Svět vzhůru nohama

Aleš Valenta je bezesporu jednou z nejvýraznějších postav současného sportovního nebe. Jistě každý školák ví, že Aleš vybojoval v roce 2002 na Olympijských hrách v Salt Lake City zlatou medaili v akrobatickém lyžování – skocích, když se ve druhém kole odhodlal ke skoku s nejvyšší obtížností.

V průběhu letošní akrobatické sezóny 2004/2005 by rád posunul laťku lidských možností zase o kus dál a úspěšně předvedl nejtěžší skok na světě s názvem Ledový dech. 

Vedoucí pozice

Letošní sezónu rozjel Aleš výborně a po čtyřech závodech vede v průběžném pořadí Světového poháru. Plánovaný závod v Italské Madonně (18.-19. prosince) organizátoři kvůli nedostatku sněhu zrušili.

„Jsem docela rád. Alespoň budu mít víc času se dát do lednového závodu v Tremblantu do pořádku,“ říká Aleš, který si při tréninku v kanadském středisku Apex hnul se zády a proto se těšil na svého chiropraktika do Prahy.

Pokusy o Ledový dech

Revoluční trojné salto s pěti vruty musel Valenta opět odložit. „Na takhle náročný skok musím mít perfektní podmínky.“ 

Trénink je dřina

Skladba tréninkového dne začíná pro Aleše v osm hodin ráno, kdy vstává. Během dne absolvuje tři tréninkové fáze vždy s dvouhodinovou pauzou. Většinou končí v sedm hodin večer a pokud mu to děti dovolí, jde spát kolem desáté.

Mimo skoků do vody v Akrobat parku ve Štítech doplňuje Aleš trénink posilovnou, jízdou na kole, gymnastikou, trampolínou, běháním, tenisem, windsurfingem a dalšími sporty. Značnou část přípravy věnuje s trenérem také videostudiu svých skoků. Během léta se o Aleše stará jeden trenér a během zimy dva a také fyzioterapeut.

Hrdý otec

Práce je Alešovi zároveň koníčkem. Daří se mu úspěšně zvládat rodinu i práci. Manželka Elen a jeho dvě děti Amélie a Denis s ním střídavě tráví čas ve Štítech a v Praze. „Před závodem je důležité pořádně se vyspat a maximálně koncentrovat, ale jinak se s rodinou snažím být co nejvíce.“ 

Nad tím, kdy začnou své děti učit lyžovat se oba rodiče ještě nezamýšleli. „Určitě bychom chtěli, aby se nějakému sportu věnovaly, ale jestli to bude vrcholově, to ukáže až čas.“

O tom, že je Aleš hrdý otec, svědčí i jména Amélie a Denise napsaná na jeho závodních lyžích Sporten. „Udělalo nám radost, když si společnost Hannah letos vzpomněla a při narození Amélie nechala vyrobit speciální rukavičky jak pro ni, tak pro Denise,“ usmívá se Aleš.

Budoucnost

„S kariérou skončím, až mě to přestane bavit. A kdy to bude, to zatím nedovedu odhadnout.“ Pak by se rád Aleš věnoval sportovnímu marketingu, produkci nebo i jiným aktivitám, ale o tom zatím nechce hovořit. Před takovým rozhodnutím ho ještě čeká příprava a účast na olympiádě v Turíně 2006. „Na Olympiádu se moc těším, na tu atmosféru a také na výtečnou kuchyni. Žádnou speciální přípravu s trenérem neplánujeme.“

Úctyhodná čísla

Na otázku, kolikrát v životě už skočil na lyžích, odpovídá: „Když to tak vezmu, že skáču přibližně 260 dní v roce a průměrně 15 skoků denně, tak to je 3 900 skoků ročně, a protože už tento sport dělám 16 let, tak jsem absolvoval asi 62 400 skoků. Vezmeme-li v úvahu, že jeden skok trvá v průměru 2 sekundy, tak to znamená, že jsem strávil ve vzduchu více než 34 hodin,“ směje se Aleš.