Skialpový kopec Gammerspitze kousek od Brenneru

Zillertalské Alpy jsou hojně navštěvované českými horolezci, skialpinisty, turisty i obyčejnými sjezdovkáři. Málokdo ovšem zná jejich jižní cíp v okolí Brennerského průsmyku. Při tom je to oblast velmi populární mezi rakouskými lyžaři. Zdejší túry jsou poměrně bezpečné, relativně krátké, dobře dostupné autem a poskytují zážitky na pomezí skitouringu a skialpinismu.

Přesně taková je i túra na Gammerspitze (2537 m) v tyrolském regionu Wipptal, v horském hřebeni Brennerberge.

Túra s horským vůdcem

Bereme si horského vůdce, aby nám prošlápl stopu. Nemusíme se tedy zdržovat hledáním nejlepší trasy výstupu a ani sjezdu. Setkáváme se u kostela v St. Jodok. Pokyne nám, ať ho autem následujeme až na malé parkoviště v osadě Muchnersiedlung u hospody Schmirner Stadl.

Představuje se pouze jako Berti. Chvíli se dohadujeme se, zda se jmenuje Albert nebo Bertold, ale to nám neprozradí. Zajímá ho, jakou jsme šli túru včera a jaké máme zkušenosti z lyžování v terénu. Podle toho zvolí přesnou trasu.

Ve vesničce nazouváme lyže a Berti nám všem kontroluje lavinové pípáky. Po pastvinách stoupáme k lesu. Než se do něj vnoříme, mineme automatický sčítač návštěvníků, který zároveň kontroluje zapnuté pípáky. "Praktické sčítače a kontrolory jsou umístěné na všech populárních skitúrách v údolí Wipptal," připomíná Helga Beermeister z turistického infocentra ve Steinach in Tirol.

Nejlepší tištěný průvodce po 88 skialpinistických túrách zůstává brožované dílo Ulricha Kösslera Skitouren im Wipptal. Vydalo nakladatelství Tappeiner, Lana, 2012. Největší devizou je nafotografování a zákres každé túry z ptačí perspetivy, což zrychluje orientaci. Na Amazonu stojí 9,90 E. Za podobnou cenu se dá koupit v turistickém informačním centru na radnici ve Steinach am Brenner.

Všichni jsme sice vybaveni mapami, neseme GPS navigace, anebo aspoň mapy v mobilech, ale horský vůdce Berti má všechno pod kontrolou a na své orientační pomůcky nemusíme ani sáhnout. Přesně zná trasu, kterou nás vede, každé odpočinkové místo i zastávky vhodné na pití a svlečení příliš teplého oblečení. Zároveň si nás během prvních dvou set výškových metrů otipuje.

Lenku si nechává hned za sebou, protože je sice rychlá a zdatná, ale je to teprve její druhá skiapová túra, a tak jí občas poradí s technikou a hlavně udržuje tempo vhodné právě pro ni.

Honza jejich rychlost akceptuje. Lukáš s dalším Honzou běhají okolo jako srnci, neboť mají sil na rozdávání a chtějí udělat co nejlepší fotky. Já vlaji na konci. Každá fotka, kterou během výstupu udělám, mě stojí desítky metrů odstupu od lyžařské skupiny, kterou horko-těžko doháním. Jsem aktérem nepříjemné "hry na posledního", neboť vůdce Berti usoudil, že na mě není třeba čekat a že se nakonec vždycky nějak docvaknu. Když mu ostatní vysvětlují, čemu v Česku říkáme "hra na posledního", srdečně se směje a prohlašuje, že je to typická zábava Jihotyroláků na italské straně Brennerského průsmyku, tedy vlastně jeho sousedů.

VIDEO Gammerspitze Skitour

Nádherný ostrý hřeben podél ohrady

Když vyjdeme z lesa Lorleswald, ocitneme se na rozlehlých pastvinách Auerberg. Míříme k jediné salaši široko daleko Lorenzalm (2100 m). Raduji se, že půjdeme přímo od ní na Leiten (2075 m). Berti ovšem odbočí doleva a dlouhým traverzem podejde i další očekávaný cíl Ottenspitze / Ultenspitze (2179 m) s křížem na vršku. "Sem se chodí, když není moc času," poznamenává Berti. "Sjezd je odtud parádní, ale ještě lepší bude, když půjdeme dál."

