Na běžkách do Evropy

Přinášíme přehled nejlepších míst pro běžkaře po celé Evropě.

Seiser Alm: pohoda od salaše k hospodě

Italská náhorní plošina Seiser Alm, neboli Alpe di Siusi nabízí dokonalé prostředí pro rekreační běhání na lyžích. Nepřitahuje milovníky zimních radovánek sportovními výkony, ale krásnou přírodou, dokonalou úpravou tratí a dostatkem prostoru pro všechny druhy aktivit.

Kdo tam někdy lyžoval, určitě si aspoň občas pustí vzpomínkový film. Zavře oči a v duchu se mu rozeběhnou záběry na dokonale upravené a široké sjezdovky, desítky kilometrů preparovaných běžkařských stop, stylové hospody na zasněžených pláních, skalní giganty nad hlavou a výhledy na zelené pláně hluboko v údolí.

Nebo také třeba jen na pěší vycházky, případně výlety na saních či sněžnicích. Trasy pro bruslení i klasiku se tady proplétají, kříží a někdy i zdvojují. Nejezdí se tu po přirozených cestách, jako jsou hřebeny, nebo údolí, ale téměř výhradně po loukách. Kam rolbař vjede, tam vede běžkařská stopa.

Pokud chcete objet sjezdový skiereál na běžkách, není to nic těžkého. Cesta vypadá na mapě jako sluneční paprsky a celé středisko připomíná obrovskou mísu obkrouženou skálami. Často se tedy vracíte doprostřed do údolí a poté stoupáte do jeho úbočí. Pokud máte k dispozici lyžařskou permanentku, vyplatí se občas použít některou z lanovek, abyste si ušetřili únavné stoupání.

Pallas Yllästunturi: opravdová zima

"V České republice je spousta míst, kde jsou skvělé podmínky pro lyže, a tak jsem nejspokojenější tady," říká český reprezentant v běhu na Lyžích Lukáš Bauer. "Velice rád ovšem lyžuji také ve Finsku, kde mají neuvěřitelné množství lyžařských tratí s bezchybnou úpravou."

Dvacetistupňové mrazy, metry sněhu a nekonečné vysoustružené stopy v rovinatém terénu si mohou užít milovníci běžek a tiché zimní přírody především v Laponsku stovky kilometrů nad polárním kruhem.

Mezi lyžaři je známý například národní park Pallas Yllästunturi, nebo obrovské jezero Inari. Ve Finsku se běžkuje třemi způsoby. Můžete se vydávat na sportovní tratě v okolí zimních středisek, kde jsou vždycky perfektně upravené stopy.

Nebo putujete po upravených stopách od srubu ke srubu, které jsou na důležitých trasách rozmístěné po deseti až patnácti kilometrech. Sruby jsou otevřené pro kohokoliv a pobyt v nich je zdarma. Na zádech v batohu si vezete jen jídlo, oblečení a spací pytel. Dobrodruzi vyrážejí do terénu po zamrzlých řekách či jezerech, kde občas narazí na stopu od skútru, ale jinak jdou v panenském terénu. Veškeré tábornické vybavení táhnou v plastových sáňkách za sebou.

Dachstein: vysoko na ledovci

Nejste turisté ani horolezci? Nevadí. Na dachsteinském ledovci je celoročně upravovaná dráha pro tréning běžkařů. Potkávají se tu amatéři s profesionálními reprezentačními týmy.

Všichni sbírají síly do dalších zimních sezón, nebo tady trénují, když je jinde v Evropě málo sněhu. Letošní sezonu tu bylo opravdu plno.

Stálá dráha s měřením času je protahována rolbami na Schladmingském ledovci ve stínu hory Koppenkarstein. Když je potřeba, rolby projedou ještě jednu trať o kilometr vedle na Hallstattském ledovci pod Gjaidsteinem.

Lyžuje se ve výšce okolo 2500 mentů nad mořem. Kdo není zvyklý, rychle se zadýchá. Po nějaké době ovšem Dachstein nabízí efekt kyslíkového stanu a zvyšuje výkonnost organismu. Při závodech v nižších nadmořských výškách ucítíte zlepšení výkonnosti.

Na ledovec se jezdí každý den lanovkou, ke které přijíždí z Ramsau a Schladmingu autobus. Za běžkování se platí, a proto je nejvýhodnější koupě permanentky, která platí na autobus, lanovku i lyžování.

Ramsau: nejlepší tratě na světě

Pět set kilometrů běžkařských tras na jednom místě upravují jen italské Dolomity, české Krkonoše a rakouské Ramsau. Nejlepší z tohoto trojlístku je jednoznačně ramsausko-schladmingské údolí mezi Dachsteinem a Nízkými Taurami.

Běžkařů tady za pěkného počasí jezdí nepočítaně, ačkoliv se za používání stop platí podobně jako za lyžování na sjezdovkách. Stopy na pláních a svazích okolních hor jsou jako vysoustružené. Je vidět, že jejich trasy cizelovaly generace běžkařů.

Průměrný rekreační běžkař se na nich cítí stejně dobře, jako výkonnostní závodník i rodinka na lyžařském výletě. Nelze přesně říci, čím to je, ale stopy jsou prostě vedeny nejlepším směrem v ideálním terénu.

Ramsau také nahrává místní klima. Noci tu jsou chladné kvůli okolním vysokým horám, a tak se tu drží dlouho do jara příjemně rychlý sypký sníh. V Dolomitech se proti tomu často jezdí na sněhové břečce kvůli jejich jižní poloze. Přes den bývá v okolí Ramsau většinou slunečno, protože mraky a větry zachytávají masívy Dachsteinu, Gosaukammu a Nízkých Taur zdvíhající se hned nad údolím. Krkonoše a Jizerské hory proti tomu schytávají veškeré špatné počasí, které přichází od severu z polských a německých rovin.

Velká Fatra: drsná turistika

Jedno z nejkrásnějších a přitom nejdostupnějších slovenských pohoří je Velká Fatra. Nejvyšší hora Ostredok má téměř stejnou nadmořskou výšku jako Sněžka. Při zimním přechodu hřebenovky se menší část jede po bezlesých kopcích, většina trasy vede v lesním pásmu.

Vždy je však třeba počítat, že si budete prošlapávat stopu. Proto jsou nutné široké turistické běžky a pohodlné kotníkové boty. Hlavní hřeben se jezdívá za dva až tři dny. V případě špatného počasí se z něho dá v mnoha místech sjet po značených cestách.

Nejdrsnější lyžaři na cestě přespávají ve stanech. Kdo si takové dobrodružství odpustí, zvolí trasu od chaty k chatě. Bude to však mít organizačně náročné, protože postele bývají často obsazené. Většina lyžařských přejezdů Velké Fatry začíná v Banské Bystrici. Odtud stačí dojet pár kilometrů autobusem do vesničky Turecká.

Lyžovat se začíná se v hotelu Kráľova studňa pod Krížnou a po hlavním hřebeni se dojede na chatu Pod Borišovom. Je to poslední varta civilizace s pouhými devatenácti lůžky. Je nutno se objednat předem. Odtamtud čeká lyžaře dlouhý den, protože se musí dostat až do bývalého vojenského rekreačního střediska Smrekovica, Závěrečnou odměnou je patnáctikilometrový mírný sjezd ze Smrekovice do Ružomberoku, který je jen chvílemi přerušován krátkými úseky do kopce. Odtamtud jezdí rychlíky nazpátek do Čech.

Wetterstein: stále dolů

Oblíbená prázdninová oblast pro Mnichovany je Wetterstein s nejvyšší německou horou Zugspitze (2968 m n.m.). Na hřebenech je zimní království horolezců, zasněženými roklemi se spouštějí skialpinisté, po úbočí nad Garmisch-Partenkirchen vedou vyhlášené sjezdovky a v údolích pod tím vším se prohánějí stovky běžkařů.

Okolo Ga-Pa se jako v každém moderním horském středisku upravují desítky kilometrů běžeckých drah, ale my bychom rádi upozornili na něco zajímavějšího. Čtyřicetikilometrová upravovaná běžkařská trať vede údolím ze sedla Schranitzpass v tisícimetrové nadmořské výšce až do Garmische v sedmi stech metrech nad mořem.

Frekventovaná trasa se kroutí většinou mírně z kopce, objíždí několik vesnic a městečko Mittenwald. Nejvíce se jede po loukách, na kterých jsou projeté dvě stopy. Jedna je určená pro stoupání a druhá pro sjezd, obě jsou upravené pro klasiku i bruslení. Určitě jste si jich všimli, když jste jeli autem nebo autobusem z Mnichova do Innsbrucku.

Ideální je, že celým údolím projíždí vlak. Většina běžkařů-výletníků se proto po ránu nechá vyvézt nahoru a potom už jenom v klidu sviští romantickým zasněženým údolím podél řeky, kam jim síly dovolí.

Mitterdorf: hned za hranicemi

Lyžařské centrum Mitterdorf/Philippsreut se rozložilo na Šumavě hned za česko-německými hranicemi. V okolí hory Almberg (1139 m n.m.) za hraničním přechodem Strážný nabízí lyžařům šest vleků. Obsluhují většinou lučinaté, rovinaté a široké sjezdovky.

Češi sem ovšem jezdí spíše na běžky. Okolí Mitterdorfu je totiž protkáno perfektními běžkařskými trasami vedoucími převážně lesem. Tratě vedené mezi stromy v kombinaci s mírnější jižní stranou Šumavy zaručují lepší podmínky pro lyžaře, než drsná severní česká strana hor. Nefouká tady tolik a bývá zde tepleji. Jednotlivá kolečka měří většinou kolem pěti kilometrů a jsou určené spíše pro kondiční a sportovní běžkaře, než turisty. Červeně jsou značené středně náročné okruhy, černé značky vedou po velmi těžkých trasách. Systém značení je tedy podobný jako na sjezdovkách.

Nástupy do stop jsou nejlepší v obcích Alzenberg, Philippsreuth, Vorderfirmiansreut a v samotném Mitterdorfu. Pokud vás nezajímají sjezdovky ani běžky, Mitterdorf nabízí ještě desítky kilometrů zimních tras pro pěší turistiku. Stopy jsou projížděné skútrem, nebo jsou pravidelně prošlapané.

Stačí si obout teplé pohorky a vyrazit podle zimního značení. Vede obvykle od vesnice k vesnici, na návrší ke kapličkám, či údolím podél potoků. Český skibus jezdí každou sobotu po trase České Budějovice - Prachatice - Volary - České Žleby - Mitterdorf. V sedm hodin ráno odjíždí z Budějovic a odpoledne odjíždí z Mitterdorfu ve čtvrt na pět.

Článek vyšel ve zkrácené verzi v Hospodářských novinách.