Noční výstup na Bystrou v Roháčích

Nakonec mě přesvědčil Honza, neboť nechtěl jít beze mě. Prý se bojí medvědů a já podle něj pořád povídám, takže medvědi se leknou a utečou.

Proti medvědům

Hlášky o medvědech mi na sebevědomí nepřidaly. Nakonec jsem přesvědčil i sám sebe a zabalil věci potřebné na výstup. Mezi ty nejdůležitější patřilo samozřejmě jídlo, pití, foťák a petardy.

Proč zrovna petardy? Odpověď je prostá: kvůli medvědům. Doufám, že se ochranáři a bojovníci za práva zvířat nebudou zlobit, ale v případě největší nouze bych opravdu byl nucen tyto prostředky použít.

Před odchodem nám ještě zkušení horalové poradili cestu přes Ráčkovou dolinu, kudy to bude snazší. Později jsme zjistili, že je to místo s největším výskytem medvědů na Slovensku.

Šetříme baterky

"Medvědům do náruče!" a "Tak hurá vzhůru!" vykřikli jsme do temna před námi a vyrazili. Bylo přesně 22:30 h. Naším cílem bylo vyfotit východ slunce na Bystré.

Zprvu byla cesta dost široká (camp 890 m n.m). Šlo nás pět vedle sebe a svítili jsme jen jednou čelovkou, abychom ušetřili baterie.

U prvního rozcestníku Nižná lúka jsme byli nečekaně brzy, trvalo nám to snad jen polovinu času, kolik bylo napsáno na rozcestníku. Cesta se začala klikatit a stoupala. Temno před námi, temno za námi, temno všude okolo.

Strach zaháníme zpěvem

Postupně se naše dálnice změnila ve stezičku pro jednoho, a tak musel někdo jít první. Nakonec jsme se na čele drželi já a Jenda, velcí zpěváci. Nikdy by člověk neřekl, jak dlouho vydrží zpívat. Ani jeden z nás nemá hudební sluch. Když jdete klečí, kde je sotva vidět pod nohy a ještě k tomu v oblasti s největším výskytem medvědů, se potichu nejde zrovna dobře.

Na kolibě Pod Klinom (cca 1400) jsme málem šlápli na jakousi mumii, tedy normálně řečeno na zakuklence ve spacáku, kteří spali pod širákem. Kousek nad kolibou u meteo staničky se naše parta rozhodla dát půlnoční večeři. Noční piknik obsahoval chleba, sýr, paštiku a lentilky.

Horský běh

Po pořádný sváče následoval finiš. Jenda místy opravdu skoro běžel, kvůli čemuž jsme následně museli dělat přestávky. Když jsme konečně dorazili na Bystré sedlo (1946), odměnou nám byl pohled pro bohy. V dáli zářila města jako na dlani a za nimi se černaly siluety hor. Ukazatel hlásal 45 min na vrcholek.

V posledním stoupání se někteří z nás spíše plížili, než že by si vykračovali. "Vrchol, no konečně!" vykřikla má ústa vítězoslavně. Nakonec jsme to zvládli. Na Bystré jsme stály ve 2:13 h. Výstup nám tedy netrval udávaných pět a půl hodiny, ale jen čtyři hodiny. Bylo to díky vrchařskému závodu na posledním úseku stoupání.

Zkusíme ještě dospat

Jelikož vítr sílil a zima se pomalu vkrádala i pod naše propocené oblečení, udělali jsme noční vrcholové foto na Bystré (2248) a sešli kousek pod vrcholek do závětří. Závětří však ne a ne přijít a na hřebeni se už nedalo zimou vydržet. Vyhlédli jsme si proto místo, kde nebyl zas tak strmý sráz, a schovali se za skalku.

Zrovna luxusní spaní to nebylo. Zaklínil jsem se mezi skály, jednu nohu zapřel do srázu pod sebou a druhou nohu opřel o kámen v výšce hlavy a rukama se přidržoval. Tak jsem naspal půl hodinky a potom se do mě dala čím dál tím větší zima.

Po dvou hodinách mrznutí jsme všichni proklínali Jendu, že to tak hnal, když jsme to mohli v klidu dojít a nemuseli tady takhle blbě mrznout. Zimou jsme nevěděli co dělat, a tak naše kroky zamířily na vzdálenější vrchol zvaný Kotlová (1985). Tam jsme našli ideální místo pro focení, rozložili fotografické nádobíčko a čekali na východ slunce. Zrovna teď si dávalo na čas.

Dost bylo romantiky

Zářivě zlatavý kotouč nejdříve zvýraznil siluetu hor a konečně vykoukl přes okraje hřebenů. Jeho paprsky začaly hřát a my pomalu rozmrzali. "Dost romantiky, jde se!" někdo z nás prohlásil přesně v 5:27 h. Hurá dolů.

Zabloudili jsme. Když jsme to zjistili, mysleli jsme, že značku trefíme zkratkou. Nakonec naše cesta skončila broděním v husté těžko proniknutelné kleči na prudkých srázech. Poté jsme přišli do úžlabiny k potůčku, šli jsme podél něj, sledovali čerstvé stopy i výtrusy, raději nedomýšlet od koho, nakukovali s opatrností do každé zákruty.

Nakonec jsme opravdu narazili na naši značku a v pohodě se vrátili do doliny. Tam jsme potkali první turisty, kteří směřovali jako většina normálních lidí vzhůru a ne jako my dolů. Zpět jsme byli v 8:10 h.

Samozřejmě jsme se chtěli vyspat, ale ještě před tím jsme mrknuli mapy, kudy že vedla naše zkratka. "Jo to je tady, jak je ta velká šipka," ukazovali jsme prstem. Ve vysvětlivkách jsme se dozvěděli, že ta šipka značila lavinové pole.

Klidně jsme ulehli k odpočinku, dobrou noc!

Více o pohoři: Západní Tatry - Roháče, Liptovské hole a Červené vrchy

Doporučené vybavení

Pohorky, nepromokavá bunda, čepice, batoh 30 l, teplé oblečení do batohu, mapa, busola, lékárnička, hodinky, tmavé brýle, opalovací krém s faktorem nejméně 15, jídlo na celý den, 1 l pití na osobu (lze doplnit z potoků), mobil pro případ nouze.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě