Kolín: starý židovský hřbitov

Kolínu se svého času říkalo Jeruzalém na Labi. Židovská komunita tam byla po Praze nejvýznamnější v Čechách. Svědčí o tom spleť historických domků v kolínském židovském městě, které se na rozdíl od pražského zachovalo.

Starý židovský hřbitov v Kolíně je jedním z nejstarších zachovaných židovských hřbitovů v Čechách. Nejstarší náhrobek datoval rabín Feder, který žil v Kolíně 1917-1953, k roku 1418, tedy pár desítek let dříve, než jsou náhrobky na Starém židovském hřbitově v Praze. Dnes se uvádí rok 1492. Jde sice o stejný náhrobek, na kterém se podepsal čas natolik, že přečtení připouští různý výklad, nebo o nějaký jiný? Rabín Richard Feder nám to už nepoví. Zemřel roku 1970 v Brně.

Návštěvník hřbitova však pozná snadno, že číst na některých náhrobcích je vskutku nesnadno. Na hřbitově je náhrobků více než 2600 na rozloze něco přes hektar. Procházka mezi nimi je na chvíli, nebo se může protáhnout na celý den.

Hřbitov je ohrazen zdí, hlavní vchod střeží pseudobarokní brána s kovanou mříží. Odmykám stylovým klíčem ozdobeným Davidovou hvězdou. Zapůjčí jej v informačním středisku oproti záloze 100 Kč. Vlastně je to na tak pěkný klíč docela málo, když uvážím, kolik stojí přidělání obyčejné FABky. Náhrobky tonou v zeleni. Doslova a nejen v obvyklém břečťanu. Prý se tu seká tak dvakrát do roka. Mám štěstí, aspoň půlku posekali včera. Na té druhé sahají traviny a další rostliny skoro až do pasu.

Průvodce mám jen tištěného, jiný tu není k mání. Nejstarší náhrobky jsou pravoúhlé stély, které zdobí kromě široké obruby jen hebrejský nápis. Jeden je hned vpravo od vchodu. Kousek nad ním je náhrobek Elji, syna Šemuela Maisela - prasynovce Mordechaje Maisela, jedné z nejvýznamnějších osobností české židovské komunity, po kterém je pojmenována synagoga ve stejnojmenné ulici v Praze.

KOLÍN: středověké město na Labi

Pro Kolín zřejmě až zas tolik neznamenal. Zdejším významným osobnostem byl věnován vyvýšený rabínský pahorek. Na něm je i nejvyhledávanější náhrobek, a sice Becalela, syna pražského učence a rabína Jehudy Lὅwa. K němu se váže nejznámější kolínská pověst o jeho skonu. Rabi Lὅw měl svého syna pověřit dodáním jakési tajné zapečetěné zprávy do Vídně. Ale nesměl do listiny nahlédnout pod hrozbou nejpřísnějšího trestu. Syn se vydal na cestu. První den dojel do Kolína, kde si popovídal se zdejšími příslušníky židovské obce, něco popili, a když se rozešli, popadla syna zvědavost (jiná verze praví, že v tom měla prsty také dívka). Rozhodl se pečeť opatrně odstranit a sotva listinu otevřel, rázem padl mrtev k zemi. Když ho nazítří nalezli mrtvého, naložili ho na vůz, aby ho dovezli otci do Prahy. Jenže ani spřežení volů s vozem nehnulo ani o píď. Když to vzkázali rabi Lὅwovi, hned věděl, co se stalo, a dal příkaz pohřbít syna v Kolíně. A tak je tam dodnes.

To je také to jediné, co na pověsti bezesporu odpovídá pravdě. On totiž Becalel nezemřel jako nějaký mladíček, ale asi čtyřiačtyřicetiletý táta rodiny, ale hlavně příslušník kolínské židovské obce. V Kolíně založil ješivu, vyšší židovskou školu, a stal se tu rabínem. Ví se, kdy tu zemřel, ale nikde není, proč. Jeho otec ho o deset let přežil. Byla v tom kabala, jak by se to líbilo pověsti, nebo mor, který v tom roce v Čechách řádil, nebo něco úplně jiného?

Becalel není jediný rodinný příslušník rabi Löwa, jehož hrob v Kolíně nalezneme. Kousek odsud je velký renesanční náhrobní kámen Chajima ben Sinaj z roku 1624, jenž je bohatě zdoben po vzoru náhrobku rabi Löwa, Chajimova strýce. Chajim byl kolínským rabínem, zároveň vykonával funkci zemského rabína v Čechách a rektora místní židovské školy.

MAHARAL: cesta života rabína Löwa

Místo klidu, samoty a rozjímání, nebo snahy o luštění nápisů a symbolů, které poškodil zub času. Škoda, že tu nemají průvodce, který by návštěvníka na cestě dějinami doprovázel. Hřbitov spravuje pražská židovská obec a z Prahy je to daleko - za Becalela den cesty, dnes tak čtyřicet minut. Anebo začarovaný kruh: o kolínském starém židovském hřbitovu se po vlastech českých až tak moc neví, proto není dost zájemců, aby se kvůli nim něco dělalo, a ti zájemci nejsou, protože se nic nedělá.

Za to místní synagoga žije. Sice není vidět. Ostatně ve středověku nesměla být vidět a musela být schována za domy ghetta. Byla několikrát opravována. Nynější podoba je raně barokní a slouží nejen turistům, pro které tu průvodce je, ale i pro kulturní účely i vzpomínkové akce na památku kolínských Židů zahynulých za holocaustu.

Abychom se vrátili k Becalelovi, kousek vedle je dům rabína, původně ješiva, kterou Becalel založil. Na průčelí se nachází pamětní deska věnovaná více než 2200 příslušníkům židovské komunity deportovaným za druhé světové války z území tehdejšího kolínského oberlandrátu. Konce války se dožilo jen 135 z nich.