Vlhký a Zelený důl v Krkonoších na lyžích

Sjezd Vlhkým dolem je vhodný jen pro lyžaře s výtečnými orientačními schopnostmi. Snowboardisté by se na rovnější přejezdech a ve strmých traverzech trápili. Je nanejvýš vhodné lyžovat ve dvojici nebo ve trojici.

Sjet na lyžích trasu s převýšením 550 metrů, o délce necelých 5 kilometrů, můžeme podle sněhových podmínek a lyžařských zkušeností za půl hodiny až hodinu a půl.

Trasa v celé délce je zakázaná Správou Krkonošského národního parku pro lyžaře i pěší turisty, v zimě i v létě.

Strategický bufet Na Rozcestí

Na lyžích zajdeme dozadu za bufet Na Rozcestí (1349 m). Mírným svahem klesáme na jihovýchod. Můžeme si vybrat, kudy pojedeme, protože údolí je široké a mělké. Není možné zabloudit.

Kroužíme oblouky zpočátku mezi kosodřevinou. Tu sem vysázeli ochránci přírody ve druhé polovině minulého století a zřejmě ji budou brzy zase kácet, protože utlačuje ostatní rostliny a zvířata. Zatím se tak děje v nejvyšších partiích Krkonoš na Bílé louce, Úpské louce a Pančavské louce.

Pak vjedeme do rozvolněného horského smrkového lesa. Zábavná jízda mezi stromy je přírodní obří slalom.

Držíme se spíše pravého svahu. Nad námi vede zelená turistická značka po úbočí Liščí hory z Rozcestí do Pece.

Vlhký důl je lavinově nebezpečný

Když se pod námi otevře výhled do hlubokého údolí, zpozorníme. Dole uvidíme Jelení louky se stejnojmennou chatou.

Pod nohama máme Vlhký důl (cca 1250 m). Jeho uzávěr je strmý, bezlesý, podmáčený a tudíž lavinózní. Dáme pozor na vrcholovou převěj a podle lavinových podmínek tento svah sjedeme na lyžích, nebo ho raději objedeme po okraji lesa zleva.

Ve vysokém smrkovém lese se pak držíme nad levým břehem Jeleního potoka. Čekají nás všechny radosti a strasti lesního sjezdu. Užijeme si kličkování mezi stromy, komplikované průjezdy mezi vývraty, přejezdy padlých stromů, jízdu skrze zasněžené hustníky, opatrné překonávání přítoků, náznaky lesáckých svážnic a nečekané terénní skoky.     

Nakonec narazíme na dobře prošlapanou Železnou stezku horní. Po ní dříve vedla bezpečná a proto oblíbená turistická značka ze Zeleného dolu na Rozcestí. I dnes, když je tato trasa zakázaná, ji používá hodně lyžařů a turistů na sněžnicích. 

Jelení louky otevírají Zelený důl

Po cestě už pak krátce dojedeme k chatě Jelení louky (986 m). 

Pod ní se Jelení potok vlévá do Zeleného potoka. Vlhký důl zde dostává jméno Zelený důl. Rychle sjíždíme po zasněžené lesní silničce. Před druhým mostem, kde silnice odbočuje doleva do kopce, asfaltku opustíme a dáme se doprava po prošlapané cestě po pravém břehu Zeleného potoka. Po čase se cesta sklopí, přejedeme několik dřevěných můstků a vjedeme do Pece pod Sněžkou.

Ulicí mezi moderními baráky dorazíme na soutok Zeleného a Vlčího potoka (785 m). Zde lyže sundáme.

Návrat přes Hnědý vrch a Liščí horu

Dojdeme pěšky do Pece pod sjezdovky Javor, koupíme jízdenku na Hnědý vrch a dojdeme k sedačkové lanovce. Je to zhruba 1 km.

Lanovka nás vyveze na Hnědý vrch (1207 m). Rozhlednu pro tentokrát vynecháme.

Mohli bychom dojít po cyklostezce K1 k Lyžařské boudě a pak na Liščí horu. Většinou však bývá prošlapaná lyžařská stopa bílým pohádkovým lesem na severozápad rovnou na Liščí horu (1363 m).

