Najednou les nikde

Spoustu let bude trvat než se vše vrátí do původního stavu a je to smutný pohled. Pravděpodobně je tato katastrofa také důsledkem pěstování smrkové monokultury.

Až sem půjdete, vezměte si mačky a cepín.

Upozornění Horské služby

Údolí je v zimě nepřístupné. Horská služba varuje před vstupem při sněhové pokrývce. Zvýšené nebezpečí úrazu.

Pozor, údolí zvyšuje hladinu adrenalinu. Užijte si to.

Mostky bere voda i vítr

Myslím, že většina z vás údolí Bílé Opavy dobře zná a alespoň jednou jste již tudy prošli. Kochali jste se pohledem na překrásné vodopády a možná věnovali čas čtení naučných cedulí. Cesta se dá zvládnout v běžných podmínkách za hodinu a je to příjemná zkratka pod Praděd. Roste tady spousta vzácné květeny a tak dále.

V posledních letech ty dřevěné mostky smetla voda již několikrát. Nyní je zničily padající stromy.

Zpočátku to byl mírumilovně vypadající výlet. Vyšel jsem brzy ráno z Karlovy Studánky. Sněhu moc nebylo. První dva kilometry jsem šel jako na procházku. Nevěřil jsem, že se tu snad něco přihodilo. Neviděl jsem ani jeden jediný spadlý strom.

Všude spoušť

Ale pak doslova najednou - les nikde! Všude spoušť, tisíce kmenů tam leží jako rozházené špejle, kam až oko dohlédne. Chvíli jsem koukal úplně paf. Přešel jsem přes prvních dvacet spadlých stromů. Trvalo mi to asi půl hodiny. Foťák se už pod bundou neohřál. Každý další strom zvyšoval moje napětí. Říkal jsem si, že vracet se nebudu.

Počasí bylo ideální, bylo lehce pod nulou a bezvětří. Viditelnost slušná. Vybavení jsem táhl asi tak na čtyři dny. Karimatka připnutá na batohu už to od větví pěkně schytala. Zasněžené stromy klouzaly. Místy jsem doslova šplhal přes dva tři stromy najednou.

Klasický obrázek - visím za ruce na větvi a chci se vytáhnout nahoru. Samozřejmě ten batoh se potvora vždy někde zaseknul, a znova, švihem... A skokem z jednoho stromu na druhý, přidržujete se třetího stromu. Obraz okolí je katastrofický, vyvolává hrůzu. Pocity nepopsatelné, nezapomenutelné. Atmosféra je prostě hustá. Málokdy totiž lozím po spadlých kmenech.

Naše minulé akce s přáteli, kdy jsme chodili po horách "pořád rovně," jsou vítanou zkušeností. Ty vzpomínky jsou fajn. Snažil jsem se klestit cestu dál. Později už ale nebylo kudy pokračovat. Dostal jsem se mezi takové stromy, které se prostě projít nedaly.

Schůdná modrá značka

Najednou jsem si všiml nějakých starých stop. Ty stopy vedly od žluté značky nahoru na modrou. Nic jiného mi nezbylo, vyšplhal jsem kousek na modrou a pokračoval k Barborce. Modrá značka je mnohem schůdnější. Stromy tam ale leží taky. Les spadnul hlavně na opačném svahu. Polom je asi v délce 1 až 1,5 km.

Nad vodopády Bílé Opavy les opět stojí. Proto se zbývající část cesty dala jít úplně v pohodě. Věřím, že do léta bude Bílá Opava uklizená a opět průchozí pro všechny milovníky přírody. Můj výlet dále pokračoval tradiční návštěvou Barborky. Lyžaři tam na mě koukali jako na šílence. Setřepal jsem půl kila sněhu z batohu a dal jsem si k jídlu menu za padesát a k pití ovocný čaj za třinást korun.

Pokračoval jsem na Švýcárnu, a pak dále na Vysoký vodopád. Bivakoval jsem tam "někde". Bivakovat se dá na velmi mnoho místech a velmi pohodlně. Usnul jsem okolo páté hodiny, ale na večeři jsem si už musel svítit.

Bivak? Nikdy...

Berte mačky, cepíny a výbavu pro případný bivak. Výstup po žluté značce včetně focení může být klidně na celý den. Výstup lze v krizi usnadnit přechodem na modrou značku, která je o dost jednodušší. Nějaký chlápek z horské služby, co se mnou trochu pokecal, ten cepín a mačky doporučoval! Říkal, že s vybavením je Bílá Opava dostupná 365 dní v roce.

Dál mě trochu zkoušel z místního terénu. A ptal se, jestli jdu bivakovat. To jsem zapřel. Říkal, že vypadám, jako bych se s velkým batohem chystal na bivak. Nechtěl jsem se s ním dál bavit a zmizel jsem. Musím uznat, že je profík. Zná lidi i hory. Živí se tím.