Turecko, nové lyžařské Eldorádo?

Z tohoto úhlu pohledu byli snowboarďáci Ludovic Strohl, Stéphane Routin a Simon Ax, stejně jako lyžaři Florent Cuvillier, Magnus Loo a Marie Martinod-Routin s expedicí do ruského i tureckého Kavkazu spokojeni.

Šest expertů na různé styly - freeriding, back country, freestyling – čtyři Francouzi a dva Švédové, jedna holka.

Vědecké plánování

Pokud se chcete dostat do dosud nepokořených oblastí, vyžaduje to precizní organizaci. Nestačí pouze pečlivě promyslet jednotlivé postupové cíle, musíte zajistit rovněž spolehlivě fungující logistiku.

Vzhledem k pokroku techniky, která dnes umožňuje sledování vývoje počasí téměř v reálném čase, je možné vědecké plánování. Odborníci mohou vést expedici takovým způsobem, aby optimálně využila aktuální vývoj počasí a získala co nejdelší čas na svazích s minimálními prostoji.

Za volant usedá řidič Günther a bere na svá bedra náročný úkol dopravy dvou sněžných skútrů do základního tábora v Krásné Polaně, malé vesničce skryté hluboko v pohoří Kavkazu. Zde čeká helikoptéra, která bude jezdce dopravovat na vrcholky okolních štítů.

Neuvěřitelný začátek

Günther a Ludo vyráží autem s návěsem z francouzského Bordeaux. Potřebovali pouze šest dní na překročení hranic šesti států, aby se dostali na břeh Černého moře. Zde vyhlíží nejistý trajekt do Ruska.

"Nakonec jsme v nákladovém prostoru lodi museli dokonce přespat," vzpomíná Ludo, který evidentně na strašidelný přejezd hodně dlouho nezapomene. To ještě netušili, že ten nejneuvěřitelnější zážitek je teprve čeká.

Když konečně dopluli do ruské Soči, vzdálené pouhou hodinu jízdy od místa, kde na ně čekají ostatní jezdci, kteří dorazili pohodlně letadlem, byli Günther a Ludo zastaveni na celnici. Ukázalo se, že jim schází povolení k dočasnému pobytu skútrů na území tohoto státu. Skútrů, se kterými do té chvíle nebyl jediný problém.

Celníci tvrdili, že nejsou oprávněni dokument vyplnit, že to je možné udělat pouze v jiném přístavu o nějakých 500 kilometrů dál. Navzdory absurditě situace jejich bojové uniformy a kalašnikovy žádné velké vyjednávání neumožňovaly. Po dalších dvou dnech čekání se Günther a Ludo neochotně rozhodli vyplatit notáře, aby mohli celnicí projet alespoň autem, přičemž skútry museli nechat na místě.

Kavkaz vše vynahradí

Po všech komplikacích bylo shledání se zbytkem týmu o to radostnější a intenzivnější. Ludu potěšilo zjištění, že kromě mizerného počasí zatím o nic zajímavého nepřišli. Poslední předpověď počasí a zkušenosti místního průvodce potvrzovaly nástup výborných povětrnostních podmínek.

Ani Ludo, který spíše než satelitním mapám věří vlastním očím, nebyl následujícího rána zklamán. Štěstí se k nám vrátilo. Náš první společný den začal skutečně idylicky. Ačkoliv jsou všichni naši jezdci rození horalové, nebral nikdo rekapitulaci bezpečnosti na lehkou váhu.

Bílé zlato

Vyrazili jsme s plnou výbavou, každý měl lavinový vyhledávač a airbag batoh s pojistkou pro případ stržení do laviny. Plynová bomba pak nafoukne polštáře, které nás udrží na povrchu. Všichni nasedáme do obří helikoptéry, hotového létajícího autobusu. Každý jezdec si vybírá trasu, která mu/jí přijde nejzajímavější.

Nedočkavost smíšená s lehkou nervozitou neustále stoupá. Pro některé se blíží úplně první splnění snu o ohromných štítech a prachové, nikým neposkvrněné sněhové pokrývce. Nerovzita a očekávání stoupá. Není tu méně než sedm metrů sněhu, včetně jednoho metru čerstvého prašanu, do toho se opírá zlatavé slunce... tep se stále zvyšuje.

"To je hotový kaviár, podívejte, bílé zlato. Tady chci žít!" vykřikoval nadšený Steph, ačkoliv již měl to štěstí jezdit na řadě špičkových svazích. Skáčeme ven, adrenalin jenom stříká, všichni exploreři se řítí dolů, jedna jízda za druhou.

