Kde najdeme sníh?

BLÍZKO

Nassfeld – kupodivu hodně sněhu

Na první pohled vyvolává skiarena Nassfeld-Hermagor dojem malého zimního střediska, ale s přibývajícími dny strávenými na sjezdovce postupně zjišťujeme, že jsme se mýlili. Není to žádný drobeček. Nejdelší sjezdovka Carnia měří téměř osm kilometrů. Horní třetina sjezdovek je obvykle plochá, pomalejší a vede po sněhových pláních. Po vjezdu do zalesněné části nás sklon doslova nakopne a rychlost narůstá. Není nouze o příkré sjezdy, traverzy a ostré zatáčky.

Středisko Nassfeld se řadí mezi největší a nejmodernější lyžařská centra rakouských Korutan na hranicích s Itálií. Stovka kilometrů sjezdových tratí se nachází v nadmořské výšce 600 až 2000 metrů. To spolu s rozsáhlým systémem zasněžování garantuje dobré sněhové podmínky během celé sezony. To se ukazuje letos, kdy v celé Evropě chybí sníh, jako klíčová výhoda.

Lomnické sedlo – přírodní sníh na Slovensku

Nad Tatranskou Lomnicí vždycky dost sněžilo. I letos se to potvrdilo. Jedno z mála slovenských středisek, kde se lyžuje na přírodním sněhu, se rozkládá pod Lomnickým štítem a je potřeba sem každý den vyjet dvěma lanovkami z údolí.

Mluvíme sice o lyžařském středisku, ale letos je to ve skutečnosti jen jeden hodně široký svah pod Lomnickým sedlem obsluhovaný jednou sedačkovou lanovkou. Přesto si tu můžeme vybrat své vlastní trasy obtížnosti lehčí červené, černou muldu, nebo pokud přes noc něco připadne, tak i náročnou jízdu v terénu.

DALEKO

Zatímco Evropa si stěžuje na nedostatek sněhu, celá Severní Amerika ho má až moc.

Whistler – severoamerické sněhové nadělení

Například ve známém lyžařském středisku Whistler napadlo na začátku prosince pět metrů suchého prašanu a od té doby stále přibývá. Na sjezdovkách podle víkendového zpravodajství leží neuvěřitelných 284 centimetrů udusaného sněhu. Celkově mělo už napadnout 897 centimetrů!

Elbrus – vojenská vrtulníková romantika

Potíže nemají ani Rusové na Kavkaze. Lyžuje se nejenom na svazích Elbrusu, kde vedou lanovky do čtyřtisícových výšek, ale také pomocí vrtulníků všude možně. Lyžařské agentury využívají vyřazených armádních vrtulníků a bývalých vojenských pilotů.

Mohou být poměrně laciné a bezpečné. Starý vrtulník moc nestojí a voják ví, kam nemá létat, aby se jeho klienti nestřetli s povstalci některého kavkazského národa.

VĚČNÝ SNÍH

Tradiční českou ledovcovou zastávkou jsou rakouský Kaprun a Hintertux. Jsou ovšem hodně na severu a proto na nich bývá zima, vane tu ledový vítr, který často vyfouká sjezdovky až na led. Navíc na Hintertuxu se letos nedá jezdit mimo sjezdovky, protože nejsou dostatečně zaváté nebezpečné ledovcové trhliny.

Val Senales – italská pohoda

V lepší kondici jsou ledovce na jih od hlavního alpského hřebene. Nejlépe na tom je teď asi Val Senales / Schnalstal v severní Itálii. Nejlepší lyžování je tu sice v červnu a červenci, za vděk jím však berou lyžaři i v letošní zimě.

Lyžování na ledovci ve Val Senales nabízí tři sjezdovky dlouhé tři kilometry, dva vleky a dvě lanovky. Tratě jsou stovky metrů široké a dobře upravované. Jejich obtížnost je červená. Ráno a odpoledne leží většinou ve stínu.

V současné době zde trénují světové reprezentační týmy, protože v celé Evropě chybí sníh. Na ledovci mezi sjezdovkami je protažená trasa pro běžkařský tréning ve třítisícové nadmořské výšce. Z ledovce se dá sjet osmikilometrovou sjezdovkou nazpátek do Kurzras. Je to pěkný krajinový zážitek.

Dachstein – ráj skituristů

Samotný dachsteinský ledovec není moc velký, ale díky němu se ochlazují i svahy daleko pod ním. Tam je známé středisko lyžování v terénu Krippenstein. Bohužel sněhu je málo, kosodřevina a skály nad něj vyčnívají, a tak si na pořádný freeride musíme nechat zajít chuť.

Za to fungují čtyři vleky přímo na ledovci a lanovka z údolí nás k nim doveze za pár minut. Užijí si zde především snowboardisté a lyžaři ve skiparku. Oproti létu, kdy je zde hlavní snowboardová sezona, je sice zmenšený, ale jeho kultovní pověst zůstává neposkvrněná. Stojí zde přece legendární skok zvaný Die Fette Bertha, na kterém se létá ke dvaceti metrům.

