Koncertu Feuer&Eis chyběl žár

Show Feuer&Eis v pražském Kongresovém centru otevřela Smíchovský festival alpinismu. Po ní následuje víkend plný přenášek, diashow a besed s jediným tématem - hory, horolezectví a alpinismus.

Hudební kousky vyššího populáru, klasické hudby i moderní pop music zněly sice dobře, ale proč jsme je měli poslouchat na žesťové nástroje lidových muzikantů, když znějí lépe v originální smyčcové orchestraci v případě starších děl, nebo v rockovém obsazení s elektrickými kytarami?

Žádnou novou hodnotu Kalští do muziky nevnesli. Mohli jsme sice obdivovat, že amatéři hráli technicky zručně, ale to bylo tak všechno. Emoce nás míjely dalekým obloukem a jestli na jevišti nějaké vznikly, do hlediště nedoputovaly.

Spojovací slovo mezi jednotlivými skladbami bylo standardní, nevzrušivé, ale aspoň informativní. To však platí jen pro německy hovořícího moderátora. Tlumočnice jeho slova nedokázala přeložit do češtiny.

Opakovala se tristní situce z loňského roku, kdy tlumočnice na Smíchovském festivalu alpinismu neznala základní horské a horolezecké termíny. I tentokrát byla zasvěcenějším divákům pro smích, když nedokázala z němčiny do češtiny přeložit takové základní pojmy, jako hřeben, rokle či horolezecký výstup.

Trapná chvilka nastala, když si moderátor pohrál s anglickým slovíčkem climbing a jeho vtipu rozuměl téměř celý sál až na tlumočnici.

Vzhledem k prezentaci koncertu Feuer&Eis jako výjimečné multimediální show jsme očekávali zajímavé obrazové doplnění hudby a možná i souznění filmu, fotografií a muziky. Bohužel k tomu až na pár okamžiků nedošlo.

Filmy byly tak špatné (nemyslíme tím technickou kvalitu), že kdyby si producent postahoval pár záběrů z YouTube, byli by na tom diváci lépe. Většina fotografií také nebyla nic moc. Pár pěkných záběrů Grossglockneru od jihu, které se občas podaří nafotit i turistům, když přicházejí pod horu, situaci nezachránilo. Zvláště když se několikrát během večera opakovaly.

Do očí nás doslova praštilo několik fotografií, které nás bez varování přenesly na daleký Ortler a místo Stüdlovy se objevila Payerova chata. Možná se ledová severní stěna Ortleru podobá Pallaviciniho rokli na Grossglockneru, ale vůči divákům to nebylo fér.

Viděli jsme pár záběrů z výměny a opravy vrcholového kříže na Grossglockneru jako z televizních zpráv, nic neříkající část dokumentu o Johannu Stüdlovi, který byl jasnou úlitbou jeho tvůrci a zároveň řediteli Smíchovského festivalu Ladislavu Jiráskovi, několikrát se opakovaly přelety nad Glocknerem, zhlédli jsme amatérský filmík z horolezeckého výstupu Stüdlgratem, další nezajímavé video z těžkého lezení v Lienzských Dolomitech, nastříhaný pád několika menších lavin, které vypadaly na plátně jako velké, a další podobné videa.

Emotivní a zajímavý byl teprve úplný konec show. Nejprve se objevil snad první profesionálně udělaný film, který sledoval let orla skalního, symbolu Vysokých Taur. Bohužel tlumočnice ho tvrdošíjně nazývala kamenným orlem.

Filmař dosáhl na několikaminutové ploše silného zážitku a pocitu volnosti i síly, jak se na pána vzduchu sluší a patří. Živá hudba ho v tom podpořila.

Poslední hudební kousek uvedl dirigent Trachtenmusikkapelle Kals am Grossglockner Martin Gratz osobně s tím, že pro obyvatele Kalsu je důležité vědět, odkud pocházejí a jaké tradice s sebou nesou.

Měl pravdu. Najednou muzikanti ožili. Nechali za zády velké umění a začali hrát tak, jak jim "zobák narostl." Zahráli neoficiální tyrolskou hymnu. Pěkně v rytmu dechovky.

Ačkoliv má dechovka v českých zemích pel něčeho hudebně i textově podřadného, Rakušané to vidí jinak. Celý sál Kongresového centra, který byl z větší části obsazen německy mluvícími diváky, si s chutí zazpíval o Johannovi z Tyrol.

To byl vrchol večera Feuer&Eis. Znovu se ukázalo, že v jednoduchosti je síla.

Sešteno a podtrženo: show Oheň a led byla po většinu času nuda, zlepšilo se to až ke konci večera. Filmy nebyly nic moc, fotografie jakbysmet. Všechno zdržovaly nekonečné zdravice a děkovačky všem možným lidem od starosty a primátora, přes předsedu Českého horolezeckého svazu až po hosty ze Slovinska či Nepálu.

Název představení odpovídal jen z části. Oheň jsme neviděli v pravém ani přeneseném smyslu, žár z jeviště do hlediště nesálal. Ledu bylo dost. Na fotkách, ve filmech a nakonec i v předvedených hudebních výkonech.

Grossglockner na HORYDOLY

Vzhůru na Velkého Zvoníka!

Stará Kalská cesta na Grossglockner

Pallavicini patří do horolezecké maturity

Stüdlgrat jako po ostří nože

V létě po sněhu na Stüdlgrat

Glockner a Marmolada v jednom tahu

Grossglockner na lyžích nebo na snowboardu

Hochtirol Tour - nejlepší skialp na východě

Grossglockner na kole

V sedle na Grossglockner