Poslední zimní pozdrav ze Vsetínských vrchů

Na odbočce k Bílému Kříži by měl být prostor k zaparkování a napravo lesní cesta, která nás vyvede pohodlně na hřeben k rozcestí Bobek. Odtud chceme po červené značce pokračovat na Sulov a Bílý Kříž.

Mnoho sněhu, špatná cesta, žádné parkoviště...

Zima ale mění naše plány. Plac k zaparkování je pod sněhem a lesní cestu jsme nenacházíme. Otočit auto se nedá, a tak musíme jet až na hranici.

Neva, utěšujeme se, tam necháme auto a nastoupíme na červenou. Opět smůla. Jediné parkoviště je beznadějně obsazené a všude okolo leží hromady sněhu.

Jedeme zpět do Bílé, kterou okupují davy sjezdařů. Odtud se chceme po modré dostat na Bobek. Strmá cesta ale není prošlápnutá, a tak to vzdáváme i tady.

Lynči od kamaráda se raději vyhnu

Změna plánu! Zkusíme Vsetínské vrchy. K hotelu Třeštík je to z Bílé jen kousek a u hlavní silnice na Bumbálku se dá zaparkovat.

Pěšky vyšlápneme nahoru k hotelu a nedočkavě nazujeme běžky. Ze začátku vede široká prohrnutá cesta.

Kolega se vydal bokem, kde je už nějaká stopa. Chyba lávky. Stopa existuje, ale sněhu je tu neúrekom. Když se opřete holí, tak zajede do sněhu jako po másle.

Martin tak dlouho balancuje na úzkých běžkách, až ho bůhví proč napadne, že se vyzuje a půjde pěšky. Okamžitě zapadne až po stehna.

Zatímco opakovaně bojuje se sněhovou kalamitou, natáčím ho na video a řehtám smíchy. Filmový záznam ale ctěnému čtenářstvu Horydoly neposkytnu, neboť by mne dotyčný okamžitě zlynčoval.

Daleké výhledy až na Slovensko

Jakmile se ale napojíme znovu na hlavní cestu, už je všechno v pohodě. Přejedeme krátký úsek, kde lesáci těží dřevo, a pak už nás vede strojová stopa.

Míjíme kopec Vysoká. Za dobré viditelnosti je z něho perfektní panoramatický výhled. Cesta vede lesem, ale po chvíli se střídavě na obě strany otevírají široké výhledy.

Po levici se na obzoru táhne masiv Javorníků. Kdesi v údolí leží Velké Karlovice. Napravo se pod námi propadá údolí Bečvy a nad ním můžeme obdivovat scenérii od Radhoště, přes Kněhyni a Smrk až po Lysou horu.

Občas dokonce zahlédnu v dálce zasněžený masiv slovenských hor. Fatra nebo Tatry?

Ideální trasa pro běžkaře na výletě

Běžkařů zatím znatelně přibylo. Trasa je to ideální. Krásné vyhledy, cesta se vlní tak akorát, žádné prudké sjezdy. "Tady když to pustíš dolů, tak si můžeš být jistý, že se to za zatáčkou zase narovná," říká mi domorodec.

Až na Soláň jsme bohužel nedojeli. Z časových důvodů se od rozcestí Pálenice vracíme zpět k autu. V autobusové budce zapadlé sněhem zjišťujeme, že zdejší silničáři se s tím opravdu nepářou.