Odtud už je to jen kousek nazpátek k bufetu Na Rozcestí. Skialpinisté často řeší, zda se jim vyplatí sundat stoupací pásy na Liščí hoře, svézt se z ní dolů a bez pásů vybruslit na Rozcestí, nebo potupně sešoupat na pásech svah dolů a pak svižně vyběhnout na Rozcestí a ještě kus po rovině směrem ke Klínovkám, kde teprve pásy sundají.

Všechny druhy sněhu

Na popsané túře lze očekávat všechny druhy sněhu během jednoho výletu. Nahoře na otevřené pláni nejspíš pojedete po větrem umlácených sněhových deskách, v lese ještě může ležet prašan nebo už rozměklý kašovitý jarní sníh, nad Jeleními loukami se často tvoří ledovka anebo aspoň nepříjemná ledová krusta. Silnice pod Jeleními loukami je projetá nákladními rolbami a závěrečná cesta podél Zeleného potoka je rozšlapaná od pěších turistů.

FREERIDE: Krkonošské terénní sjezdy

Špindl nebo Strážný?

Přístup k bufetu Na Rozcestí je nejkratší od horní stanice lanovky ze Špindlerova Mlýna na Pláně, případně od vleku na Stoh. Přijedete sem po širokách běžkařských trasách přes Klínové boudy.

Návrat z hor může vést stále dolů podél tyčového značení přes Lahrovy boudy a Hříběcí boudy do Strážného. 

Zobrazit místo Krkonoše - skialpinismus na větší mapě

Doporučené vybavení

* Lavinové vybavení: vyhledávač, sonda, lopata - nezapomeňte se předem informovat na lavinovou situaci! 
* Skialpinistická výbava: skialpové lyže, skialpové pásy, skialpové hole, skialpové boty, lyžařské brýle, helma. 
* Turistická výbava: batoh 20 l, mapa, lékárnička, mobil.
* Teplé oblečení: čepice, kalhoty a bunda, rukavice, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell.
* Peníze, doklady, pojištění, kompaktní fotoaparát nebo outdoorová kamera.

Historie Zeleného dolu

Zelený důl se původně jmenoval Zehgrund a Jelení louky Zehgrundbaude. Odpovídalo to majitelům z rodiny Zee. Toto neobvyklé německé jméno se v Krkonoších stále vyskytuje. Jeho neznámějším nositelem byl Petr Cée, někdejší ředitel skiareálu Rokytnice nad Jizerou. 

Dnes nese horní část název Vlhký důl, dolní část Zelený důl a oddělují je Jelení louky. 

Luční enkláva byla založena koncem 16. století na sklizeň sena a pastvu dobytka. Za Valdštejnů 1716 - 1737 se zde těžila železná ruda a pálilo dřevěné uhlí. Rudu i dřevěné uhlí dělníci odnášeli k valdštejnské peci v osadě Zelený Potok, která stála pod dnešním centrálním parkovištěm v Peci pod Sněžkou.

V roce 1731 získal Karl Zee koncesi na výčep pro horníky. Dnešní hostinec ve velké boudě založil Johann Kohl v 19. století.

Dva metry široká cesta pro dopravu dřeva na saních podél Zeleného potoka do údolí byla postavena 1887 za hraběte Rudolfa Czernin-Morzina. To umožnilo turistům pohodlný přístup na Jelení louky.

Velká povodeň 1897 smetla mosty a poškodila cestu. Zadní chalupu při tom poškodila zemní lavina z Liščí hory. Vichřice 1930 porazila 300 hektarů lesa, z větší části v Zeleném dole. Polomy zpracovávali několik let dřevaři z tehdejší československé Zakarpatské Ukrajiny.

Johann Kohl v roce 1925 rozšířil velkou boudu o nový sál, jeho soused a příbuzný Wenzel Kohl k menší boudě za potokem přistavěl křídlo s pokoji pro hosty v roce 1930. Kalamitou zatarasené údolí jim způsobilo finanční ztráty.

1931 postavila obec cestu z Velké Pláně přes Chaloupky na Jelení louky.

Během 2. světové války velkou boudu provozoval Ferdinand Ressler, který se v roce 1943 stal posledním německým starostou Pece pod Sněžkou. O dva roky později byl jeho majetek zkonfiskován.

Velká bouda na Jeleních loukách přežila socialismus v původní podobě. V roce 1985 se stal správcem Vratislav Říha z Horního Maršova. 1990 si ji pronajal a 1994 koupil.

JAK SE CO JMENUJE: Německé názvosloví v Krkonoších