Děsivý zážitek

Jsou tu ohromné sněhové převisy a jeden se hroutí necelý metr od jezdců ve chvíli, kdy skáčí z helikoptéry. Děsivý zážitek, zvláště pro Stepha, Marii a Simona. Tyto věci jsou ve vysokých horách poměrně běžné, o tom není pochyb. Nicméně vidět pád převisu takhle zblízka je natolik působivé, že to jezdce docela vystraší. Zážitky z jízdy vše postupně překrývají, ale převis dozajista zůstane nesmazatelně vyryt do našich vzpomínek.

"Dynamická jízda na panenských svazích, prachový sníh, prázdný prostor kam oko dohlédne, to je naprosto jedinečná záležitost... a právě o tomhle podle mě ten snowboarding je." Pozná se, že Ludo, který již na Kavkaze jezdil, si z téhle akce veze pořádnou dávku dojmů.

Po dalším fantastickém dni nám plánovač hlásí návrat špatného počasí ze severu. Nastává čas k přesunu na jih, za mírnějším podnebím, na ještě méně známá místa do Turecka.

Bereme si naše skútry

Na druhou stranu Černého moře jsme se mohli dostat buď za dvanáct hodin lodí nebo za dvě hodiny helikoptérou. Naše volba byla tedy jasná. Problém byl v tom, že se ruský pilot již nevrátil, aby nám tuto rychlou dopravu zajistil.

Nakonec jsme se tedy, konečně i s našimi sněžnými skútry, nalodili na trajekt. Günther a Ludo se mohli opět potěšit s přístavem Trabzon, tak blízkým jejich srdcím.

Expedice míří do míst zcela neznámých. Stylový náklaďáček Mercedes 4x4, nezbytná rekvizita jakéhokoliv akčního filmu odehrávajícího se v zasněžených východních zemích, nabytý výbavou, zavazadly, jezdci a dřevem vyráží do hor severního Turecka.

Turecký návrat ke kořenům

Na osamělé farmě se skupina dočkala jednoduchého a vřelého uvítání. Všichni spíme v jedné místnosti, na podlaze, přímo nad kravami. "Jejich vůně nás doprovázela po celý zbytek naší cesty," dosud tvrdí Flo. Záchody jsou venku v nedalekém srubu.

Těžko byste našli cestu, která vede hlouběji ke kořenům, ale právě tohle ke skutečnému cestování patří. Úplné splynutí s místními lidmi, s jejich odlišnou kulturou. Sice to jezdce uvedlo trochu do rozpaků, ale bezpochyby je to obohatilo.

Výskok z helikoptéry, tažení skútrem, dovádění na netknutých svazích pokračuje. Sníh je zde o maličko horší než na Kavkaze, ale pocit, že jsme možná první jezdci na těchto svazích, naší spokojenost mnohonásobně zvyšuje.

Medvědí stezkou vzhůru dolů

"Tady máme dost času, absolutní klídek a ticho, nikde nikdo... až do slunce západu je tahle hora naše." Navíc je tu skutečná zábava s nekonečným množstvím variací. Největší radost jsme měli z objevení medvědí trasy, cesty, kterou si k sestupu vybral místní medvěd. Zahlédli jsme ho z letadla.

"Zvířata si instinktivně vyberou vždycky tu nejlepší trasu, vyhýbají se trhlinám a nestabilním partiím, tak prostě jedeme podle medvědova itineráře." Přestože se turecká lázeň po celodenní jízdě jevila spíše jako nerozumná klukovina, ukázalo se, že je to jedinečná, maximální relaxace, při které člověk plně ocení místní zvyky a setká se se zdejšími obyvateli, kteří ještě nikdy neviděli naše vybavení a oblečení.

Co na to místní lidé?

Učení místních dětí na snowboardu na svahu velikosti fotbalového stadionu byl jedním z nejkouzelnějších okamžiků, se kterými jsem se navzdory jazykové a kulturní bariéře skutečně osobně sblížil.

Magnus akci prožíval jako vstup do nové životní etapy. "Když jsem se ke svému oblíbenému sportu dostal v rámci širokého záběru tohoto autentického putování, podařilo se mi překonat samotné zaměření na sportovní výkon a našel jsem svou skutečnou lásku. Dokonale mi to otevřelo oči. Uvědomil jsem si, že při ježděním na stále stejných místech, v neustálých davech lidí, mi uniká něco skutečně zásadního. Jízdě v tichu, s přírodou jako jediným společníkem, se prostě nic nevyrovná. To je z lyžování vlastně to nelepší."

Na Marii kulturně obohacující rozměr akce zapůsobil zase tak, že si není jistá, jestli má dát v budoucnu přednost lyžování před cestováním, nebo spíše cestování před lyžováním.