Lavinový kurz pro turisty

Již začátek kurzu je malým dobrodružstvím.

Jdeme nocí do hor

Je něco před osmnáctou hodinou a z lyžařského střediska v Peci pod Sněžkou dýchá večerní atmosféra. Účastnici kurzu mají svoji túru teprve před sebou. Za svitu čelovek stoupají na skialpinistických lyžích, sněžnicích nebo pěšky až na samý konec Modrého dolu.

Kurz proběhne na chatě Děvín v těsné blízkosti velkého lavinového svahu pod tak zvanou Mapou republiky. Celou cestu se z oblohy sype nový sníh. Abychom v čerstvých závějích nebloudili, přichází si pro nás školitel Viktor Kořízek se svými psy Frenkym a Kristýnkou.

Po hodinovém výstupu přichází na řadu teoretický blok v teple chaty na téma záchrana. Víkend je krátký a musí se beze zbytku využít.

Prašan na Studniční hoře

Přes noc napadlo dvacet centimetrů prašanu a ve větru stále poletuje sníh. Ještě při snídani probíráme teorii a potom vyrážíme do terénu. Zkoušíme vše, o čem se včera mluvilo.

Hledáme ve sněhu zakopané pípáky, zkoušíme sondování, nejdříve hledáme jeden a poté více zasypaných najednou. Jsou dobře vidět rozdíly mezi lavinovými vyhledávači. Některé přístroje si s více zasypanými dobře poradí, jinde to je horší a čas na hledání neúprosně běží.

Potom přichází na řadu záchrana lidí. Dobrovolníka zahrabaného ve sněhové jeskyni sondujeme, a následuje jeho vykopání a vyproštění. Sníh je ve spodních částech sněhové vrstvy pořádně tvrdý a lopatou odhazujeme celé sněhové bloky. Rychle chápeme Viktorova slova, že některé lopaty v praxi mohou praskat.

Hrabeme čtvrt hodiny

Před setměním jdeme na ostrou rychlostní zkoušku. Pětičlenná družstva hledají zakopaný batoh s pípákem. Všichni se boří po kolena do prašanu, hledají, prolézají mezi smrčky až nakonec nacházejí. Rychle vykopat a vyprostit. Vše se odehrává nějakých šedesát metrů za chatou.

Čas nejrychlejších? Něco kolem 14 minut! Čas ubíhá strašně rychle!

Večer je věnovaný prevenci a strategii. Práci nám předvádí lavinový pes. Na rychlost dobrého psa žádný pípák nestačí.

Sněhový profil odhaluje skrytou hrozbu

Přes noc se změnilo počasí. Teplota šla hodně pod nulu a celou dobu foukal silný vítr. Ten vířil sníh a také utáhl sobotní prašan do pevné desky na povrchu. Dokonalý ukázkový program, jak vzniká lavinové nebezpečí. Rázem stouplo na 3. stupeň.

Na sněhu pozorujeme vyfoukané vlnky, neklamné znaky nočního větru a sílícího nebezpečí. Házení lopatou při kopání sněhového profilu je jediné zahřátí v mraze a v silném nárazovém větru. Profil jasně ukazuje dvacet centimetrů pod povrchem ostré rozhraní mezi ledem a prašanem, vršek opět uzavírá tvrdší sněhová deska.

Kluzný blok se uvolňuje už při druhém skoku lyžaře. Při případné túře při tomto stavu sněhu bychom museli dbát velké opatrnosti. Při trojce je lepší se k nebezpečným svahům raději nepřibližovat.

Jsme nabití informacemi

Odpoledne uzavírá závěrečné opakování. Opět na rychlost hledáme zasypané lavinovým vyhledávačem. Už je vidět na všech první zlepšení, pohyb v laviništi je systematičtější, čas se nám podařilo o něco zkrátit. Šance na záchranu je tak hned mnohem vyšší.

S dobrým pocitem a nabití informacemi balíme a sjíždíme na lyžích dolů do Pece pod Sněžkou. Slunce zapadá a teplota stále klesá.