Nejkrásnější Mezičky na Jedlové

Od vleku projíždíme lesíkem a řítíme se na širokou lučinatou pláň. Můžeme si vybrat, zda dáme přednost klasické upravené trati, skákání na mezích, po kterých dostala sjezdovka jméno, kličkování mezi remízky, národopisné vyjížďce pod hrad Tolštejn a skrze osadu Rozhledy s roubenkami a kostelíčkem, nebo dokonce vyrazíme do volného terénu přes několik strmých políček.

Obtížnost není v žádném místě vyšší než modrá, a tak mají radost především ti, kteří si chtějí užít lyžování na pohodu. Na upravené části svahu je však také dost místa a správná strmost terénu pro dlouhé rychlé carvingové oblouky jako vysoustružené do pevného sněhu.

Vlek měří osm set metrů, sjezd tedy není o mnoho delší, než kilometr.

Zapadlý kraj s originální atmosférou

V Česku jsou určitě delší a strmější sjezdovky, než na Jedlové. Mnohé poskytují vzdálenější rozhledy, mívají lepší sníh a nestojí se na ně třičtvrtěhodinové fronty.

Přesto stojí za to, trmácet se do zapadlého kouta v Lužických horách, vozit se na archaickém kotvovém vleku a obědvat mokvavý párek v rohlíku, nebo klobásu bez chuti u buřtostánku. Atmosféra sjezdování na širokém svahu mezi vzrostlými jeřáby, planými třešněmi a v bukovém lesíku na šachovnici prastarých mezí je neopakovatelná.

Kde to je

Autem se jede do Jiřetína pod Jedlovou. Na náměstí musíte správně odbočit, nebo počkat na nějaké auto s lyžemi na zahrádce, které vás vyvede do polí a dál na parkoviště pod kopcem. K vleku budete muset jít skoro kilometr pěšky.

Dost místních lyžařů přijíždí vlakem do stanice Jedlová, odkud to mají ostrou chůzí čtvrt hodiny k vlekům.

Na Mezičky se dostaneme tak, že nejprve vyjedeme jedním kotvovým vlekem na samotný vrchol Jedlové. Odtud klesáme hřebenovou cestou směrem na hrad Tolštejn. Bývá vyšlapaná a projetá od lyžařů a sáňkařů. Po kilometru jízdy lesem vyjedeme na široké louky nad Mezičkami a spustíme se jimi na první jízdu.