Vystoupáme na ostrý vápencový hřeben před vyvýšeninou Windbichl (2283 m). Po hřebeni nás vede tyčové značení na Riepenspitze (2460 m). Ne že by sem horská služba nasázela tyče jako v Krkonoších, ale stoupáme i klesáme podél ohradníku pro dobytek, aby nespadnul do strmých jižních srázů nad údolím Valsertal. Ani my se raději nepřibližujeme k mohutným převějím po pravé ruce.

Poslední sedélko a poslední svah. Stojíme u vrcholového kříže na Gammerspitze (2537 m).

Hřebenem, prašanem a lesem

Po krátké svačině na větru v mracích se chystáme ke sjezdu. "Ty pojedeš poslední," rezolutně na mě ukazuje vůdce Beni. "A dávej pozor na Lenku!"

Klasický sjezd z Gammerspitze vede podél výstupové trasy. Jsou na něm dlouhé poněkud nudné traverzy a v případě lavinového nebezpečí také dvě krátká stoupání, když se třeba se držet přímo na hřebenu.

Za zcela jistých podmínek, tedy za výborné viditelnosti, nízkého lavinového nebezpečí a výborných lyžařských schopností celého družstva, se dá sjet trasou Jenneweinrinne. Těsně pod vrcholem se odbočí z hřebene velmi strmě na severozápad. Volným terénem se jede údolím až k traverzové silničce (cca 1750 m). Pod ní se dostaneme do lesa, kde terén zase strmě klesá. Držíme se vpravo od hluboké rokle s potokem na dně údolí. Ideálně se nám podaří najít lesní svážnice, po kterých dojedeme už pohodlně stále doprava k hostinci Jennewein. Nazpátek k autu dojdeme necelé tři kilometry po silnici, nebo počkáme na Postbus, který tudy občas jezdí.

Náš horský vůdce Berti volí svoji oblíbenou variantu, která není popsaná v žádném skialpinistickém průvodci. Z Gammerspitze jedeme nezpátek do sedla, zleva podjíždíme Riepenspitze, jedeme podél ohradníku a před Windbichl odbočíme na sever do nádherné neporušené sněhové pláně. "Pojedeme po jednom. Další se spustí dolů, až ukážu!" nekompromisně velí Berti a mizí do nekonečného prašanového sjezdu. Zastavuje až o 200 výškových  metrů níže na travnatém hřbetu. "Největší nebezpečí na těchto loukách je, že utrhnete lavinu, ta vás zatáhne do údolíčka nebo za terénní vlnu, a pak vás zasype sníh do výšky třeba deseti metrů. Tam vás najdou mrtvé po několika hodinách, anebo dokonce až v létě, když roztaje sníh," varuje horský vůdce. Nemluví do větru. Vloni touto dobou zahynuli tímto způsobem čtyři Švýcaři na nedalekém Jochgrubenkopf. 

Všeobecně míříme stále doleva dolů. Projíždíme hlubokými lesy, hustníky, lesními stržemi i pasekami a průseky. Je jasné, že Berti hledá cestu spíše podle citu, než že by přesně věděl, kde právě jsme. V prašanu po kolena a někdy i po pás si to užívá nás všech šest.

Občas narazíme na červeně značenou letní turistickou stezku, jednou se v hustém lese vynoří postarší osamělý skialpinista, ani nepozdraví, prokličkuje okolo nás a zmizí pod ními, křižujeme dvě lesní svážnice a nakonec vyjedeme z lesa na pastvinách nad Muchnersiedlung. "Kolik idiotů potkám při skialpinismu, jsem až do dneška nevěděla," láteří Lenka, pro níž byl průjezd lesem příliš silný zážitek. Odnesla si z něho zkrvavený nos a modřinu na tváři. Příště s námi prý ale pojede znovu.

Doporučené vybavení

* Lavinové vybavení (vyhledávač, sonda, lopata) - nezapomeňte se předem informovat na lavinou situaci!
* Skialpinistická výbava (lyže, pásy, hůlky, boty, přilba, lyžařské brýle). Na tvrdém sněhu se může hodit turistický cepín.
* Turistická výbava (batoh 40 l, zapalovač, čelovka, mapa, lékárnička, mobil, opalovací krém, tmavé brýle, bivakovací pytel).
* Teplé oblečení (čepice, kalhoty a bunda, návleky na boty, 2 páry rukavic, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell).
* Peníze, doklady, pojištění, fotoaparát nebo kamera.
* Horké pití v termosce a jídlo na celý den.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě