Wiesbadener Hütte pod Piz Buin

Z údolí Ochsental (rakouská země Vorarlberg), kde je Wiesbadener Hütte umístěná, se dá přes vysokohorská sedla přejít do vedlejších údolí Jamtal (rakouská země Tirol), Klostertal (Vorarlberg) a také do Tuoi (švýcarská země Graubünden).

Zároveň je Wiesbadener Hütte strategickou zastávkou na oblíbených lyžařských i pěších okruzích okolo Silvretty, které mohou trvat dva dny, ale také celý týden.

Ledovcové údolí Ochsental

Chata byla postavena v horní části údolí Ochsental (Volské údolí). Toto údolí stoupá od přehrady Silvretta Stausee na sedle Bielerhöhe (2037 m) podél potoka Ochsentaler Bach. Podél něj vede hlavní přístupová cesta na Wiesbadener Hütte. V létě je sjízdná pro terénní auta a v zimě pro rolby. Osobní auta sem mají pochopitelně vjezd zakázán.

Pěší přístup trvá dvě hodiny. V zimě na lyžích se cesta protáhne až na tři hodiny. Pokud je hladina přehradní nádrže zamrzlá, jezdí se na lyžích po ní.

Na sedlo Bielerhöhe se v létě vyjede autem nebo linkovým autobusem a k dispozici je velké parkoviště. V zimě je ovšem vysokohorská silnice uzavřená. Jedeme tedy kabinkovou lanovkou Vermuntbahn z obce Partenen, přestoupíme do mikrobusu, který nás štolami doveze na sedlo.

Na sedle Bielerhöhe jsou celoročně v provozu hotel Berggasthof Piz Buin přímo u přehrady a horská chata Madlenerhaus o kousek níž.

VIDEO Lyžařský sjezd z Wiesbadener Hütte na Bielerhöhe

Vedlejší chaty: Tuoi, Jamtal, Klostertal

Z Bielerhöhe se dá přijít vedlejším údolím přes sedlo Radsattel (3 hod), od Jamtalhütte přes ledovcové sedlo Ochsenscharte (3 hod) a od Tuoi Hütte přes sedélko Vermuntjoch (2 hod). 

Chata je v letní sezoně otevřena od poloviny června do konce září. Zimní sezona trvá od poloviny února do konce dubna.

V pokojích je 80 postelí a ve společných noclehárnách 100 lůžek na spaní. Turisté nejčastěji využívají polopenze, ke které patří čaj na cestu zdarma (Marschtee). K dispozici je po celý den restaurace. 

Z chaty Wiesbadener Hütte vedou především ledovcové túry pěšky i na lyžích. Dominantní jsou tak zvané Hochalpine Tour, čili dlouhé normálky na vrcholy se závěrečnými skalními či mixovými úseky obtížnosti 1-2 UIAA. Kromě toho se zde lezou klasikcé horolezecké hřebeny, žlaby i stěny, hlavně v létě.

Pár set metrů od chaty je lezecká skalní, dobře zajištěná stěna. V německojazyčné oblasti se tomu říká Klettergarten.

PANORAMA: Wiesbadener Hütte a Vermunt
Kliknutím otevřete velké panorama. FOTO: Vince51 - Wikimedia
Zleva: Piz Jeremias, Pit Mom, Vermuntjoch, Wiesbadener Hütte, Vermuntgletscher, Piz Buin, Wiesbadener Grätle, Ochstentaler Gletscher, Signalhorn, Egghorn, Illursprung, Silvrettahorn, Schneeglockengletscher, Schneeglocke, Schattenspitze, Ochsental

Historie Wiesbadenské chaty

Když poprvé vystoupili na vrchol Piz Buin 14. července 1865 horolezci Joseph Anton Specht (roku 1869 zakládá DAV) a Johann Jakob Weilenmann (roku 1864 zakládá SAC), doprovázení dvěma horskými vůdci z údolí Montafon jménem Jakob Pfitscher a Franz Pöll, ještě bylo celé údolí Ochsental zaledněné a bez života.

Ledovec Vermuntgletscher s přítokem Ochsentaler Gletscher dosahoval až k dnešní přehradní nádrži. Roku 1878 byla pod ledovcem postavena první chata v oblasti nazvaná Madlenerhaus, kterou vlastnila sekce Vorarlberg rakouského Alpenvereinu. Ta se dostala do finančních potíží a chatu prodala roku 1906 bohatší německé sekci Wiesbaden. Madlenerhaus v průběhu let ničily požáry, bouře, válka a velké množství sněhu. Alpenverein ji nakonec prodal roku 2013 elektrárenské společnosti, které patří zdejší soustava přehrad.

Oblast Vermunt se stala domovskými horami wiesbadenských horolezců a turistů již roku 1896, kdy v údolí vysoko nad Madlenerhaus otevřeli malou chatu Wiesbadener Hütte. Měla 16 postelí ve třech místnostech, z nichž jedna byla určena výhradně pro dámy.

Dodnes stojí stará chata stojí nad dnešní budovou asi dvě stě metrů jihozápadně na úpatí hory Vermuntkopf. Pod ní se tehdy stékaly ledovce Vermuntgletscher a Tiroler Gletscher. První dodneška odplazil o kilometr výš do hor a druhý téměř zmizel.

Nová chata byla postavena na dnešním místě roku 1903 a ihned byla kvůli velkému zájmu turistů rozšířena. Nabízela 12 dvoulůžkových pokojů a velkou společnou noclehárnu. Stará chata sloužila jako ubikace pro horské vůdce a později jako sklad.

Wiesbadener Hütte vysoko v horách stejně jako Madlenerhaus dole v údolí spojil podobný osud. Rozšiřovaly se až do 1. světové války, kdy byly opuštěny a posléze poničeny počasím, vojáky i náhodnými návštěvníky. Potom přišlo další období rozkvětu a po něm 2. světová válka, vojáci, požáry, rozpad rakousko-německého Alpenevereinu na dvě části a nakonec složitá jednání o vlastnictví všech spolkových chat v Alpách. Teprve roku 1956 se do obou chat oficiálně vrátil jejich majitel, Wiesbadenská sekce.

Poslední větší akcí bylo vybudování kapličky vedle chaty koncem 80. let minulého století.

INFO: Wiesbadener Hütte

Horská obec Partenen, odkud se vyráží na Wiesbadener Hütte, patří do rekreační oblasti Montafon. Najděte si nejlepší ubytování:

Booking.com

 Horské výstupy z Wiesbadener Hütte

Piz Buin (3312 m) - nejvyšší hora Vorarlbergu a 3. nejvyšší na Silvrettě

Dreiländerspitze (3197 m) - od Wiesbadener Hütte nebo od Jamtalhütte

Ochsenscharte (2955 m) - okruh okolo Wiesbadener Hütte

Vermunt Pass (2798 m) - krátká túra na švýcarskou hranici

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě