Mohutné Pyreneje skoro bez turistů

Pyrenejský jih patří Španělům, sever Francouzům a v srdci hor žijí nezávislí Andořané.

Přerušovaný hřeben

Přechod celým hřebenem Pyrenejí je grandiózní turistický kousek, který je vyhrazený jen nemnohým fyzicky a psychicky odolným osobnostem.

Typickým rysem tohoto pohoří je totiž uspořádání do tak zvaných kvest. Označují se jimi skalní masívy i celé horské skupiny orientované kolmo k hlavní ose celých Pyrenejí. Jsou oddělené hlubokými údolími a znesnadňují turistům život.

Jestli to chcete zkusit, držte se po celou dobu cesty označované GR11. Na její zdolání budete potřebovat více než měsíc.

Na turistické značky nelze spoléhat

Většina rozlohy Pyrenejí je člověkem téměř nedotčená. Potkat někoho na cestě v horách je spíše výjimka, než pravidlo. Kvůli zachovalé divoké přírodě jsou v Pyrenejích zřízeny národní parky.

Turistické značení, které známe z českých kopečků, buď neexistuje, nebo značky malovali ležérní jižané. Bez mapy a dobré orientace se tu prostě neobejdeme.

Nejvyšší vrchol Pico de Aneto

Nejvíce lidí míří na Pico de Aneto (3404). Přesto je tu oproti Alpám božský klid. Výstup tak zvanou normální cestou není obtížný, ale vyžaduje dobré boty. Často se i v létě musí přecházet sněhová pole a na závěr čeká malý ledovec.

Vychází se z městečka Benasque. Za dvě hodiny chůze jsme v kleči u chaty Renclusa (2140), kde většina turistů před výstupem přespává. Druhý den trvá výstup necelých pět hodin. Cesta se vine sutí, sněhem, po skalách a nakonec po úzkém kamenném hřebeni.

Padesát metrů před vrcholem musíme překonat jediné těžší místo zvané Mohamedův krok, kterým překročíme úzké sedélko.