Outdoorový foťáček Olympus mju 720SW

Kompaktní fotoaparát Olympus Mju 720SW stojí v obchodech těsně nad deset tisíc korun.

Digitální outdoorové Mjučko umožňuje snímání ve čtyřech základních režimech, které budeme nadále označovat jako P-Auto-Kostitřas-Scéna.

Jak vyfotit jídlo?

Režim P dovoluje nastavit některé parametry focení, jako citlivost ISO, bodové a plošné měření expozice, vyvážení bílé apod., zbytek necháváte na automatice.

Režim Auto je úplný automat. Jenom mačkáte spoušť.

V režimu Kostitřas by měl fungovat stabilizátor. Výrazný vliv tohoto režimu na stabilizaci obrazu jsem ale nepozoroval. Možná mám ruku jako skála, možná jsem se blbě díval. Taky je divné, že nemůžete mít současně zapnutý stabilizátor a fotit třeba v režimu Auto. Jak to Olympus řeší, jsem se v dokumentaci nedočetl.

Olympus dále disponuje asi pětadvaceti scénickými režimy: portrét, video, focení pod vodou, focení jidla (!) atd. Některé režimy se od sebe přitom liší na první pohled málo, třeba Krajinka a Krajinka s portrétem - režim též známý jako Já a pyramidy.

Baterka na 200 fotek

Malý akumulátor vydrží asi na dvě stovky fotek. Pro delší výpravy je nutné mít baterek víc. Nabíječka baterií je zhruba stejně velká jako foťák sám.

Plusy a mínusy

+ Velmi kompaktní přístroj. Velikost je bomba! Takový malinký foťáček si s sebou můžete vzít skutečně kamkoliv. S trochou nadsázky se dá říct, že pasuje do kapsičky u vesty. Nic z něj nevyčnívá, nezachytává se. Díky kovovému tělu je trochu těžší, než na první ohled vypadá.

- Velikost ovládacích prvků. Ovládací prvky jsou úměrné velikosti celého foťáku. Ještě jsou ovladatelné, ale menší už bych nesnesl.

+ Intuitivní ovládání. Pro člověka, který alespoň jednou držel digitál v ruce, není problém se s Olympusem sžít a naučit se rychle ovládat jeho základní funkce.

+ Odolnost. Párkrát jsem ho cvičně shodil ze stolu, tahal v kapse při lezení, jednou jsem foťák osprchoval. Pořád fotí, takže výrobce nekecal, foťák vydrží dost.

- Ukládání režimů při vypnutí přístroje. Některá nastavení zůstávají po vypnutí foťáku uložena. Když si například nastavíte makro režim pro focení kytičky, a potom foťák vypnete, zůstane nastavení Makro uložené, a chcete-li rychle fotit portrét nebo krajinku, máte smůlu. Podobně je to s bleskem, v režimu P s nastavením ISO a vyvážením bílé. Osobně mi byla tato vlastnost nepříjemná: kdo si to má pořád pamatovat? Uvítal bych, kdyby se foťák po zapnutí nastavil sám bez vyjímky do nějakého standardního stavu.

- Displej. Foťák nemá průhledový hledáček, jen zadní velkoplošný displej. Jas displeje se dá nastavit, na maximálním jasu je čitelnost na slunci ještě přijatelná. Jak by se s tím fotilo na sněhu raději nedomýšlím.

- Prodlení spouště. Pokud spoušť nenamáčknete, je Olympus zoufale pomalý, jako většina digitálů. Prodlení spouště i při namáčknutí bylo ale dle mého subjektivního vnímání přílišné, zejména při použití blesku.

- Blesk. Fotky s bleskem jsou v popředí přeexponované (přepálené), navíc nasvícené dost uměle. Jako by automat neuměl pořádně vyvážit bílou. Výrazně lepších fotek se dosahuje s vypnutým bleskem. Foťák přitom v automatických režimech drží nízkou citlivost (ISO 64 až 160) a preferuje blesk. Nastávají situace, kdy mírným zvýšením citlivosti snímače (ISO 200) lze stále dosáhnout krátkého expozičního času a nerozmazané, barevně věrnější fotky.

- Zoom. Fotky se zoomem nejsou žádný zázrak, pouze za krásného počasí z nich něco je. Blesk vzdálené objekty dostatečně neosvítí, jeho použití je tedy bezpředmětné. Je nutné fotit s delším časem, a proto vznikají máznuté fotky. Ostatně, co čekat od tak miniaturního objektivu? V světle mých zkušeností se mi jeví věty o "dokonalé optice převzané z klasických mjuček" jako šílené marketingové hlody. Vím o čem mluvím, klasické mjučko doma mám.

- Ostření. Příliš často se mi stávalo, že foťák ostřil a exponoval na něco jiného, než jsem zamýšlel.Jmenuje se to vícezónový režim ostření a expozice. Vyřeší se používáním bodové expozice, což ovšem nelze v režimu Auto.

Závěr

Foťáček Olympus mju 720 SW vezmete ho kamkoliv. To bych ocenil třeba loni při výstupu těžkou Cassinovou cestou na Badilu, kdy jsme foťák nechali ve stanu, protože byl příliš velký a těžký, ač to byl také kompakt.

Když si pohrajete s nastavením foťáku, ať už manuálním nastavením některého parametru, nebo vhodným scénickým režimem, dostanete slušné fotky. Pokud se spolehnete na automatiku, nemusí být výsledky nijak oslnivé.

Temná skála, na ní postavička lezce, blankytně modrá obloha, v horším případě mírné protisvětlo. Jste v háji. Buď utopíte skálu do temna, nebo přepálíte oblohu.

Od foťáku těchto rozměrů bych čekal poněkud větší blbuvzdornost, už kvůli předpokládanému použití, třeba ve stěně nebo na vodě, kdy máte spoustu jiných starostí, než jak zrovna nastavit vyvážení bílé.

Koupit, či nekoupit?

Radši bych si za pět litrů pořídil zbytný foťáček, který přinejhorším utopím a zbylých pět litrů propil. Třeba v mlíku.

Jak se testovalo

Tři stejné fotoaparáty měli v rukou tři muži po dobu tří až čtyř týdnů. Neustále je nosili u sebe a fotografovali, co jim přišlo pod ruku. Většina snímků byla z horolezectví, horské turistiky a ostatních outdoorových akcí.