Dachstein je také eldorádo pro lyžaře na turistických lyžích a běžkaře. Běžkaři trénují na dvou upravovaných stopách přímo na ledovci. Turisté mají k dispozici tři ledovce a dokonce i sněhové pláně pod nimi. Přespávají na horských chatách a s pomocí lan, cepínů a maček stoupají na nejvyšší vrcholky. Tady také vede nejdelší sjezd Rakouska, který může být podle zvolené trasy a sněhových podmínek až třicet kilometrů dlouhý.

Val Thorens – savojská klasika

Ani nejvyšší středisko Evropy, Val Thorens v Savojských Alpách, na tom není se sněhem moc dobře. Jde ovšem o nejlepší volbu, kam teď do Francie vyrazit na lyže či snowboard. Sníh tam sice leží až od nadmořské výšky 2000 metrů, ale za to se může lyžovat až do 3200 m n.m.

O klasickém skisafari, při kterém se turistickým tempem ve Třech údolích včetně Val Thorens dá najet desítky kilometrů za den, tedy nemůže být ani řeči. Velký snowpark je postavený na druhé mezistanici lanovky Plattieres nad Mottaretem. Jsou zde U-rampy, trať pro boardercross a skicross a k tomu množství skoků. Poněkud jednodušší snowpark pro začátečníky se upravuje nad Méribelem u lanovky Arpasson. Stálou trať pro skicross postavili v Orelle u sjezdovky Peyron, velký skok najdete ve Val Thorens vedle lanovky Lac.

Sulden – vysoko bez ledovce

Lyžovat ve výškách přes tři tisíce metrů nad mořem a nemuset při tom na ledovec, není v Evropě obvyklé. Jedním z takto vysoko položených skiareálů je italský Sulden. Dá se tu lyžovat na několika širokých tratích převážně červené obtížnosti.

K dispozici je teď přibližně třicet kilometrů sjezdovek a několik lanovek. Kvůli málo sněhu nejezdí všechny. Mimo provoz je nejvyšší lanovka od Madritch na Cima Beltovo. "Tady bývá obvykle málo sněhu, protože ho ze skalnatého hřebene sfoukává silný vítr," komentuje to asistent šéfa lanovkářů lanovkářů, který se představuje jen křestním jménem Peter. V nižší části Suldenu je v provozu jedna lanovka na Kanzel (2350). Na protějším svahu pod Ortlerem lanovky ještě nejezdí.

S vypětím sil upravují rolbaři běžkařský okruh po loukách mezi hotelem Cevedale a kostelem. Nasbírali sníh na louce a udusali ho na trati. Na freeride ve volném terénu zatím zapomeňte a také proslulé skialpinistické túry směrem na Cevedale jsou kvůli ledovcovým trhlinám nebezpečné.

UMĚLÝ SNÍH

Když příroda nemůže, pomůže jí člověk. Všechna evropská zimní střediska umělé zasněžují jako o život, aby přestála pravidelné přílivy teplého vzduchu na náš kontinent. Mezi tím se občas ochladí, a to je pravá chvíle pro sněhová děla, která chrlí tuny zmrzlé vody na sjezdovky. Někde to pomůže, jinde se za pár hodin zase vpije do země.

Tatry – aspoň pár sjezdovek

Trochu se to daří ve Vysokých Tatrách. Na zbytcích umělého sněhu se jezdí na Štrbském Plese, na Jakúbkově louce je v provozu polovina velkého vleku a jeho malý sourozenec, ve středisku Jamy jezdí dokonce jen dětský vlek. Přírodní sníh leží pod Lomnickým sedlem.

O mnoho lepší to není ani v Nízkých Tatrách. Na Chopku se jezdí jen na dvou severních sjezdovkách. Lyžovat se dá ještě na Čertovici a Donovalech, kde je v provozu po jedné sjezdovce.

Lyžařské haly

Lyžování a snowboarding se stěhují do hal. Stačí přijet autem nebo hromadnou dopravou jen v triku a kalhotech a s kreditní kartou v kapse. V halách si vypůjčíte všechno vybavení, koupíte permanentku a můžete jezdit, ať je venku třeba tropické počasí.

Nejnověji byl dán do provozu sněhový tunel s U-rampou poblíž finského dvojměstí Sotkamo Vuokatti. Již dříve byly postaveny lyžařské haly například v Holandsku u Roosendaalu, Zoetermeeru a Landgraafu. V Německu stojí v Bottropu a Neussu. Své haly mají i Belgičané, Španělé, Japonci. Velkou popularitu získala nová hala v arabské Dubaji. Největší zimní komplex pod střechou je španělské Xanadu.

Článek vyšel ve zkrácené verzi v Lidových novinách