Sníh na přání: Jak Československo předběhlo dobu

Zadní Telnice se tímto okamžikem zapisuje do technologické historie: stává se prvním areálem v socialistických zemích, který úspěšně vyzkoušel technické zasněžování. A přestože se v ten den příroda nakonec slitovala, šlo o moment, který odstartoval novou éru zimních sportů v Československu a ve střední Evropě vůbec.

Od leteckých motorů k olympijským hrám

Příběh technického sněhu má své kořeny ve 40. letech 20. století a začíná úplně jinde, než by člověk čekal - v leteckém výzkumu. Kanadský vědec Ray Ringer tehdy zkoumal vliv námrazy na funkčnost leteckých motorů a při jednom z pokusů omylem vytvořil sníh. Rozprašováním vodní mlhy do proudu podchlazeného vzduchu vznikly drobné krystalky podobné těm přírodním.

Z výzkumu sice žádná průmyslová aplikace okamžitě nevznikla, ale o pár let později se nápadu chopili tři Američané Art Hunt, Dave Richey a Wayn Pierce. V roce 1950 sestrojili první skutečně funkční sněžné dělo, které o dva roky později zasněžovalo svahy ve středisku Grossinger’s Catskill Mountains ve státě New York. Technologie se šířila rychle: už v roce 1960 byla nasazena i na zimních olympijských hrách ve Squaw Valley.

Věda, improvizace a technický entuziasmus

Zatímco na Západě se sněžná děla stávala komerční záležitostí, v Československu měla technika ještě význam strategický a sportovní. V polovině 60. let trápil československý lyžařský tým nedostatek sněhu. Řešení přišlo z Rakouska v podobě importovaného děla, ale bez odborného zázemí by technologie nikdy nefungovala.

Tady přichází na scénu profesor Vladimír Chlumský, zakladatel oboru chladicí techniky na Fakultě strojní ČVUT. Dělo nejprve testoval na dvoře fakulty na Karlově náměstí, kde vznikla improvizovaná testovací linka. Po několika úpravách bylo zařízení převezeno do Zadní Telnice, kde vzniklo zázemí s kompresorem, rozvody i čerpadly.

Dne 17. listopadu 1965 tak byla v Československu oficiálně spuštěna první technická výroba sněhu. Do několika let přibyla další tři děla a projekt, který původně vznikl z nouze, se stal základním stavebním kamenem moderního zimního provozu.
Východní blok zasněžuje

TECHNOALPIN: První sněhové dělo vzniklo z fukaru

Je třeba si uvědomit, jak unikátní byl tehdy tento počin v kontextu celého východního bloku. Zatímco západní střediska investovala do technologií běžně, v Československu šlo o pionýrský krok srovnatelný s kosmickým výzkumem nebo průmyslovou automatizací. Technické zasněžování v sobě spojovalo špičkovou technologii, klimatologii, fyziku i velkou dávku inženýrského nadšení.

Zasněžit jednu sjezdovku tehdy trvalo čtyři dny a výsledkem byla vrstva technického sněhu o výšce zhruba 15 cm. Jedno dělo stálo 2500 Kčs - na svou dobu nezanedbatelná částka - a spotřeba vody i energie byla značná. Přesto šlo o průlom, protože technologie umožnila plánovat zimní sezónu bez ohledu na výkyvy počasí a nastavila nový standard v organizaci sportovního tréninku.

Od pokusu k normálu

To, co bylo v roce 1965 raritou, se během několika desetiletí proměnilo v normu. Dnes si bez technického sněhu nelze provoz většiny středisek vůbec představit. "Technické zasněžování v dnešní době není žádným luxusem, ale nedílnou a nezbytnou součástí infrastruktury všech moderních lyžařských středisek," říká Libor Knot, ředitel Asociace horských středisek. Ačkoliv je dnes technologie mnohem efektivnější a úspornější, princip zůstává překvapivě stejný: voda, vzduch a mráz.

Zadní Telnice tak zůstává v dějinách nejen českého lyžování, ale i technologického vývoje, jako místo, kde se poprvé sněžilo na přání. Ať už jako odpověď na vrtochy přírody, nebo jako důkaz, že i za železnou oponou se dokázaly rodit inovace, které ovlivnily celý segment cestovního ruchu.

BOLZANO: Nejstarší visutá lanovka