Antonín Švehla: Švehlova lavička nebo Švehlova busta?

Háček je v tom, že busta je dobře udělaná a na správném místě slouží k připomínce významného člověka, kdežto lavičku vyrobil místní zastupitel za ODS aniž bylo vybráno vhodné místo a neslouží k posezení ani vzpomínce.

Švehlova lavička

V Kozinově ulici, hned vedle lávky vedoucí přes Botič, se objevila lavička se siluetou osoby s buřinkou. Má připomínat hostivařského rodáka Antonína Švehlu. Na tom by nebylo nic moc zajímavého, ale krásně to ukazuje, jak neumíme pracovat s uměním ve veřejném prostoru.

Zaprvé. Na sochu nebyla vypsána soutěž ani výběrové řízení. Byla tak přidělena rovnou konkrétní osobě. To samozřejmě apriori není špatné, ale většinou, když není opozice, tak to dopadá špatně.

Zadruhé. Nikdo se nezamyslel nad umístěním a úpravou okolního veřejného prostoru. Lavička se postavila na náhodnou volnou travnatou plochu a tím to skončilo. Znamená to tedy, že za chvíli bude hlína před lavičkou udusána a nic tam neporoste.

Zatřetí. Pomník Antonínu Švehlovi již nedaleko jeden stojí. Busta se nachází jen pár minut chůze na křižovatce ulic Švehlova a Pražská.

Začtvrté. Nad uchycením sochy na lavičku nikdo nepřemýšlel. Prostě se navrtala do klasické sedačky a hotovo.

Zapáté. Na sochu se nikdo neposadí. V létě bude horká, v zimě ledová. Městská část argumentuje tím, že je to jen lavička pro tři lidi. To znamená, že na siluetu se nemá sedat.

Zašesté. Text na informační ceduli stojící vedle lavičky je výběrem náhodných částí Švehlova profesního a osobního života. Stylistika je opravdu špatná.

Pro úplnost je třeba říct, že lavičku, sochu a ceduli financovala Městská část Praha 15.

INFO: Patnáctka náš domov a Městská část Praha 15

Švehlova busta

Švehlova busta Na Groši neboli frekventované křižovatce Švehlovy a Pražské ulice představuje klasické poprsí Antonína Švehly. Na štíhlém pylonu jsou uvedena slova, která pronesl: "Demokracie není jen právo, ale také povinnost. Pečlivě volte své vůdce, kterým svěřujete své osudy."

Malý parčík je jakž takž udržovaný a k pomníku vede zpevněná stezka. Socha byla několikrát cílem vandalů. Naposledy 2018, kdy se hlava našla v nedalekém potůčku.

Antonín Švehla byl hostivařský patriot, když Hostivař ještě nepatřila do Velké Prahy, ale byla zemědělskou vesnicí na Botiči za hlavním městem. Narodil se tu 1873 a zemřel 1933. Pochován je na hostivařském hřbitově, kde má jednoduchý ale monumentální náhrobek.

Po svém otci převzal rodný statek 1900. Když vstoupil do politiky, hospodařila v něm jeho žena Bohumila Švehlová a dcera Helena Černá. Ačkoliv sám studiu moc nedal - vyučil se na pekaře, jeho bratři studovali na vysokých školách. Ka­rel Švehla se stal věhlasným profesorem dětské kliniky a Stanislav Švehla významným advokátem a národohospodářem.

Když jako šedesátník podlehl dlouhodobým srdečním problémům, rozjel se jeho kult naplno. Ještě za jeho života 1929 byla vztyčena první socha v Dražicích nad Jizerou. Během pěti let mezi úmrtím a okupací Československa nacisty, bylo vysazeno několik set lip k jeho poctě, byly postaveny stovky Švehlových pomníků, pojmenovali po něm bezpočet ulic, domů, škol, náměstí, nábřeží, sadů a mostů, Švehlovo jméno nesl vojenský jezdecký pluk a sportovní stadion. Jeho jménem se udílela literární cena a pořádal mezinárodní fotbalový pohár. 

NEJVĚTŠÍ PAMÁTNÍK: Švehla ve Ždánicích

Kolesový vltavský parník, který byl spuštěn na vodu 1938, se jmenoval Antonín Švehla. Později byl přejmenován na Karlstein (1942), T. G. Masaryk (1945), Děvín (1952) a od roku 1993 pluje pod jménem Vyšehrad. Kulturní památkou byl vyhlášen 2013 a stále se plaví po Vltavě.

VLTAVSKÁ PLAVBA: Parníkem z Prahy na Slapy

Na Slovensku přejmenovali vesnici Nové Osady na Švehlovo. Dnes je součástí obce Veľké Úľany / Veľký Fedymeš mezi Malým Dunajem a Čiernou vodou. Paradoxem je, že 1938 v roce přejmenování, se obec stala součástí Maďarska, a teprve 1945 se vrátila do Českolsovenska. 1951 bylo Švehlovo jméno z vesnice vymazáno.

Politik Antonín Švehla

Antonín Švehla byl československý politik, předseda tří československých vlád a předseda agrární strany.

Politicky se začal angažovat v devadesátých letech 19. století. 1902 se stal místopředsedou Sdružení českých zemědělců a 1906 spoluzakládal časopis Venkov. 1908 - 1913 byl poslancem českého zemského sněmu. 1909 se stal předsedou Agrární strany.

Za 1. světové války byl jedním z vůdčích představitelů domácího odboje. 1917 se dostal do popředí Maffie a od 1918 stál v čele Národního výboru.

Československo

28. října 1918 se podílel na vyhlášení samostatného státu. Byl tedy jedním z pěti mužů října, faktických zakladatelů Československa.

1918 poslanec Národního shromáždění

1918 - 1920 ministr vnitra

1920 podílel se na vzniku Ústavě

1922 - 1925 premiér 1. Švehlovy vlády

1925 - 1926 premiér 2. Švehlovy vlády

1926 - 1929 premiér vlády Panské koalice

V poslední vůli odmítl státní pohřeb a byl pochován selským pohřbem prostého sedláka.

 U příležitosti 100 let založení Československé republiky mu byl propůjčen in memoriam Řád bílého lva.