úrazu. Kolem vrcholu Korytovo chvilku bloudíme – stopa se rozděluje, vede přes vrchol i okolo něj po vrstevnici.

Ve tmě se rozhodujeme následovat značku přes vrchol a za chvilku jsme už u chaty Kmínek (19:00), kde sledujeme právě večeřící osazenstvo. O půl osmé, už docela hladoví, přicházíme na Masarykovu chatu, kde máme domluvené přespání. Ujeli jsme 43 km + 2 km bloudění.

Konečně klesla teplota pod nulu

Ráno snídáme v osm a v 8:45 vyrážíme. Sluníčko nám ukazuje svou příjemnější tvář, byť jen na chvilku, a tak jsme hned na Bumbálce. Odtud jdeme kousek do kopce a následuje dlouhý ne zrovna příjemný sjezd do Makovského průsmyku. Zde se pozdravíme s partyzánem (9:30) a vidíme, že značka míří na jihozápad, kdežto dobře vypadající stopa stoupá rovně do kopce.

Zkoušíme jít po značce, ale po prvních padesáti metrech se kvůli polomu vracíme zpět na stopu, která nás vede vzhůru, a poté již jako stopa ojedinělých běžkařů uhýbá doprava. Po vrstevnici dojedeme zpět na značku a stoupáme okolo kopce Dupačka a Oselná, následuje docela nepříjemný sjezd do sedla Pindula (11:10), neboli sedla pod Lemešnou.

Od ráno máme najeto 10 km za dvě a půl hodiny. Opět slabota. Na Hričovec (1059) je prudké stoupání, ve sněhovém korytě sundáváme na chvíli lyže. Trochu sjíždíme do sedla Butorky a jedeme nejkratší cestou na oběd na samotu Kasárně (12:40), kde v hotelu Fran jíme hovězí polévku.

Na Kohútce tlačíme tlačenku

Následuje poměrně příjemný úsek po hřebenu na Malý Javorník (1019, 14:20), kolem třetí jsme na Portáši. Začíná ostře foukat ,a tak se nezdržujeme a jedeme k chatě Kohútka, která vypadá docela stylově. Někteří spoluběžci se začínají bouřit. Jsme nuceni se na půl hoďky zastavit a dle chuti dáváme buď výbornou tlačenku, nebo neméně chutnou polévku.

Na teploměru za oknem zjišťujeme, že je skoro -8 °C. Nezdržujeme se moc dlouho a jedeme příjemně se svažujícím terénem na rozcestí modré s červenou zvané Krkostěna (867, 16:30). Dále pokračujeme 1,5 km po modré značce, od které se oddělujeme na malé sjezdovce U Surovčáků.

Následující kilometr nevypadá moc přesvědčivě, ale necháváme se vést běžeckou stopou a přes prudký sjezd pokračujeme po hřebínku mezi údolími a končíme výborný sjezd ve fantastickém čase 17:55. Na vláček do Vsetína čekáme pouhých pět minut.

Trasu je možné natáhnout o další den a na běžkách dojet až do Pulčína, odkud je to kousek na železniční trť v Lidečku.