Kdy uděláte nejlepší fotky?

Dnes má v kletráku málokdo těžky digitální fotoaparát s objetivem – to může mít váhu kolem dvou kilogramů. Vilém Heckel, milan doubek a ostatní měli v ruksaku přádavná kila nad kterými bežný horolezec jenm žasnul.

Různé kompaktní foťáky  jsou dnes tak malé, že je člověk strčí do náprsní kapsy péřovky - aby ho měl u ruky a nemusel se trápit s jeho vybalováním z ruksaku uprostřed převisu ve stěně .

Dvě třetiny fotografů používá chytré telefony, jejichž parametry dokonce strčí do kapsy i skutečný digitální fotoaparát. Dnešní programy na úpravu digitálních fotek ( Photoshop, Zoner, Lightroom, Luminar, Affinity Photo, Pollar, Capture One a další desítky schopných a méně schopných programů) jsou  skoro všeho schopné a 65 procent záběrů se dá tak zachránit. Takže ty  představy, které platily před 40 lety co se má a co se může vyvrátí dnes skoro každý profesionální fotograf.

Digitální fotografie trochu zaměstnání fotografa zprofanovala. Dříve, když se fotilo na kinofilm člověk musel skutečně zvážit desítky faktorů a pak udělat pár záběrů. Profík si to mnohdy ještě ověřil polaroidem a pak přišlo několik záběru a konec. Dnes se s foťákem naseká 50 záběrů s myšlenkou však se nějaký povede. A ten neupotřebitelný zbytek se z karty (na kterou se vejdou stovky fotek) vymaže je to připravené na další akci.

Ale je faktem, že někdo prostě má „to oko“ a jeho záběry jsou zajímavé, jiný dělá spíše dokumentaci z dovolené a tím to končí. Je také vidět, že fotografování se používá často jako důkaz udělané práce, důkaz při nehodě a ve spoustě jiných případů, fotografování se stalo „majetkem“ milionů lidí – nefotografů.

Andrea má, svým způsobem, pravdu a při pohledu na internet je zřejmé, že žijeme v éře těžké devalvace fotografie. 

Na druhou stranu, zejména na výletech, fotograf nemůže všude čekat na západ či východ slunce, protože postupuje krajinou, takže bere záběry tak, jak mu to časový rozvrh umožňuje. 

Další věc je, že i kolem poledne ( nebo někdy i v mlze ) se dá udělat pár dobrých fotek. Nic nelze brát jako dogma, je potřeba se dívat, přemýšlet, vystihnout úhel a okamžik.