Mnoho železa ve skále

Přes mostek Vire de l´ours se dostáváme do traversu. Následuje výstup po převislém žebříku, kde se poprvé zapotíme, a následuje opět traverz.

Po tři čtvrtě hodině se dostáváme k rozcestí. Odtud je možný první ústup do Vire Du Raffour, nebo pokračování přes La Becque dál.

Pořád traverzujeme

Volíme druhou variantu mírně stoupajícím traverzem. Vzdušnými místy se přesouváme k místu, kde se musí sestoupit a přetraverzovat pod drobný převisek.

Tady je poněkud složitější nalézt oporu pro nohy, zvlášť když není moc dobře vidět, kam bychom měli stoupnout. Chvílemi je potřeba se spolehnout výhradně na ruce.

Nevím, jestli je to úmyslně, ale mezi kovovými stupy musíme využít i skálu. Nejobtížnější je postavit se na kamenné stupy, které jsou ošlapané hlínou a ulevit rukám.

Nedá se předbíhat

Následuje opět traverz, krátký výstup přes skalní bříško do plotny, pod převisem opět traverzujeme a dolez je už pohodový.

Na celé cestě se dá jenom s obtížemi předbíhat. Pokud narazíte na pomalejší turisty, musíte se obrnit trpělivostí.

Po dvou hodinách se nachýlí doba k návratu. Sestupujeme lesem po značené stezce. Na rozcestníku se dá pokračovat zpátky dolů, nebo ještě krátce dolézt na Vire Du Raffour.

Moderní pojetí železné cesty

Celkově není feráta Sixt-Fer-à-Cheval těžká. Díky vzniku v roce 2000 má moderní pojetí, což znamená hodně železa, málo kontaktu se skálou a pár silových míst.

V traverzech se rozhodně sejdou zkušenosti z podobných ferát či lezení rajbasů, některé kroky jsou složitější pro i fyzicky zdatného jedince. Znalost horolezectví je dobrá, ale není zdaleka nutná.