Grüss Gott, pozdrav Pán Bůh, Rakušané

APP. A místo Hallo můžeme klidně říkat ono naše sokolské univerzální nazdar, či zdar.

Ono známé adios mio bella fiama  snad zná každý a ví co znamená....

A ono Bůh přikázal v italštině - Dio a comandato  A Tschüs dle slovníku doslova sbohem.  Takže jako ve spoustě jiných případů počeštěný germanismus stejně jako jiné (najf či knajf, stejšn, flaška, buřt, štamgast, šnuptichl, a t.d.)  Prostě národ si počeštil ony cizí výrazy (hlavně ty jednodušší a kratší) foneticky i do spisovné podoby. Asi je to líp a i do budoucna, (psát např. bejzik)  než přejímat správné výrazy i do psané češtiny. Tam se totiž vše stejně mluví jaklo píše. Jinak tu máme při naší servilní povaze znovu protektorát a dvojjazyčné nápisy.  A ani ty se bohužel už mnohde, třeba  v návodech, nevyskytují. Jen naše servilní povaha je pro cizinu poctivě překládá...

Tschüs se dá v hovorové češtině nahradit asi slovy «Tě bůh».

Je to hovorový pozdrav na rozloučenou a málokdo by ho použil třeba po skončení nějakého důležitého jednání anebo když jde žádat o ruku své milé.

Tento «rozlůčkový» pozdrav vzniknul z pozdravu «atschüs» v severním Německu a byl dost částo používán do polovičky minuélho století  v oblastech kde se hovoří hornoněmčinou – oblast Baltského moře, v bývalých částech Dederonova a také trochu v Porýní. Používá se dnes stáje v oblasti jihozápadního Německa a kolem švýcarské Bazileje.

Tschüs bylo převzato z románské jazykové oblasti (adieu, adiós, adeus, ade) a ve skutečnosti by mohlo znamenat „Bůh přikázal“.

Je to pozdrav na rozloučenou mezi příbuznými a blízkými přáteli.

Aufwiedersehen Německu/Rakousku moc neříkají. V obchodě většinou Čůůs. Nějak mi to nejde přes pysky.

Slovo – pozdrav (?) Mahlzeit se užívá pokud chceme někomu přát dobrou chuť – tedy před obědem nebo večeří. Mimo tyto dva  «předjídelní» časy se to prakticky nepoužívá. Někdy se toto slovo použije když někdo hlasitě krkne – jakoby trošku směšná poznámka.

Pozdrav Servus (toto slovo údajně je z latiny – otrok) slyšíme často v jižním Německu (Baden-Württemberg) a v Rakousku a v češtině bychom řekli  spíše «služebník».

Moin se ne často ještě používá v nejsevernějším Německu a v jižní Angli a znamená «dobrý». Někdy jako forma je to myšleno «Moin Dach» = dobrá střecha – což má znamenat dobrý den. Také v Lucembursku jsem slovo moin slyšel i když ne moc často.

Grüss Gott slyšíme jako pozdrav, jako rozloučení je tento pozdrav vyjímkou.

V německy mluvících Alpách.....

Zajímavější je, jak je to v Tyrolích. Tam někde přetrvává ono sjednocení italsky a německy mluvícího obyvatelstva, asi ona sporná území z dob Rakouska . Zajímavé už od doby 1 světové války.  A nakonec i v oné Italii, kde při našem německém snažení  se od nás lidé odvraceli,. Zřejmě opět po zkušenostech z války.