Smrt pod Malou kopou 1968

Šest lidí bylo vyproštěno s menšími zraněními a dopraveno do nemocnice. Ostatní, kteří byli lavinou zcela zasypáni, byli vesměs hned mrtví.

Svědčí o tom nezvykle těžké úrazy, které byly nalezeny na obětech, způsobené obrovskou silou laviny a hlavně tím, že v uvolněném sněhu byl stržen lesní porost a kamenná suť.

Na záchranných pracích se podílelo nepřetržitě 250 vojáků, polská a československá Horská služba. Podle dostupných pramenů jde o největší lavinovou katastrofu jak v československých, tak i v polských horách.

ZDROJ: časopis Svět v obrazech

Před 50 lety: 20. března 1968 spadla obrovská lavina v kotli Białého jaru na polské straně Krkonoš. O život přišlo 19 mladých lidí. Dalších 5 lidí přežilo, když náhodou zůstaly na povrchu laviny, nebo je sněhová masa odhodila stranou.

Tato událost se stala největším krkonošským lavinovým neštěstím historie. Lavina byla dlouhá více než kilometr, široká 60 metrů a hluboká 20 metrů. Divoká jízda těžkého sněhového nánosu trvala pouhých 48 vteřin.

Příčinou tragédie bylo počasí a také lehkovážnost turistů, kteří si nebyli vědomi smrtelného nebezpečí. Teplé slunečné počasí v předcházejících dnech přetvořilo měkký sníh na pevný firn. Vál silný jižní vítr, který na hraně Białého jaru vytvořil mohutnou převěj. Svrchní firn se dostatečně nespojil se starším sněhem v hloubce a nakonec se samovolně uvolnil. Ulomila se převěj a následně se dal do pohybu sníh v celém uzávěru Bialého jaru. Z něho se stala klasická lavinová past, neboť údolí je úzké, pohyb sněhu se v něm zrychluje se a sněhová vrstva se stlačuje. 

Vzhledem k tehdejší neexistenci lavinových vyhledávačů a dalších lavinových pomůcek, bylo na vyprošťovací práce nasazeno 250 polských a československých vojáků a s nimi pracovala Horská služba z obou stran státní hranice. Bohužel už našli jen mrtvoly.

 PŘED 10 LETY: Bialy jar po čtyřiceti letech zase zabíjel

Čtěte o dalších krkonošských lavinách: Malá Studniční jáma, Červinkova mulda, Modrý důl